ehp_cz

domů / Archive by category "ehp_cz"
Seminář Jak zvládat náročné dítě ve škole?

Seminář Jak zvládat náročné dítě ve škole?

JAK ZVLÁDAT NÁROČNÉ DÍTĚ VE ŠKOLE?
Efektivní metody a techniky ke zklidnění dítěte

Zveme vás na veřejný seminář v rámci projektu Práce s dětmi s problémovým chováním ve školním prostředí.

KDY?
9.9. 2021, od 14:00 do 16:00

KDE?
Pedagogická fakulta UK, M. Rettigové 4,
Praha 1, Aula č. 112


Co se na semináři dozvíte?

  • Jaké mohou být příčiny náročného chování a jakých varovných signálů si všímat.
  • Regulační a deeskalační techniky ke zklidnění dítěte a preventivní opatření, která pomáhají dětem k soustředění na školní práci a předcházejí rozvoji náročného chování.

Lektorka:

Ann-Karin Nielsen Bakken, zkušená klinická psycholožka z Dětského psychiatrického centra Østbytunet.

Seminář bude v anglickém jazyce, tlumočení do českého jazyka zajištěno.


Seminář je vhodný pro pedagogy. Vstup je volný.

Vstup na seminář dle platných protiepidemických opatření.

REGISTRACE 👉 https://forms.gle/9pxseQPRAfcubhQ66 nebo na e-mailu: registrace@cosiv.cz

👉 Podrobnější informace o akci najdete na facebooku: https://www.facebook.com/events/3003980353221234/

Představujeme nejzajímavější příspěvky z mezinárodní konference Rising Tide

Představujeme nejzajímavější příspěvky z mezinárodní konference Rising Tide

Přibližujeme Vám nejzajímavější příspěvky z červnové konference o podpoře dětí a dospělých, kteří prošli traumatickými zkušenostmi, která se odehrála v červnu ve Spojených státech.

Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV) byla jednou z partnerských organizací této významné mezinárodní konference, mohli jsme tak shlédnout online vystoupení všech řečníků. Nahrávky těchto vystoupení nejsou k dispozici pro další šíření. Chceme Vám zde proto alespoň popsat části nejzajímavějších vystoupení, která jsme měli možnost vidět. Odkážeme Vás i na materiály s podobným obsahem, které jsou široce dostupné.

Bruce Perry: Jak pomoci dětem zpracovat traumata

Příspěvek Bruce Perryho, světově známého odborníka a zakladatele tzv. Neurosekvenčního přístupu, byl jako vždy vynikající. Pokud vás zajímají skutečné dopady traumatu a snižování sociálních interakcí (tím, jak se společnost vyvíjí  směrem k menším rodinným a komunitním seskupením) a především to, jak můžeme dětem pomoci traumata zpracovat a vybavit je odolností do dalšího života, doporučujeme shlédnout podobná volně dostupná videa Bruce Perryho na YouTube, zde (v nastavení titulků lze zvolit automatický překlad do češtiny)

 

