blog

domů / Archive by category "blog"
Připomínky ČOSIV k dokumentu Hlavní směry vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ (pracovní verzi ze dne 31. 10. 2019)

Připomínky ČOSIV k dokumentu Hlavní směry vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ (pracovní verzi ze dne 31. 10. 2019)

Stanovisko ČOSIV k dokumentu STRATEGIE VZDĚLÁVACÍ POLITIKY ČR DO ROKU 2030+ (více info o dokumentu zde)

ČOSIV oceňuje zaměření strategických cílů, proces tvorby i důraz na efektivní implementaci tohoto klíčového strategického dokumentu v oblasti vzdělávání pro následující desetiletí. Přestože jsou v úvodu věnovaném východiskům strategie adekvátně zmíněny zásadní sociální, kulturní a environmentální změny, text se v rámci argumentace převážně zaměřuje na změny v oblasti technologie. Doporučujeme východiska doplnit o zásadní informace týkající se environmentálních a sociálních změn.

V rámci strategického cíle 2 doporučujeme doplnit dílčí cíl zaměřený na podporu duševního zdraví a well-beingu žáků i pedagogů a v rámci strategických linií a návazných implementačních plánů strategických cílů 1 a 2 konkretizovat opatření, která k naplnění tohoto cíle povedou. Důvodem pro doplnění tohoto cíle je častější a dlouhodobější výskyt nadměrného stresu, a s ním související rostoucí výskyt duševního onemocnění ve společnosti (zaznamenáno jak v ČR, tak i v celosvětovém měřítku). Studie Světové zdravotnické organizace zaměřující se na výhled do 21. století uvádí, že psychická onemocnění budou v roce 2030 lidstvo sužovat častěji než onemocnění kardiovaskulární a onkologická. Stále se navíc snižuje věková hranice rozvoje duševního onemocnění. Data z Dánska publikovaná v roce 2019 ukazují, že zkušenost s léčbou duševního onemocnění má přibližně 15 % dětí a mladistvých, přičemž i tam nepochybně existuje neléčená populace. (JAMA Psychiatry, 2019) Rozvojem duševního onemocnění jsou nejvíce ohroženy děti pocházející ze socio-ekonomicky znevýhodněného prostředí.

Ze statistických ročenek školství MŠMT vyplývá, že počet žáků ZŠ, jejichž speciální vzdělávací potřeby jsou spojeny se závažnými vývojovými poruchami chování stoupl za uplynulých 11 let čtyřnásobně. Jedná se o jev, se kterým jsou učitelé a ředitelé v praxi konfrontováni stále častěji, v naprosté většině případů však ve školách nejsou využívány efektivní způsoby řešení náročného chování žáků. Z tematické zprávy České školní inspekce zaměřené na využívání individuálních výchovných programů vyplynulo, že dominantním způsobem řešení náročného chování žáků v českých školách jsou kázeňské tresty (poznámky, důtky, snížená známka z chování aj.), ovšem většinově bez reálného efektu, který by se projevil trvalou změnou v chování žáků.

Dle reprezentativního šetření zaměřeného na zmapování prvního roku implementace novely školského zákona označované jako Společné vzdělávání jsou žáci se závažnou poruchou chování a psychickým onemocněním pro ředitele i učitele nejnáročnější skupinou žáků, které vzdělávají. Pociťují v oblasti podpory těchto žáků nedostatek kompetencí a deklarují potřebu dalšího vzdělávání a metodického vedení.

