ehp_cz

domů / Archive by category "ehp_cz"
Infografika: Umění zklidnění

Infografika: Umění zklidnění

Umění zklidnění (PDF)

Inforgrafika: Způsoby regulace (PDF)

Každý z nás se jistě dostal do situace, kdy jsme se díky působení vnějších nebo
vnitřních faktorů dostali do stavu stresové aktivace. Někdy se projeví bušením srdce,
zvýšením hlasu, rozšířením očí (například když vidíme dítě v nebezpečné situaci), jindy
se úlekem zastavíme a máme pocit, že nám odtekla všechna krev z hlavy i končetin
někam do neznáma (například když vstoupíme do vozovky a těsně nás mine auto).

Umíte si představit, že byste v té chvíli měli řešit matematickou rovnici nebo
identifikovat větné členy? To by ani fyziologicky nebylo možné.

Náš mozek ve stresu zapne „alarm“ na do té doby, než se alarm vypne se
můžeme soustředit jedině na strategie k přežití – ÚTOK/ÚTĚK/STRNUTÍ.

Stres a schopnost učení

Nám dospělým i dětem se však často stává, že stres není tak velký, aby ihned přepnul
mozek do boje o přežití, ale dlouhodobě nás udržuje v napětí a nějaký „alarm“ v pozadí nám ruší soustředění a psychickou pohodu. A samozřejmě se občas může stres
zvýšit do takové míry, že „práskneme do stolu“ nebo „se na všechno vykašleme“.

Je to přirozená reakce u dospělých i u dětí. Každá reakce s sebou nese přiměřené
důsledky. K naučení jiného chování je však nejefektivnější se cíleně učit novým
strategiím a zajišťovat pozitivní zpětnou vazbu, když se nové chování daří uplatnit
více na: Připravili jsme pro učitele článek o Pozitivní podpoře chování PBIS | PBIS ČR (pbiscr.cz)

V každém případě nemá smysl snažit se (na)učit něco nového, když nám v hlavě sílí
alarm volající „už dost“ – velmi těžko si cokoliv nového představíme, nemůžeme
naplno využívat kognitivní funkce, a navíc si zapamatujeme jen velmi málo (když
by Vás těsně minulo auto, vzpomněli byste si, na co jste mysleli? Když byste viděli dítě
v ohrožení, vnímali byste, kolik z rádia hlásí hospitalizovaných?).

 

TŘI ZPŮSOBY REGULACE

Když však jednáme s dítětem nebo dospělým, který se zrovna nachází ve vyšší stresové
aktivaci, je důležité vědět, jak mu pomoci. Především ne v každé situaci můžeme
zvolit stejný způsob zklidnění neboli regulace.

1. Regulace rozumem

Pokud jednáme s člověkem, který na nás působí klidně, ale jedná způsobem, který
je potřeba korigovat, pak můžeme využít běžnou řeč a sdělit vše, co potřebujeme.

V takovém případě působíme na vývojově nejmladší neokortex a využíváme
takzvanou REGULACI ROZUMEM.

Pokyny a požadavky zdůvodňujeme. Snažíme se argumentovat tak, aby sdělení bylo
jedinci (především u dětí) blízké a skutečně rozuměli tomu, proč danou věc mají nebo
nemají dělat – v čem to bude prospěšné jim nebo druhým lidem.

Ale u dětí (nebo osob, které se v životě často setkávali s těžkými situacemi) se velmi
brzy setkáme s tím, že řeč jakoby přestanou vnímat. Regulace rozumem je pro jedince
nejnáročnějším způsobem zklidnění a ve stresu se „zablokuje“ jako první.

2. Regulace vztahem

Pokud jednáme s osobou poněkud nejistou, projevující se mírným odporem
a vykazující mírné známky stresu (stav znepokojení), pak máme jedinečnou možnost
využít regulaci vztahem (při další eskalaci bychom museli zvolit senzomotorickou
regulaci).

Při tomto způsobu se pro zklidnění působí na limbický systém, tedy centrum emocí,
chování, dlouhodobé paměti atd.

Snažíme se tedy působit pozitivně (přiměřeně situaci), signalizovat náš pečující
vztah k osobě, kterou se snažíme zklidnit, nabízet pomocnou ruku a dávat najevo,
že společně situaci zvládneme.

