Česká školní inspekce (ČŠI) před týdnem představila tematickou zprávu o komunikaci mezi školou a veřejností v základním vzdělávání. Zpráva je založena na odpovědích z 500 škol, jejichž výpovědi si na následujících řádkách dovolujeme stručně shrnout. Školy nemají žádnou metodiku, jak postupovat při komunikaci v krizových situacích. Přitom by takovou metodiku, či vzorový scénář, jak v danou chvíli postupovat, ocenily zejména při řešení šikany, konfliktních situací s rodiči, rozvíjení spolupráce s veřejností i vyjednávání s rodiči o možné míře jejich ovlivňování života školy.

Poměrně alarmující jsou výsledky týkající se činnosti školských rad – pouze polovina oslovených ředitelů se domnívá, že jejich činnost je skutečně funkční.  Otázkou zůstává, proč tomu tak je a zda mají školské rady dostatečnou podporu na školách. Zároveň na dvou třetinách škol existují ještě jiné subjekty, které se rovněž zabývají životem školy, či neformální skupiny rodičů.

Zajímavé zjištění zpráva přináší i ve vztahu k tématům, se kterými se rodiče nejčastěji obracejí na vedení školy a požadují jejich aktivní řešení. Kromě zlepšení doplňkových služeb (družina, jídelna, kroužky) či vyšetření podezření na šikanu, se v 10 % případů objevuje i požadavek na vyloučení konkrétního žáka, který podle rodičů narušuje vyučování. Toto zjištění ČOSIV považuje za alarmující, neboť příčiny tohoto stavu lze spatřovat především v nedostatečné podpoře kladných vztahů mezi žáky, nesystémové realizaci osobnostně sociální výchovy a nedostatečně funkční komunikaci mezi učiteli a rodiči žáků. Rodiče pak často mohou nabýt dojmu, že řešení problematických vztahů ve třídách musí vzít do vlastních rukou a požadovat krajní a z mnoha ohledů nepřijatelné řešení přímo po vedení školy.

Celou zprávu ČŠI si můžete přečíst ZDE.