Příčiny náročného chování žáků jsou spojovány se třemi okruhy problémů. Prvním z nich je stres spojený s nenaplňováním potřeb dětí v jejich rodinném prostředí. Tím bezesporu nejzávažnějším způsobem nenaplňování potřeb dětí je týrání, zneužívání a zanedbávání. Z ročních statistických výkazů o výkonu sociálně-právní ochrany dětí MPSV vyplývá, že počet zachycených případů týrání, zneužívání a zanedbávání dětí se mezi lety 2009 až 2018 zdvojnásobil, v roce 2018 se jednalo o 9178 dětí. Roste i počet incidentů se znaky domácího násilí evidovaných Policií ČR, za uplynulé čtyři roky vzrostl o 22 %. V 90 % domácího násilí jsou jeho přímými svědky děti, přičemž pouhá přítomnost u domácího násilí má silný negativní dopad na utváření osobnosti dítěte. V České republice se dlouhodobě rozpadá téměř každé druhé manželství, převažují ta s nezletilými dětmi. U dětí, které zažily rozvod rodičů, stoupá riziko rozvoje psychického onemocnění o 40 % a narůstá u nich i pravděpodobnost rozvoje rizikového chování. Riziko rozvoje obtíží v chování ve škole zvyšují také nepříznivé podmínky, ve kterých dítě se svou rodinou žije. Z Analýzy dopadů nedostačujícího bydlení na školní a další problémy dětí v ČR (MPSV, 2017) vyplývá, že téměř 40 % českých dětí žije v domácnostech, které trpí nějakým problémem v oblasti bydlení (nedostatečné vytápění, vlhkost a zatékání, nedostatek místa, hluk, špína a vandalismus v okolí). Nekvalitní bydlení přitom téměř dvojnásobně zvyšuje pravděpodobnost rozvoje problémů ve škole.

Přestože škola sama nemůže vyřešit příčiny v rodinném prostředí dítěte, má díky skutečnosti, že v ní děti tráví významnou část dne, možnost podporovat jejich well-being a duševní zdraví více než kterákoliv jiná instituce. Je-li škola prostředím, které dítěti dává jistotu, je strukturované a předvídatelné, nabízí přijetí, uznání a úctu ze strany spolužáků i vyučujících, vytváří vhodné podmínky pro učení všech dětí, i těch, jejichž základní potřeby nejsou z různých důvodů naplňovány v prostředí rodiny.

Druhým okruhem příčin je stres a nenaplňování potřeb dětí ve školním prostředí. Z analýzy dat PISA 2015 zaměřených na well-being patnáctiletých žáků mimo jiné vyplynulo, že k největším zdrojům stresu ve školním prostředí patří obavy ze zvládnutí zkoušení a testů a z toho, že dostanou špatné známky. S výrokem „cítím velkou úzkost před testem, přestože jsem se na něj dobře připravil/a“ souhlasilo 40 % českých patnáctiletých žáků, dívek dokonce 64 %. Žáci, kteří pociťují úzkost spojenou se zkoušením a známkováním, přitom dosahovali horších výsledků v hodnocených gramotnostech. Žáci s nejvyšší mírou úzkosti ze školy navíc uváděli nižší míru celkové spokojenosti s vlastním životem. Výsledky PISA 2015 také ukázaly vztah mezi mírou úzkosti žáků a přístupem jejich učitelů. Žáci, kteří uvedli, že jejich učitelé uzpůsobují výuku jejich individuálním potřebám a pomáhají jim, když si nevědí rady, vykazovali nižší míru úzkosti. Nízká očekávání učitele a jeho přesvědčení o neschopnosti konkrétního žáka naopak zvyšují pravděpodobnost celkové úzkosti ze školy o 60 %. Šetření TIMSS 2015 realizované s žáky 4. ročníků ukázalo, že čeští žáci školu navštěvují nejméně rádi ze všech zemí OECD. Současně také vykazují nejnižší míru sounáležitosti se školou. Je pravděpodobné, že na druhém stupni ZŠ míra nespokojenosti žáků s docházkou do školy ještě stoupá. Do škol v ČR však chodí většinově neradi i samotní učitelé, dvě třetiny učitelů matematiky a přírodních věd deklarovaly v šetření TIMSS 2015 nespokojenost s vlastní prací. Každý pátý pedagog je také ohrožen syndromem vyhoření, což má zásadní dopad i na kvalitu jím poskytovaného vzdělávání a zejména naplňování individuálních potřeb dětí a žáků. V regionech s vysokou mírou koncentrace žáků ze sociálně znevýhodněného prostředí se ohrožení pedagogů syndromem vyhoření ještě zvyšuje. Pedagog, jehož duševní zdraví je ohroženo, nedisponuje zdroji k podpoře well-beingu a duševního zdraví dětí, které vzdělává, což v důsledku negativně ovlivňuje i výsledky vzdělávání. Péče o well-being a duševní zdraví dětí, žáků a studentů, ale stejně tak i pedagogických pracovníků by se proto měla stát stěžejním úkolem pro nadcházející období.