Obtíž je v tom, že daná osoba již prakticky nevnímá obsah řeči. Není tolik podstatné,
co říkáme, ale jak to říkáme. Nejvíce nám tedy pomůže příjemný (pozitivní nebo
neutrální) výraz ve tváři, omezení gestikulace v prostoru, zklidnění hlasového projevu
(ztišit, zpomalit tempo), zkrácení vět na nejdůležitější sdělení a pozitivní formulace,
fyzické snížení svého postoje na úroveň očí u dítěte nebo sedícího (při uhýbání
neudržujme na sílu oční kontakt) a především omezení signalizace negativních
emocí (nakrčené čelo, bouchání do stolu, zvýšený hlas, nepřiměřená fyzická blízkost…)

Člověk, který je sám klidný, a se kterým se cítíme v bezpečí, nás dokáže zklidnit.

Pokračováním ve slovním usměrňování namísto zklidnění pomocí regulace vztahem
u dítěte dosáhneme pravého opaku – zvýšení aktivace jeho systému reakce na stres
a eskalaci stavu, který již mohou provázet prvky agrese nebo útěk.

3. Regulace pohybem a smysly

V závažnějších situacích nebo pokud se nepodaří dotyčného zklidnit (např. při
neúmyslné eskalaci stavu) se následkem automatické reakce na stres snižuje aktivita
limbického systému a regulace vztahem ke zklidnění nestačí. V tu chvíli se blížíme
„boji o přežití“.

U dané osoby můžeme pozorovat reakce jako vzdor a odmítání spolupráce, snahu
o únik ze situace, slibování nesplnitelného, odpojení od reality nebo apatii. Může se
přidat i agrese, sebepoškozování či ničení majetku. Nervová soustava vysílá signály
ohrožení a osoba se necítí v bezpečí, nemá dostatečný pojem o čase, projevuje se
reaktivně a nemá přístup k vyšším kognitivním schopnostem (abstraktní, konkrétní
myšlení apod).

Senzomotorická regulace je regulace pohybem a stimulací smyslových receptorů
kůže či jazyka, čímž působí na vývojově nejstarší struktury mozku. Stav zvýšené
aktivace mohou vyvolávat nejen podněty z vnějšku, ale i zevnitř těla, například
nízká hladina cukru v krvi, nedostatek kyslíku v místnosti, přehřátí, pocit zimy.

Přechod z klidu do stavu strachu nebo zděšení může být postupný i rychlý v závislosti
na situaci i jedinci samotném. Především u osob a dětí v náročných situacích nebo
s předchozími negativními zkušenostmi se často setkáme s rychlejší a intenzivnější
stresovou aktivací.

Ke zklidnění se často podvědomě pokoušíme využít pohybů svého těla a smyslů.

Norské psycholožky školily v Praze o práci s dětmi s náročným chováním

Norské psycholožky školily v Praze o práci s dětmi s náročným chováním

Na dvoudenní návštěvu za námi na začátku září po několika odložených termínech kvůli pandemii koronaviru konečně mohly přijet dvě norské psycholožky Kaja Johanessen a Ann-Karin Nielsen Bakken z Dětského psychiatrického centra Østbytunet. S oběma dlouhodobě spolupracujeme a byly jsme s nimi v úzkém kontaktu během dvouletého výcviku o práci s dětmi s náročným chováním. Během něj jsme s účastníky výcviku navštívili i samotné centrum, kde obě působí.

Cílem jejich návštěvy byla především dvě akce – závěrečné dvoudenní školení pro účastníky výcviku a veřejný seminář pro studenty Pedagogické fakulty v Praze, učitele a další zájemce o téma práce s dětmi s náročným chováním.

 
Závěrečné dvoudenní setkání v rámci výcviku 

Účastnice výcviku se již velmi těšily na osobní setkání s lektorkami. Předmětem závěrečného bloku byl mimo jiné nácvik deeskalačních technik, které lze využít v kontaktu s rozrušeným dítětem. Tato část školení byla založená na modelování různých situací a osobním zážitku účastnic. Měly možnost vyzkoušet např. vhodné postupy přiblížení se k dítěti a přerušení probíhajícího konfliktu mezi dětmi ve školní lavici Na závěr dvoudenního setkání jsme společně plánovali další kroky v projektu – zejména to, jak a kde bude pilotován nově vytvořený vzdělávací program pro pedagogy zaměřený na práci s dětmi s náročným chováním.