Ann-Karin Bakken: O zavádění Neurosekvenčního modelu v norském centru Østbytunet

Jedna z našich dlouholetých spolupracovnic  norská psycholožka Centra pro léčbu a profesní rozvoj v dětské psychiatrii Østbytunet Ann-Karin Bakken, ve svém příspěvku popisuje proces zavádění trauma-respektujícího Neurosekvenčního modelu Bruce Perryho. Pracovníci centra se v tomto modelu začali vzdělávat nejprve spíše z profesní potřeby, sama Ann-Karin popisuje pocity personálu, že vše funguje, jak má a centrum pomáhá dětem své problémy zvládat. Poté, co se proškolili v Neurosekvenčním modelu pro terapii (NMT) zjistili, že na děti nepůsobili vždy dostatečně efektivně a řešení nebyla tak dlouhodobá, jako tomu je nyní po zavedení modelu. Do té doby v centru  využívali především verbální a kognitivní způsoby regulace klientů, ty však při silnější stresové aktivaci mozek automaticky „odpojí“. Poté co v rámci nového systému zavedli i   zaznamenali rychlejší zklidnění klientů, které navíc předcházelo možné re-traumatizaci. Přínosů a ukazatelů účinnosti NMT bylo v Østbytunetu mnoho, velmi výstižná je „statistika rozbitých oken“. V centru se poměrně běžně stávalo, že při stresové aktivaci přecházely děti do projevů afektu, při kterém často přímo nebo nepřímo rozbily okno. Místní firma vysílala vždy stejného opraváře, který k centru získal osobní vztah. Když  volali tohoto opraváře po zavedení NMT v celém centru, myslel si, že si centrum už najalo nějakou jinou firmu, protože ho už tak dlouho nikdo nevolal k opravě dříve pravidelně rozbitých oken – efektivní regulace dětí těmto incidentům z velké části předcházela.

Více se o neurosekvenčním modelu dozvíte skrze sérii YouTube videí zde, na našem webu nebo v tomto článku o týmech duševního zdraví.

Marti Smith: Jak zklidnit různé typy reakcí dětí

Dvoudílný příspěvek terapeutky Marti Smith byl velmi inspirativní. V první, teoretičtější části, Marti popisuje, jakými způsoby lze ovlivňovat vyvíjející se nervovou soustavu dětí a zdůrazňuje důležitost toho, abychom pomáhali dětem s vlastním zklidněním,   ty později využívaly získané dovednosti a pomocí nácviku rozšiřovaly své copingové strategie, emoční a sociální dovednosti.  Velmi trefné nám přišlo její přirovnání mozku ke třem skupenstvím vody:

1) Prvních pár měsíců i let je mozek skoro jako plyn = stačí minimální úsilí (fouknout) a neurony se přeskupí a dítě se změní. Mění se nejen chování, ale struktura mozku jako taková a okolí má vliv na velké funkční části mozku. To může mít velmi pozitivní, ale také negativní vliv na pozdější život dítěte. Tyto změny většinou  nejsou nevratné (pamatujme na plasticitu mozku).

2) U dítěte a teenagerů můžeme mozek přirovnat ke skupenství vody = můžeme něco měnit, ale už musíme vynaložit víc úsilí a trochu toho odpádlovat.

3) V dospělosti je to skupenství ledu = měníme se spíše méně a s velkým úsilím připomínajícím osekávání ledu.

Ve druhé, praktičtější části příspěvku pak Marti popisuje konkrétní tipy, jak efektivně zklidnit různé typy reakcí dětí. Zajímavým přístupem, který bychom vám chtěli přiblížit, je reakce nejen na míru stresu, ale také na energii, kterou u dítěte při stresové reakci můžeme pozorovat. Pokud je dítě velmi aktivní, nezaujme ho ihned klidně dechové cvičení – musíme mu nejdříve nabídnout aktivitu, která bude blíže jeho momentální energii, ale už o kousek blíže ke zklidnění. Postupně, jako když sestupujeme po schodech dolů, budeme nabízet aktivity stále klidnější. Užitečné je také sledovat, zda se u dítěte objevují spíše rytmické a opakující se vzorce (naznačující, že se dítě chce zklidnit, ale neví jak) nebo naopak arytmické, nahodilé vzorce (naznačující, že obtíže dítěte vychází z únavy nebo nedostatku energie a dítě se snaží tímto způsobem aktivizovat). Škálu od aktivizujících po zklidňující aktivity ukazuje Marti na příkladu: točení se na místě (velmi aktivizující) – pohybování/houpání po elipse – kývání do boků – kývání dopředu a dozadu – pohupování nahoru a dolů (velmi zklidňující). Při jakýchkoliv aktivitách však vždy zachováme zklidňující a povzbuzující výrazy obličeje, o něco klidnější řeč a dítě musí mít vždy volbu se aktivity neúčastnit.