Posledním okruhem příčin, který však do značné míry souvisí i s oběma předchozími, je deficit v sociálních a emočních dovednostech dětí, který jim brání ve funkční interakci s vrstevníky a učiteli. Dostatečné rozvinutí těchto dovedností je přitom zásadní nejen pro sociální začlenění dětí a jejich funkční vztahy s druhými, ale i pro jejich akademický úspěch. Metaanalýza, která vyhodnocovala data o více než čtvrt milionu dětí a mladistvých, prokazuje, že ti, kteří prošli systematickým sociálně-emočním učením, vykazovali zlepšení nejen v oblasti chování, ale i ve vzdělávacích výsledcích. Nemá-li dítě dostatečně rozvinuté emoční a sociální dovednosti, nemůže naplno rozvinout svůj vzdělávací potenciál. Rozvoj emočních a sociálních dovedností je integrální součástí ucelených a výzkumně ověřených programů podpory duševního zdraví a prevence rizikového chování dětí. V následujícím období by proto měl být kladen důraz na posílení kompetencí pedagogů v této oblasti tak, aby rozvoj těchto dovedností byl systematicky podporován v každé škole.

Dále doporučujeme upravit indikátor specifického cíle SC2_B_1 tak, aby bylo zřejmé, že se netýká žáků se středně těžkým a těžkým mentálním postižením, pro které nemusí resp. nemůže být s ohledem na závažný deficit kognitivních funkcí, dosažitelný.

Education Week: 10 jednoduchých kroků, jak zlepšit třídní klima

Education Week: 10 jednoduchých kroků, jak zlepšit třídní klima

Rádi bychom upozornili na článek publikovaný na webu Education Week, jenž upozorňuje na zvyšující se počet dětí, které svým problémovým chováním pouze reagují na nějaké trauma či nadměrný stres, které prožívají v domácím nebo blízkém prostředí. Vědci dokazují, že včasná intervence právě ze strany učitele, může těmto dětem velmi pomoci.

Článek nabízí 10 jednoduchých kroků ke zlepšení třídního klimatu, které ocení celá třída.

1.) Seznamte se s tzv. trauma-informovaným přístupem, viz infografika

2.) Vytvořte takové školní klima, které nabízí dlouhotrvající a bezpečné vztahy mezi učiteli a žáky.

3.) Začleňte do školního dne aktivity, které v dětech vyvolají pocit přijetí, sounáležitosti a bezpečí (např. ranní pozdrav učitele s dětmi formou „high-five“, objetí, potřesení rukou – ukázka například zde Doting Teacher’s Morning Routine Offers Children Hugs and High-Fives)

4.) Zařaďte častější individuální rozhovory s žáky o nich samotných. Každý žák ocení, když si na něj učitel udělá čas a ukáže zájem o jeho strasti i radosti.

5.) Vytvořte bezpečné relaxační místo ve třídě. Takové místo, kam si žáci mohou dojít odpočinout, uklidnit se. Toto místo se obzvláště doporučuje odborníky, máte-li ve třídě žáka, který prošel nějakým traumatem nebo prožívá zvýšenou míru stresu.

6.) Buďte čitelní. Jde o určitou míru předvídatelnosti vašich reakcí, žáci by měli vědět, co od vás mohou očekávat, vaše reakce ve stejných situacích by měly být konsistentní.

7.) Ujistěte se, že vaši žáci ve škole konzumují zdravou stravu a mají dostatek prostoru pro volnou hru a zábavu.

8.) Vyvěste na viditelném místě vhodné konverzační fráze. Žáci, a obzvláště ti nesmělí a plaší, ocení tuto pomůcku, aby věděli, jak se vložit do debaty nebo začít diskuzi. Mohou to být věty typu: Co si myslíš o…? Co bys řekl/a na…? Slyšel/a jsem, že jsi řekl/a…? Můžeš mi, prosím, zopakovat/vysvětlit…?

