Výzva je v grafické podobě
ke zhlédnutí a stažení ZDE.
Současná situace klade vysoké nároky na všechny zúčastněné – děti, rodiče i učitele. Všichni se v této době učíme, jak zvládnout vzdělávání dětí v mimoškolním prostředí. Zkušenosti uplynulých dvou týdnů ukazují, že se ne vždy daří najít rovnováhu mezi požadavky kladenými ze strany škol a časovými a psychickými kapacitami rodičů a dětí. Musíme myslet také na děti se speciálními vzdělávacími potřebami, jejichž vzdělávání je specifické, a pro jejich rodiče výrazně obtížnější. Krom toho jejich rodičům mohou z nejrůznějších důvodů scházet potřebné kompetence, pomůcky či technické vybavení. Tlakem na výstupy a výkon jen ještě více prohlubujeme rozdíly mezi dětmi z různého socioekonomického prostředí a s různými speciálními vzdělávacími potřebami.
Naléhavě proto žádáme Ministerstvo školství, aby požadavky škol omezilo na stěžejní učivo, a nedocházelo tak k přetěžování dětí, rodičů ani učitelů; aby distanční výuku cíleně koordinovalo a aktivně prosazovalo jasná a srozumitelná doporučení pro praxi.
Velké množství úkolů, které některé školy zadávají, již nedopadá jen na rodiče, kteří v době karantény docházejí do zaměstnání. Velká část rodin začíná pociťovat existenční obavy z důvodu výpadku příjmu nebo obavy ze ztráty zaměstnání, což výrazně omezuje kapacitu rodičů věnovat se učení s dětmi. A řada rodičů k tomu prostě nemá potřebné kompetence.
S délkou trvání restriktivních opatření budou existenční starosti rodin ještě sílit. S narůstajícím počtem nemocných bude stále více rodin zaměstnáno péčí a obavami o své nejbližší. Pro stále více rodičů se stane vyhledávání informací, se kterými se setkali naposledy, když sami chodili do školy, luxusem, který si nebudou moci dovolit.
Omezme proto požadavky na základní učivo, které je nezbytné pro zvládnutí dalšího klíčového vzdělávacího obsahu, a podpořme školy ve vypuštění učiva, které nezbytné není. K takovému doporučení již přistoupili například na Slovensku. Obdobné opatření by mělo platit i u nás!
Studijní nároky a úkoly by měly být v co největší míře individualizované a měly by zohledňovat nejen možnosti a individuální potenciál dětí (schopnost se sám učit), ale i možnosti jejich rodičů (kompetence, technologie, časové možnosti). Měly by být otevřené a dát dětem možnost se co nejvíce realizovat v oblastech, které jsou jim blízké a cílit spíš na posilování kompetencí než na nabývání vědomostí.
Současně doufáme, že tato krize uspíší plánovanou kurikulární reformu, jejímž cílem je podstatná redukce vzdělávacího obsahu a především zaměření se na rozvoj kompetencí pro život. Zkušenost, kterou děti v současné době procházejí, je sama o sobě obrovskou životní lekcí, se kterou se ani většina z nás dospělých nikdy nesetkala. Pomozme jim tuto nelehkou situaci zvládnout a odnést si z ní co nejvíce. Vysvětlujme dětem to, co děje kolem nich, co samy mohou dělat, aby tuto mimořádnou dobu přečkaly co nejlépe, učily se pomáhat sobě i druhým, a celkově nabyté zkušenosti uplatnily ve svém dalším životě.