Veřejný seminář na Pedagogické fakultě  

Ten byl určený nejen studentům fakulty, ale i všem pedagogickým pracovníkům a sociálním pracovníkům pracujícím s dětmi a jejich rodinami. Dvouhodinový seminář vedla Ann-Karin Nielsen Bakken. Představila na něm mimo jiné různé deeskalační a regulační techniky, které mohou sociální i pedagogičtí pracovníci využít ke zklidnění ve třídách i na dalších místech, kde pracují s dětmi. 

Během semináře lektorka představila příklady dvou dětí s traumatizující negativní zkušeností. Jedno z nich se projevovalo více externalizovaně (vyrušovalo, bylo agresivní), druhé internalizovaně (působilo klidně, ale nesoustředilo se a ztrácelo kontakt s okolím). Poté popsala, jak se tyto děti projevují v pěti fázích stresové aktivace: Klid – Bdělost – Znepokojení – Strach – Zděšení. 

Na závěr prakticky ukázaly, jak přistupovat k rozrušenému dítěti a jak jej zklidnit právě pomocí různých deeskalačních technik. O seminář byl velký zájem, zúčastnilo se jej několik desítek posluchačů. Po skončení prezentace následovala celá řada dotazů.

Pokud jste se tohoto semináře nemohli zúčastnit, můžete poslechnout videozáznam z něj:

 

Jsme velmi rádi, že jsme se kromě času školení stihli s oběma norskými kolegyněmi setkat i méně formálně. Ve středu vpodvečer jsme se s nimi vypravili na krátkou vycházku po Praze a zakončili ji společnou večeří. Setkání a rozhovory s nimi jsou pro nás vždy velmi inspirativní a přínosné. Byli jsme tedy moc rádi, že na ně zbyl prostor i v jejich nabitém dvoudenním programu. Kromě setkání s námi se zde Kaja i Ann-Karin setkali i se dvěma novinářkami. Rozhovory s nimi si tak v nejbližší době budete moct přečíst ve dvou českých médiích. Oba vám poté určitě představíme zde na našem webu i na sociálních sítích.

Oba semináře byly pořádány v rámci projektu Práce s dětmi s problémovým chováním ve školním prostředí, financovaný z fondů EHP 2014-2021. Za podporu děkujeme Domu zahraniční spolupráce – DZS. 

 

Seminář Jak zvládat náročné dítě ve škole?

Seminář Jak zvládat náročné dítě ve škole?

JAK ZVLÁDAT NÁROČNÉ DÍTĚ VE ŠKOLE?
Efektivní metody a techniky ke zklidnění dítěte

Zveme vás na veřejný seminář v rámci projektu Práce s dětmi s problémovým chováním ve školním prostředí.

KDY?
9.9. 2021, od 14:00 do 16:00

KDE?
Pedagogická fakulta UK, M. Rettigové 4,
Praha 1, Aula č. 112


Co se na semináři dozvíte?

  • Jaké mohou být příčiny náročného chování a jakých varovných signálů si všímat.
  • Regulační a deeskalační techniky ke zklidnění dítěte a preventivní opatření, která pomáhají dětem k soustředění na školní práci a předcházejí rozvoji náročného chování.

Lektorka:

Ann-Karin Nielsen Bakken, zkušená klinická psycholožka z Dětského psychiatrického centra Østbytunet.

Seminář bude v anglickém jazyce, tlumočení do českého jazyka zajištěno.


Seminář je vhodný pro pedagogy. Vstup je volný.

Vstup na seminář dle platných protiepidemických opatření.

REGISTRACE 👉 https://forms.gle/9pxseQPRAfcubhQ66 nebo na e-mailu: registrace@cosiv.cz

👉 Podrobnější informace o akci najdete na facebooku: https://www.facebook.com/events/3003980353221234/

Představujeme nejzajímavější příspěvky z mezinárodní konference Rising Tide

Představujeme nejzajímavější příspěvky z mezinárodní konference Rising Tide

Přibližujeme Vám nejzajímavější příspěvky z červnové konference o podpoře dětí a dospělých, kteří prošli traumatickými zkušenostmi, která se odehrála v červnu ve Spojených státech.

Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV) byla jednou z partnerských organizací této významné mezinárodní konference, mohli jsme tak shlédnout online vystoupení všech řečníků. Nahrávky těchto vystoupení nejsou k dispozici pro další šíření. Chceme Vám zde proto alespoň popsat části nejzajímavějších vystoupení, která jsme měli možnost vidět. Odkážeme Vás i na materiály s podobným obsahem, které jsou široce dostupné.