9.) Podpořte zapojení žáků do dění ve třídě frázemi typu: Jsem zvědav/á… Zajímalo by mne… Všiml/a jsem si… Žáci časem mohou fráze kopírovat, a tím se lépe zapojovat.

10.) Dávejte ve výuce dostatek prostoru sociálně-emočnímu učení. Tímto učením získávají žáci dovednosti např. v oblasti seberegulace, socializace, naučí se pojmenovávat své emoce a pracovat s nimi atd.

Celý článek je v originále v anglickém jazyce k dispozici zde.

Pozvánka na ČOSIV seminář – Jak podpořit děti s náročným chováním

Pozvánka na ČOSIV seminář – Jak podpořit děti s náročným chováním

Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV) Vás zve na seminář JAK PODPOŘIT DĚTI S NÁROČNÝM CHOVÁNÍM V DŮSLEDKU NEGATIVNÍCH ZÁŽITKŮ V RANÉM DĚTSTVÍ, který se bude konat ve čtvrtek 21.11. 2019 od 13.00 do 16.00 v prostorách Pedagogické fakulty UK, místnost R016, Magdaleny Rettigové 47/4, Praha 1. Seminář bude v anglickém jazyce, tlumočení bude zajištěno.

V České republice narůstá počet dětí s vývojovým traumatem. Ve školách se často projevují náročným chováním, jehož příčinám a spouštěčům je někdy obtížné správně porozumět. Seminář je zaměřen na představení vlivu traumatu v raném dětství na vývoj mozku a jeho fungování v pozdějším věku. Účastníci se také seznámí s vhodnými postupy, kterými lze dosáhnout zmírnění projevů náročného chování dětí s vývojovým traumatem ve školním prostředí.
___________________________________________________________________________________
Kaja Næss Johannessen je klinickou psycholožkou s třináctiletou praxí v oblasti podpory obětí domácího násilí, dětí a mládeže s vývojovým traumatem a poruchou attachmentu. Je ředitelkou oddělení profesního rozvoje Dětského psychiatrického centra Østbytunet v Norsku. Jedná se o pracoviště s vysoce ceněnou praxí v oblasti práce s dětmi a mladistvými se závažnými problémy v chování.

Ann-Karin Nielsen Bakken je klinickou psycholožkou s patnáctiletou praxí v oblasti podpory dětí a mládeže s vývojovým traumatem a poruchou attachmentu. Je zástupkyní ředitele klinického oddělení centra Østbytunet. Vedle přímé práce s klienty centra působí jako lektora a konzultantka pro pedagogy a další profesní skupiny v oblasti podpory dětí a mladistvých s náročným chováním.

Realizace semináře je jednou z aktivit projektu Práce s dětmi s problémovým chováním ve školním prostředí realizovaného Českou odbornou společností pro inkluzivní vzdělávání podpořenou z fondů EHP 2014-2021 zaměřeného na podporu pedagogických pracovníků při vzdělávání dětí a žáků s náročným chováním. Účast je pro zájemce bezplatná. Kapacita semináře je omezena. Prosíme, registrujte se na e-mail: magdalena.olsanova@cosiv.cz. V přihlášce na seminář prosím uveďte Vaše jméno a organizaci.

Tisková zpráva: ČOSIV začíná unikátní projekt na podporu dětského duševního zdraví

Tisková zpráva: ČOSIV začíná unikátní projekt na podporu dětského duševního zdraví

Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání začátkem tohoto školního roku zahájila ve spolupráci s Centrem pro léčbu a profesní rozvoj v oblasti péče o duševní zdraví Østbytunet z Norska realizaci dvouletého projektu s názvem Práce s dětmi s problémovým chováním ve školním prostředí. Projekt je realizován díky podpoře fondů EHP 2014-2021.

