rozhovor

domů / Posts tagged "rozhovor"
Co a jak hodnotit v distanční výuce

Co a jak hodnotit v distanční výuce

Z dat MŠMT vyplývá, že necelá třetina škol přistoupila při pololetním hodnocení žáků ke kombinaci známek a slovního hodnocení. Hodnocení při distanční výuce by dle člena Pracovní skupiny pro systémové řešení podpory wellbeingu ve vzdělávání projektu Partnerství pro vzdělávání 2030+ Františka Halady mělo zohledňovat i specifické skutečnosti, které vzdělávání v distanční formě ovlivňují. K nim patří aktivita při distanční výuce, osvojení si dovednosti komunikovat v prostředí platforem s učiteli i spolužáky, schopnost organizovat si učení v domácím i on-line prostředí či osvojení nových digitálních kompetencí spojených s distanční výukou.

 

 

O konkrétních zkušenostech s rozšířením rozsahu i forem slovního hodnocení žáků jsme si povídali s ředitelem sedlčanské 2. základní školy – školy Propojení Jaroslavem Nádvorníkem.


Jak děti z vaší školy prožívají současnou situaci a s ní spojená opatření?

Dost různě, první stupeň jede na doraz. Odpadávají i leckteří dobří žáci, mnozí se pak drží zuby nehty. Kolegyně dělají vše možné, až nemožné, aby žáky upoutaly. Je zajímavé, že u druhého stupně je to skoro naopak. Část žáků prokrastinuje nebo nepracuje vůbec. U většiny je však patrné, že dodržují nastavený režim, mají zájem o zpětnou vazbu. Důvodem této rozdílnosti může být i to, že na prvním stupni mají žáci jen jednoho svého učitele a na druhém je to samá změna a pohyb. Celkově mám za to, že si žáci vlastně plní povinnosti lépe než při běžné škole. Víme ale, že se takto učí s nižším výsledkem.

Jak vypadá pololetní hodnocení žáků ve vaší škole?

Stejně jako v předchozích letech jde o kombinaci známek a slovního hodnocení. Rozsah i formy slovního hodnocení jsme však letos vzhledem k současné situaci značně rozšířili. V prvních třídách jsme stejně jako dříve hodnotili pouze slovně. Ve druhých, třetích a čtvrtých třídách žáci dostávají k vysvědčení ještě takzvaná psaníčka. Jde o osobní dopis od učitele, který v něm hodnotí jejich přístup k práci a celkový posun, stagnaci či propad. Učitelé se v nich snaží vnímat i okolnosti, které mohou vést ke změnám ve výkonu žáků. Nejedná se ale o klasické slovní hodnocení jednotlivých předmětů. Tato psaníčka dostávají na konci roku naši páťáci. Nemají pro ně motivační náboj jako ta za první pololetí, ale jde o takové rekapitulační rozloučení s prvním stupněm. Všem učitelům jsme letos doporučili doplnit vysvědčení o takzvaná doplňující hodnocení.

Co si pod ním máme představit?

Doplňující hodnocení má rozšiřující formou hodnotit žákovo nasazení při distanční výuce v jednotlivých předmětech, nebo jej může psát třídní učitel obecně za celou výuku. Klademe v něm důraz na žáky, kteří během distanční výuky pracovali opravdu spolehlivě, přestože se jim některé části nedělaly snadno. Máme ve škole i mnoho žáků, kteří během uzavření školy a výuky na dálku úplně rozkvetli. V doplňujícím hodnocení se věnujeme i těm, kteří se při distanční výuce z různých důvodů zasekli, pracovali minimálně nebo skoro vůbec. Těm, kteří měli problémy s připojením, jsme zadávali písemné úkoly. Někteří žáci však nedělali ani ty, byla jich ale výrazná menšina.

Bylo pro učitele náročné takové hodnocení připravovat, když téměř ve všech třídách probíhala výuka většinu pololetí jen online?

Myslím, že kolegové, kteří s žáky pracují denně, i když se to děje skoro jen online způsobem, mají dost informací o jejich snaze, problémech apod. Mají také dost podkladů na základě výsledků jejich práce. Mnohem náročnější je podle mě učit distančně a do toho ještě prezenčně, u nás se to týká třeba angličtinářů pro první a druhou třídu. Je to mnohem více vyčerpávající než klasická výuka. Přitom vidíme, že se snižuje rozsah učiva i hloubka probírané látky. Častěji také dochází k nepochopením, ke kterým by při běžné výuce pravděpodobně nedošlo.

Přibyly díky distanční výuce v hodnocení nějaké nové oblasti a dovednosti, které by učitelé v běžném školním roce nehodnotili?