Informace a rady z konference budeme využívat v naší práci a šířit povědomí o nových přístupech dále.

Děkujeme za podporu Domu zahraniční spolupráce při přenášení zkušeností Norských partnerů a systému NMT a NME do českého prostředí.

Tento projekt je financovaný z fondů EHP 2014-2021, jejichž prostřednictvím přispívají Island, Lichtenštejnsko a Norsko ke snižování ekonomických a sociálních rozdílů v Evropském hospodářském prostoru a k posilování spolupráce s 15 evropskými státy.

 

Rising Tide 2021: mezinárodní konference o podpoře dětí, které prošly traumatickými zkušenostmi

Rising Tide 2021: mezinárodní konference o podpoře dětí, které prošly traumatickými zkušenostmi

Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV) je jednou z partnerských organizací mezinárodní konference Rising Tide 2021. Konference se věnuje tématu podpory dětí a dospělých, kteří prošli traumatickými zkušenostmi. Jde o jednu z nejvýznamnějších odborných událostí v této oblasti a vystoupí na ní řada předních odborníků, kteří se podpoře zotavení z traumatu věnují ve své praxi i na akademické úrovni. Využijte toho, že konference se vzhledem k současné pandemické situaci uskuteční v hybridní podobě a může se jí tak účastnit kdokoliv z vás, kdo se o toto téma podrobněji zajímáte, nebo se dotýká vaší praxe, studia nebo výzkumu.

Účast na konferenci může být přínosná pro psychology, psychiatry, speciální pedagogy, učitele, sociální pracovníky, pečující, pracovníky neziskových i odborných organizací či studenty – pro všechny, kteří se ve své praxi věnují práci s ohroženými dětmi nebo dospělými s traumatem. Těm všem může přinést seznámení s nejnovějšími přístupy v podpoře tzv. trauma recovery neboli zotavení z traumatu a zkušenostmi mezinárodně uznávaných odborníků v této oblasti. Příkladem takového přístupu je neurosekvenční model terapie, jehož autorem je Bruce D. Perry MD, PhD. Efekt tohoto přístupu máme možnost sledovat v naší spolupracující organizaci – dětském psychiatrickém centru Østbytunet v norském Oslu. Díky jeho uplatňování zde děti téměř nemedikují, přestože se jedná o děti s mimořádně závažnými problémy spojenými s tzv. vývojovým traumatem.

Konference Rising tide 2021 se bude konat ve dnech 16.-18. června 2021.

Podrobné informace o konferenci, jejím programu i všech vystupujících najdete na webové stránce risingtideconference.com (při uvedených termínech přednášek počítejte s časovým posunem severoamerického časového pásma). Na této stránce si také můžete zakoupit virtuální vstupenky pro přístup ke sledování konference v ceně 169 USD. Součástí placeného přístupu je i možnost pustit si zpětně všechny prezentace řečníků později ze záznamu.

Hlavními řečníky konference jsou:

  • Bruce D. Perry MD, PhD.
  • Bryan Samuels, MSW
  • Gina Miranda Samuels, MSW, PhD.
  • J. Stuart Ablon, PhD.
  • Thomas G. Stemberg Endowed

Podrobné medailony všech řečníků si můžete přečíst zde.

#risingtide #risingtideconference #hybridconference #morethaninformed #traumatransformed #trauma #virtualconference #drbruceperry #neurosequential #NMT #collaborativeproblemsolving #CPS #whathappenedtoyou #newyorkbestseller #drstuartablon #mentalhealth #CEUs

Školní poradenství v praxi: Náročné chování jako reakce na stres

Školní poradenství v praxi: Náročné chování jako reakce na stres

V rámci osvěty a šíření poznatků, které získáváme od našich norských partnerů jsme připravili další článek v odborném časopisu Školní poradenství v praxi s názvem Náročné chování jako reakce na stres