Projekt reaguje na potřeby učitelů, kteří stále častěji poukazují na obtíže při vzdělávání žáků s náročným chováním a potřebu dalšího vzdělávání v této oblasti. Žáků s problémy v chování ve školách přibývá, v uplynulých deseti letech narostl čtyřnásobně. Narůstá počet dětí s duševním onemocněním, věk rozvoje duševního onemocnění se navíc posouvá do stále nižšího věku. Žáci projevující se náročným chováním často zažívají ve škole neúspěch a nezřídka končí v ústavních zařízení. Jednou z nejzávažnějších příčin náročného chování je tzv. komplexní (vývojové) trauma. Jedná se o opakovanou či dlouhodobou zkušenost týrání, zneužívání nebo zanedbávání v raném dětství, která zásadně ovlivňuje vývoj mozku dítěte, což má negativní dopad na jeho psychický vývoj, prožívání a sociální interakce.
Cílem projektu je vytvoření vzdělávacího programu určeného učitelům a speciálním pedagogům zaměřeného na podporu dětského duševního zdraví ve školách a vzdělávání dětí a žáků s náročným chováním z důvodu komplexního (vývojového) traumatu. V projektu je plánováno vytvoření a pilotáž vzdělávacího programu a příprava týmu lektorů, kteří jej budou školit po celém území ČR. V projektu jsou plánovány také veřejné semináře pro učitele a studenty připravující na povolání učitele. Nejbližší veřejný seminář proběhne na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy dne 21. listopadu od 13.00 do 16.00.

Lektorkami semináře budou pracovnice partnerské organizace – Centra Østbytunet, které se věnuje podpoře dětí a mladistvých s komplexním traumatem a vzdělávání profesionálů, kteří s těmito dětmi pracují.

Díky podpoře fondů EHP 2014-2021 je seminář pro účastníky zdarma včetně zajištění simultánního tlumočení.

V projektu je pro budoucí lektory naplánovaná týdenní stáž na pracovišti Centra Østbytunet, která proběhne v únoru 2020.

Index inkluze aneb Průvodce rozvoje školy

Index inkluze aneb Průvodce rozvoje školy

Otázky “Jak žít spolu?” a „Co potřebujeme znát, abychom spolu žili spokojeně a bez konfliktů?“ si lidstvo klade již odnepaměti. Všichni žijeme na jedné planetě. Diverzita je přirozená a reprezentuje individuální rozdíly v rámci naší lidskosti. Inkluze začíná tím, že připustíme individuální odlišnosti mezi lidmi a akceptujeme, že každý člověk má svou jedinečnou hodnotu. A respekt, účast na životě společnosti a uznání je to, co potřebuje ke spokojenému životu každý z nás. Když se cítíme respektováni a přijímání, rozvíjí se naše kompetence a roste motivace. A funguje to i naopak. Všichni velmi dobře vycítíme, zda si nás ostatní cení, nebo zda námi pohrdají, vyčleňují nás a jsme jen na obtíž. Respekt k tomu, jací jsme ve své přirozenosti, a přijetí jsou pro každého z nás klíčové. pokračovat

Účinná prevence problémového chování – přístup PBIS

Účinná prevence problémového chování – přístup PBIS

Margreet van Oudheusden představila metodu intervence PBIS (Positive Behavior Intervention and Support=podpora pozitivního chování žáků), především PROČ, JAK a CO tato intervence mění v chování žáků. Jedná se o komplexní systém zaměřený na management třídy, nastavení školního prostředí a cílenou intervenci u žáků s problémovým chováním. pokračovat

Mindfulness pro každý den – publikace

Mindfulness pro každý den – publikace

Co dělat, když nám starosti přerůstají přes hlavu a máme dojem, že nejsme pány svého života? Stojí za to zkusit jednoduchá cvičení, která představují různé cesty, jak snížit stres a úzkost či bojovat s depresí. pokračovat

Workcoffee ČOSIV – 29. 3. 2019

V rámci workcoffee jsme měli dalšího zajímavého zahraničního hosta, tentokrát holandskou kolegyni Margreet van Oudheusden, která je přednášející, výzkumnou pracovnicí a konzultantkou na Windesheim University of Applied Sciences v Holandsku. Představila metodu intervence PBIS (Positive Behavior Intervention and Support=podpora pozitivního chování žáků) a navazala na svého kolegu z Association for Positive Behavior Support (APBS) Steva Goodmana. pokračovat