Výrazněji jsme hodnotili kompetence k učení: zda žáci u učení vydrží, jak pracují s motivací, jak dodržují vlastní řád, zda si dokážou říct o pomoc. Nabízí se hodnotit i to, jak žáci zvládali digitální dovednosti. To je ale dost citlivé. Sociální status mnoha rodinám nemusí umožnit zajistit dětem ani průměrné vybavení.

Jaké podpory využili vaši pedagogové při tvorbě slovního hodnocení? Čerpali jste i z materiálů ministerstva školství, které školám doporučilo použít slovní hodnocení?

Ano, částečně jsme čerpali z materiálů ministerstva. Nejvíce jsme ale využili koncepční materiál jedné naší kolegyně. Ta v něm velmi kvalitně rozepsala, jak formulovat slovní hodnocení podle jednotlivých hledisek a stupně dosažení. Připravila úžasnou zpětnou vazbu od žáků směrem k učitelům. Kolegové s ní pracují při třídnických hodinách. Vypracovali jsme si také vlastní Manuál pro distanční výuku, který kladně hodnotili třeba zástupci Učitelské platformy.

Václav Zeman

 

 

Zatím to zvládám

Zatím to zvládám

S Veronikou Šimůnkovou, matkou čtyř dětí se speciálními vzdělávacími potřebami o tom, jak u nich doma probíhá distanční výuka, i tom, jakou podporu by v nejbližší době ocenila.

Veronika Šimůnková vychovává celkem čtyři děti, dvě vlastní, jedno v poručnické a jedno v pěstounské péči. Její dcera navštěvuje speciální školu – které byly na rozdíl od běžných škol dosud otevřené, synovi se dostává podpůrné asistence v běžné škole. Veronika přesto zůstala s dětmi doma a učí se s nimi distančně. „Upřednostnila jsem zdraví dětí, mám o ně v současné epidemiologické situaci strach. Rozhodnutí zavřít i speciální školy vnímám jako správné rozhodnutí,“ říká v krátkém rozhovoru. Sama souhlasí s tím, aby byly speciální školy zavřené na nejkritičtější dobu a aby mohli rodiče zvážit, zda jejich dítě má natolik dobrý zdravotní stav, aby se do školy vrátilo.

 

 Jak zvládáte se svými čtyřmi dětmi distanční výuku?

Jsem zvyklá s dětmi pracovat z domu, tři z nich jsou s handicapem. Dcera (8. třída) má středně těžkou autoimunitní poruchu, do školy proto raději nechodila a museli jsme to zvládat doma. Syn (4. třída) má těžkou sluchovou vadu, u něj je zase problém nošení roušky a porozumění řeči. Mladší dcera (1. třída)  má středně těžkou mentální retardaci a vadu srdce a plícnice a pak máme ještě miminko s Downovým syndromem. Občas máme technické potíže, ale zvládáme to, hodně pomáhá manžel.

Speciální školy zůstaly na rozdíl od běžných škol otevřené, pomohlo Vám to nějak? A jak vnímáte čerstvý návrh ministra školství uzavřít i tento typ škol?

Bojovala bych za to, aby speciální školy byly v tu nejkritičtější dobu zavřené, a aby bylo na rodičích, aby sami zvážili, zda jejich dítě má natolik dobrý zdravotní stav, aby se případě do školy vrátilo. Dceru jsem do školy neposílala kvůli jejímu zdravotnímu stavu už od 12. října, sledovali jsme situaci a po domluvě s paní doktorkou i s paní učitelkou jsme ji nechali doma.

Distanční výuka je pro nás v tuto chvíli správným řešením. Syn, který měl problém s nošením roušky, teď pracuje s paní asistentkou, dcera se rovněž učí distančně bez problémů, jsem klidnější.

Měly by se speciální školy uzavřít, jak nyní navrhuje ministr Robert Plaga, nebo by mělo zůstat na rozhodnutí rodičů, zda děti do speciálních škol posílat?

Kloním se k úplnému uzavření. A v okamžiku, kdy pustí do školy děti z prvního stupně, by to mělo být spíše na bázi dobrovolnosti. Řada z těch dětí prostě nedokáže splnit současná hygienická nařízení – třeba právě roušky – a je to pak pro ně těžké.

Máte striktní denní režim? Pomáhá vám to?

Starší děti plán mají, dcera od osmi do dvou sedí u notebooku a pracuje, syn hodinu denně komunikuje s učitelem či asistentem a pak vypracovává úkoly. U té mladší dcery, která navštěvuje speciální školu,  se řídíme spíše podle její nálady  a chuti, nenutím ji dělat úkoly v jednom čase, s ní to takto nefunguje.