Článek je zaměřený na představení vlivu stresu na fungování mozku a možností podpory seberegulace žáků ve školách a při distanční výuce. V článku jsme využili zkušenosti z exkurzí do škol v Oslu, kde aplikují tzv. Neurosekvenční model učení. Autorem tohoto přístupu k podpoře dětí s náročným chováním v důsledku traumatu je americký dětský psychiatr Dr. Bruce Perry. Doporučení k redukci stresu ve školách, která z tohoto konceptu vycházejí, jsou nicméně univerzálně využitelná a profitují z nich všichni žáci. V článku jsme se více zaměřili na možnosti tzv. senzomotorické seberegulace, která vede ke zklidnění prostřednictvím pohybu (stimulací proprioceptorů) a stimulací smyslových receptorů kůže či jazyka. Základním prvkem senzomotorické regulace je pohyb, dechová cvičení a manipulace s antistresovými pomůckami. Více informací o pomůckách vhodných pro senzomotorickou regulaci naleznete zde. Důležitou součástí podpory je i omezování stresorů v prostředí třídy (hluk, horko, zima, špatný vzduch, nevhodné osvětlení apod.).

 Níže uvádíme tři konkrétní příklady z článku, které ilustrují podporu senzomotorické seberegulace v praxi.

 

 Do první třídy nastoupil velmi neklidný žák, který ostatní žáky často rušil svou potřebou pohybu. Houpal se na židli, často vstával ze svého pracovního místa a snažil se chodit nebo poskakovat. Nedokázal se dlouho soustředit na práci. Paní učitelka se rozhodla vyzkoušet využití gumy na židli žáka. Rozhodla se však, že gumy umístí na všech židlích ve třídě, aby i ostatní žáci měli možnost je využít. Od zavedení této pomůcky se zlepšilo soustředění celé třídy. Žáci se také výrazně zklidnili. Ke zlepšení došlo i u neklidného žáka, četnost vyrušování ostatních se snížila.

 

Ve škole při dětském psychiatrickém centru Østbytunet v Norsku nabízejí dětem po příchodu do třídy žvýkací bonbón nebo žvýkačku. Děti, které pobývají v tomto centru, mají jen minimální schopnost seberegulace, proto je velmi rozruší i pouhý příchod do školy. Než začne samotná výuka, učitelé jim poskytnou čas a celou škálu pomůcek ke zklidnění prostřednictvím senzomotorické regulace včetně těch pro naplnění potřeby pohybu v oblasti úst. Začínat ihned s výukou by bylo kontraproduktivní, protože rozrušení dětí blokuje funkce jejich mozkové kůry a výuka by tak stejně žádný efekt neměla, naopak neklid dětí a s ním spojená agresivita by se ještě více stupňovaly.

Ve třetí třídě byl chlapec, který často (obzvláště v druhé polovině dne) křičel a vztekal se. Paní učitelka se ho snažila napomínat, ale situace se nezlepšovala. Požádala proto výchovnou poradkyni, aby se přišla na žáka podívat, protože bude nejspíše potřebovat vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně. Výchovná poradkyně si všimla, že ve třídě je celkově větší hluk. Všimla si také toho, že si chlapec zacpával uši, když vyplňoval pracovní list. Hluk ve třídě v druhé části dne sílil a chlapec vykazoval známky většího rozrušení. Když se hluk náhle ještě zvýšil, začal křičet. Výchovná poradkyně si uvědomila, že žák křikem reaguje na hluk, který sám ovlivnit nemůže – snaží se jej vlastním křikem přehlušit. Druhý den s chlapcem na toto téma promluvila, vyjádřila přitom porozumění tomu, že hluk může být velmi obtěžující. Chlapec jí její zjištění potvrdil. Hluk mu velmi vadí a rozčiluje ho. Přinesla mu ukázat ucpávky do uší a domluvila se s jeho maminkou, že mu vhodné ucpávky pořídí a bude je moct používat ve škole. S třídní učitelkou se domluvila, že chlapec bude moct ucpávky používat při samostatné práci. Třídní učitelka si s chlapcem domluvila signál (dotyk na rameno) pro zaměření pozornosti na poslech sebe nebo ostatních dětí. Několik ranních kruhů využila k diskuzi o tom, co komu pomáhá cítit se ve třídě dobře. Došlo i na hluk, více dětí sdělilo, že jim hluk ve třídě vadí. Domluvili se na pravidlech, jak budou hluk ve třídě regulovat. Shodli se na signálu – stoupnout si a zvednout ruku s dlaní symbolizující zavřený „zobáček“. Ten mohla použít paní učitelka i kdokoliv z žáků, úkolem ostatních bylo po jeho zaregistrování stoupnout si a ztichnout. Po zacvičení se signál osvědčil. Třída se ztišila. Paní učitelka se snažila vyjít vstříc i dalším potřebám dětí, které v rámci diskuze v ranních kruzích identifikovala.