Bruce Perry: Jak pomoci dětem zpracovat traumata

Příspěvek Bruce Perryho, světově známého odborníka a zakladatele tzv. Neurosekvenčního přístupu, byl jako vždy vynikající. Pokud vás zajímají skutečné dopady traumatu a snižování sociálních interakcí (tím, jak se společnost vyvíjí  směrem k menším rodinným a komunitním seskupením) a především to, jak můžeme dětem pomoci traumata zpracovat a vybavit je odolností do dalšího života, doporučujeme shlédnout podobná volně dostupná videa Bruce Perryho na YouTube, zde (v nastavení titulků lze zvolit automatický překlad do češtiny)

 

Ann-Karin Bakken: O zavádění Neurosekvenčního modelu v norském centru Østbytunet

Jedna z našich dlouholetých spolupracovnic  norská psycholožka Centra pro léčbu a profesní rozvoj v dětské psychiatrii Østbytunet Ann-Karin Bakken, ve svém příspěvku popisuje proces zavádění trauma-respektujícího Neurosekvenčního modelu Bruce Perryho. Pracovníci centra se v tomto modelu začali vzdělávat nejprve spíše z profesní potřeby, sama Ann-Karin popisuje pocity personálu, že vše funguje, jak má a centrum pomáhá dětem své problémy zvládat. Poté, co se proškolili v Neurosekvenčním modelu pro terapii (NMT) zjistili, že na děti nepůsobili vždy dostatečně efektivně a řešení nebyla tak dlouhodobá, jako tomu je nyní po zavedení modelu. Do té doby v centru  využívali především verbální a kognitivní způsoby regulace klientů, ty však při silnější stresové aktivaci mozek automaticky „odpojí“. Poté co v rámci nového systému zavedli i   zaznamenali rychlejší zklidnění klientů, které navíc předcházelo možné re-traumatizaci. Přínosů a ukazatelů účinnosti NMT bylo v Østbytunetu mnoho, velmi výstižná je „statistika rozbitých oken“. V centru se poměrně běžně stávalo, že při stresové aktivaci přecházely děti do projevů afektu, při kterém často přímo nebo nepřímo rozbily okno. Místní firma vysílala vždy stejného opraváře, který k centru získal osobní vztah. Když  volali tohoto opraváře po zavedení NMT v celém centru, myslel si, že si centrum už najalo nějakou jinou firmu, protože ho už tak dlouho nikdo nevolal k opravě dříve pravidelně rozbitých oken – efektivní regulace dětí těmto incidentům z velké části předcházela.

Více se o neurosekvenčním modelu dozvíte skrze sérii YouTube videí zde, na našem webu nebo v tomto článku o týmech duševního zdraví.

Marti Smith: Jak zklidnit různé typy reakcí dětí

Dvoudílný příspěvek terapeutky Marti Smith byl velmi inspirativní. V první, teoretičtější části, Marti popisuje, jakými způsoby lze ovlivňovat vyvíjející se nervovou soustavu dětí a zdůrazňuje důležitost toho, abychom pomáhali dětem s vlastním zklidněním,   ty později využívaly získané dovednosti a pomocí nácviku rozšiřovaly své copingové strategie, emoční a sociální dovednosti.  Velmi trefné nám přišlo její přirovnání mozku ke třem skupenstvím vody:

1) Prvních pár měsíců i let je mozek skoro jako plyn = stačí minimální úsilí (fouknout) a neurony se přeskupí a dítě se změní. Mění se nejen chování, ale struktura mozku jako taková a okolí má vliv na velké funkční části mozku. To může mít velmi pozitivní, ale také negativní vliv na pozdější život dítěte. Tyto změny většinou  nejsou nevratné (pamatujme na plasticitu mozku).

2) U dítěte a teenagerů můžeme mozek přirovnat ke skupenství vody = můžeme něco měnit, ale už musíme vynaložit víc úsilí a trochu toho odpádlovat.

3) V dospělosti je to skupenství ledu = měníme se spíše méně a s velkým úsilím připomínajícím osekávání ledu.