Občas je to náročné zejména technicky co se týče připojení, dcera také často v online programech neumí něco vyplnit nebo zapnout. Pomáhá mi s tím manžel a škola je rovněž vstřícná, dostanu úkoly na týden a ty postupně plníme. Děti ve speciálních školách mají nicméně jiné tempo, než děti v běžných typech škol, více učivo opakují a neuteče jim toho tolik.

Chodíme zároveň ven do přírody, sbírat kaštany, protáhnout se. Nicméně na jaře jsme s tím teprve sžívali a syn měl velké problémy – byli jsme ve skluzu. Nyní je při online výuce přítomen i asistent, komunikujeme spolu bez problémů.

Je něco, co by Vám u distanční výuky pomohlo?

Zvládám to sama, nicméně i kvůli sociálnímu kontaktu jsem chtěla, aby k nám aspoň jednou týdně zajel asistent a učivo s dětmi probral. Nebylo to ale možné, i když samotný asistent chtěl. Škola byla otevřená a asistenti se věnovali žákům přímo ve třídě. Pokud by byly školy zavřené úplně, bude možné, aby asistenti docházeli do rodin. Pro děti by to bylo zcela jistě přínosem a pro rodiče koneckonců také.

 Jak zvládáte situaci finančně?

Jsem pěstounka, mě se ošetřovné netýká, pro mě je ta finanční situace v tuto chvíli nicméně stabilní.

Jak vlastně vnímáte roli státu, vlády? Pomáhá vám nebo naopak vám rozhodování politiků působilo nějaké problémy?

Nejvíc mi vadil ten chaos, že jeden den řekli „ano“ a druhý den „ne“, to bylo nepřehledné.


Vláda bude o návrhu ministra školství R. Plagy na dočasné uzavření speciálních škol jednat v pátek 30. října 2020. Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV) s uzavřením základních škol zřízených podle § 16 odst. 9 školského zákona v důsledku narůstajícího počtu onemocnění novým koronavirem souhlasí. Uvědomuje si však náročnost situace, do které se tímto rozhodnutím dostává řada rodin, jejichž děti docházejí do těchto škol. Opakovaně proto upozorňuje na to, že společně s rozhodnutím o uzavření těchto škol, musí být dětem i rodinám poskytnuta maximální možná podpora. Podrobnosti o možných formách této podpory si můžete přečíst v Doporučení ČOSIV k zajištění podpory při přechodu speciálních škol na distanční vzdělávání.

“Inkluze žádné škody nenapáchala, to je velká zkratka” Klára Laurenčíková pro DVTV

“Inkluze žádné škody nenapáchala, to je velká zkratka” Klára Laurenčíková pro DVTV

Každé dítě má právo zažít úspěch, nemůžeme je někde zmrazit a čekat na učitele, kteří budou všechno umět, děti jsou na školách teď“, míní předsedkyně České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání Klára Laurenčíková. U mnoha dětí s problémovým chováním se podle ní promarnila řada šancí, jak jim pomoci. “Inkluze žádné škody nenapáchala, to je velká zkratka, nedošlo k žádnému velkému přesunu dětí ze zvláštních škol”, říká Laurenčíková. pokračovat

Speciální škola neznamená automaticky škola dobře vybavená pro podporu žáků s různými druhy postižení

Speciální škola neznamená automaticky škola dobře vybavená pro podporu žáků s různými druhy postižení

Místopředsedkyně ČOSIV Lenka Felcmanová v rozhovoru pro web Rodiče vítáni nejen o speciálním školství v ČR:

Jak jste řekla, školy jsou dnes financované podle počtu žáků. Může to způsobovat, že se speciální školy přetahují o žáky s těmi běžnými?
Může. Počty dětí v mnoha regionech klesají a speciální školy přicházejí o žáky i tím, jak se daří víc a víc žáků se speciálními potřebami integrovat. Učitelé v průzkumech uvádějí, že nemají problém mít ve třídě dítě dysgrafika nebo smyslově či pohybově postižené dítě a rodiče jsou samozřejmě raději, když mají dítě ve spádové škole. Je přirozeným trendem, že do speciálních škol jde tedy méně těchto dětí. pokračovat

Žáci se sluchovým postižením jsou nadaní úplně stejně jako ostatní děti

Žáci se sluchovým postižením jsou nadaní úplně stejně jako ostatní děti

Leona Pejcharová je ředitelkou projektu Zážitkem k porozumění, jehož cílem je podpora vzdělávání žáků se sluchovým postižením v běžných školách. V projektu vyvíjí nové metody ve spolupráci se zapojenými školami z celé ČR; chystá výstavu, jejímž cílem je zvýšit obecné povědomí o vadách sluchu a možnostech, jak je lze kompenzovat; a také připravuje kroužek pro prvostupňové děti s vadou sluchu a slyšící. pokračovat