 

Veřejný webinář na téma: Jak snížit míru stresu s využitím znalostí o fungování mozku

Veřejný webinář na téma: Jak snížit míru stresu s využitím znalostí o fungování mozku

Dne 22.2.2021 jsme pořádali veřejný webinář na téma: Jak snížit míru stresu – a pomoci sám sobě k udržení vnitřního klidu s využitím znalostí o fungování mozku (i za pandemie COVID-19). Lektorovala Mgr. Kristýna Farkašová, frekventantka našeho programu zaměřeného na podporu rozvoje dětského duševního zdraví a vzdělávání žáků s náročným chováním.

V době pandemie má péče o duševní zdraví zásadní význam, proto byl první webinář prakticky zaměřen na téma zachování vnitřního klidu v náročných časech.

První blok byl zahájen tématem stresu, jak se chováme ve stresových chvílích, zda existuje i dobrá míra stresu. Co pomáhá tomu, abychom se stávali odolnými, místo zcitlivělými a více křehkými. Pokračoval k tomu, zda máme možnost volit si svůj vnitřní klid. Zda víme, co ho podporuje a co boří.

Během webináře byl účastníkům několikrát nabídnut bezpečný prostor k přemýšlení nad následujícími otázkami: Co jim prospívá v tuto dobu? Kdy cítí klid a odpočinek? Které malé věci jim pomáhají v jednotlivých dnech najít rovnováhu? Na co potřebují nezapomínat, aby jim mohlo být dobře na světě? Jsme důležití, nejde přeskočit své vlastní rozpoložení a věnovat se zrovna tématu dětí.

„Jednu z myšlenek, které předkládám a která pochází od našich norských kolegů je úvaha Bruce D. Perryho o pěti stavech mysli. Ukazujeme si, co možná prakticky jak vypadáme v různých rozpoloženích naší mysli, jak se postupně zužují naše možnosti volně myslet, uvažovat dopředu. Jak v takovouto chvíli potřebujeme rozumět tomu, kde se člověk/dítě, se kterým pracujeme, nachází. Abychom ho neminuli a pracovali s ním tam, kde se nachází. Postupně mu pomáhali usedat zvolna jednotlivými stavy mysli až zpět ke klidu. A především nezapomínali, že jsme součástí této lidské zkušenosti. Také umíme vyjet z dobrých kolejí. A potřebujeme sami sebe udržet ve spodních patrech klidu, abychom mohli vahou svého bytí, své prosté klidné přítomnosti pomoci druhému najít jeho klid.“ Uvedla lektorka webináře.

Webinář byl zakončen praktickými tipy, jak se starat o své tělo, jak o režim dne, tak bychom mohli držet strukturu. Webinář zaznamenal spoustu příznivých ohlasů. A přestože byl informačně vytěžující, účastníci uvedli, že si u něj odpočali. Snad i proto, že záměrem bylo posilovat vědomí účastníků, že sice nemůžeme ovlivnit, jakým způsobem se bude vyvíjet pandemie, ale můžeme ovlivnit mnohé, co se týká našeho vlastního rozpoložení, naší vlastní rovnováhy a vlastního klidu.