Ve druhé, praktičtější části příspěvku pak Marti popisuje konkrétní tipy, jak efektivně zklidnit různé typy reakcí dětí. Zajímavým přístupem, který bychom vám chtěli přiblížit, je reakce nejen na míru stresu, ale také na energii, kterou u dítěte při stresové reakci můžeme pozorovat. Pokud je dítě velmi aktivní, nezaujme ho ihned klidně dechové cvičení – musíme mu nejdříve nabídnout aktivitu, která bude blíže jeho momentální energii, ale už o kousek blíže ke zklidnění. Postupně, jako když sestupujeme po schodech dolů, budeme nabízet aktivity stále klidnější. Užitečné je také sledovat, zda se u dítěte objevují spíše rytmické a opakující se vzorce (naznačující, že se dítě chce zklidnit, ale neví jak) nebo naopak arytmické, nahodilé vzorce (naznačující, že obtíže dítěte vychází z únavy nebo nedostatku energie a dítě se snaží tímto způsobem aktivizovat). Škálu od aktivizujících po zklidňující aktivity ukazuje Marti na příkladu: točení se na místě (velmi aktivizující) – pohybování/houpání po elipse – kývání do boků – kývání dopředu a dozadu – pohupování nahoru a dolů (velmi zklidňující). Při jakýchkoliv aktivitách však vždy zachováme zklidňující a povzbuzující výrazy obličeje, o něco klidnější řeč a dítě musí mít vždy volbu se aktivity neúčastnit.

Informace a rady z konference budeme využívat v naší práci a šířit povědomí o nových přístupech dále.

Děkujeme za podporu Domu zahraniční spolupráce při přenášení zkušeností Norských partnerů a systému NMT a NME do českého prostředí.

Tento projekt je financovaný z fondů EHP 2014-2021, jejichž prostřednictvím přispívají Island, Lichtenštejnsko a Norsko ke snižování ekonomických a sociálních rozdílů v Evropském hospodářském prostoru a k posilování spolupráce s 15 evropskými státy.

 

Rising Tide 2021: mezinárodní konference o podpoře dětí, které prošly traumatickými zkušenostmi

Rising Tide 2021: mezinárodní konference o podpoře dětí, které prošly traumatickými zkušenostmi

Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV) je jednou z partnerských organizací mezinárodní konference Rising Tide 2021. Konference se věnuje tématu podpory dětí a dospělých, kteří prošli traumatickými zkušenostmi. Jde o jednu z nejvýznamnějších odborných událostí v této oblasti a vystoupí na ní řada předních odborníků, kteří se podpoře zotavení z traumatu věnují ve své praxi i na akademické úrovni. Využijte toho, že konference se vzhledem k současné pandemické situaci uskuteční v hybridní podobě a může se jí tak účastnit kdokoliv z vás, kdo se o toto téma podrobněji zajímáte, nebo se dotýká vaší praxe, studia nebo výzkumu.

Účast na konferenci může být přínosná pro psychology, psychiatry, speciální pedagogy, učitele, sociální pracovníky, pečující, pracovníky neziskových i odborných organizací či studenty – pro všechny, kteří se ve své praxi věnují práci s ohroženými dětmi nebo dospělými s traumatem. Těm všem může přinést seznámení s nejnovějšími přístupy v podpoře tzv. trauma recovery neboli zotavení z traumatu a zkušenostmi mezinárodně uznávaných odborníků v této oblasti. Příkladem takového přístupu je neurosekvenční model terapie, jehož autorem je Bruce D. Perry MD, PhD. Efekt tohoto přístupu máme možnost sledovat v naší spolupracující organizaci – dětském psychiatrickém centru Østbytunet v norském Oslu. Díky jeho uplatňování zde děti téměř nemedikují, přestože se jedná o děti s mimořádně závažnými problémy spojenými s tzv. vývojovým traumatem.

Konference Rising tide 2021 se bude konat ve dnech 16.-18. června 2021.

Podrobné informace o konferenci, jejím programu i všech vystupujících najdete na webové stránce risingtideconference.com (při uvedených termínech přednášek počítejte s časovým posunem severoamerického časového pásma). Na této stránce si také můžete zakoupit virtuální vstupenky pro přístup ke sledování konference v ceně 169 USD. Součástí placeného přístupu je i možnost pustit si zpětně všechny prezentace řečníků později ze záznamu.

Hlavními řečníky konference jsou:

  • Bruce D. Perry MD, PhD.
  • Bryan Samuels, MSW
  • Gina Miranda Samuels, MSW, PhD.
  • J. Stuart Ablon, PhD.
  • Thomas G. Stemberg Endowed

Podrobné medailony všech řečníků si můžete přečíst zde.

#risingtide #risingtideconference #hybridconference #morethaninformed #traumatransformed #trauma #virtualconference #drbruceperry #neurosequential #NMT #collaborativeproblemsolving #CPS #whathappenedtoyou #newyorkbestseller #drstuartablon #mentalhealth #CEUs