V tomto textu se zaměříme na informace o možnostech přípravy na školní docházku, které by se měl zákonný zástupce u zápisu dozvědět. Jak jsme již uvedli v prvním dílu Informací k zápisu do ZŠ, musí pověřený učitel nebo ředitel školy v průběhu zápisu zákonného zástupce prokazatelně informovat o tom, v jakých oblastech a prostřednictvím jakých činností lze podpořit rozvoj dítěte v období do zahájení školní docházky. Konkrétní rozsah a obsah těchto informací není legislativně stanoven, je však doporučeno vyjít ze dvou oficiálních zdrojů popisujících očekávané schopnosti a dovednosti předškoláků. Prvním z nich je Desatero pro rodiče dětí předškolního věku a druhým Konkretizované očekávané výstupy Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání (RVP PV). Oba dokumenty popisují, jaké konkrétní schopnosti a dovednosti by mělo dítě na počátku docházky do základní školy ovládat. Jejich osvojení je žádoucí u dětí průběžně podporovat vhodnými činnostmi, pokud možno takovými, které jsou pro dítě přirozené a zábavné.
Informace předávané při zápisu by měly obsahovat konkrétní doporučení, jak uvedené oblasti rozvíjet včetně odkazů na vhodné informační zdroje. Zákonný zástupce by měl stvrdit svým podpisem, že tyto informace obdržel. Ředitelům škol proto doporučujeme do textu přihlášky ke vzdělávání v ZŠ doplnit např. následující text prohlášení zákonného zástupce:
„Potvrzuji, že jsem obdržel informace o možnostech podpory dítěte před nástupem školní docházky.“
Oblasti podpory
V souvislosti s osvojováním základních školních dovedností – čtení, psaní a počítání – je vhodné u dětí cíleně podporovat rozvoj zrakového vnímání, sluchového vnímání, prostorové orientace a jemné motoriky. Neméně důležitý je i nácvik sebeobsluhy při běžných úkonech (oblékání, hygiena, stolování) a podpora rozvoje řeči jak v oblasti vyjadřování, tak v oblasti porozumění.
Zrakové vnímání
V oblasti zrakového vnímání je vhodné rozvíjet rozlišování tzv. figury a pozadí – jedná o schopnost zaměřit pozornost na určitou zrakovou informaci.
Tato schopnost se rozvíjí např.:
- rozlišováním obrázků, které se navzájem překrývají;
- vyhledáváním detailů na obrázku nebo fotografii (je vhodné využít obrázek s větším množstvím informací – vhodná je např. scéna z ulice, ze školy, lesa, louky nebo ZOO);
- vyhledáváním věcí v místnosti nebo na zahradě podle pokynu („Ukaž, kde je fotka babičky“, „Ukaž, kde je červený míč“);
- pracovními listy s bludišti, do kterých dítě zakresluje cestu.
Příklad úlohy na zrakové rozlišování figury a pozadí – úkolem je pojmenovat všechny předměty, které se v obrázku ukrývají:
Další oblasti, kterou je třeba rozvíjet je zrakové rozlišování – jedná se o schopnost rozpoznávat shody a rozdíly v obrázcích nebo symbolech. Pro nácvik čtení je důležité, aby dítě dokázalo rozlišit nejen konkrétní obrázky ale i abstraktní symboly.
Vhodnými úkoly pro rozvoj jsou např.:
- hledání rozdílů na dvou zdánlivě stejných obrázcích (úkoly, které najdeme v řadě dětských časopisů);
- vyhledávání a vybarvování konkrétního písmena v ústřižku z novin (dítěti ukážeme, jaký tvar má hledat, není podstatné, zda dokáže písmeno pojmenovat);
- pracovní listy, ve kterých dítě vyhledává obrázek nebo symbol, který se od ostatních liší;
- přiřazování stínů k obrázkům.
Příklad úlohy na zrakové rozlišování – úkolem je podtrhnout všechny tvary, které jsou shodné s prvním.
Důležitý je také nácvik zrakové paměti – pro něj lze využít zejména hru pexeso a také Kimovy hry. Principem těchto her je, že dítěti po dobu 10 až 15 vteřin ukážeme nějaké známé předměty, které následně zakryjeme šátkem nebo ručníkem a dítě má vyjmenovat, co všechno vidělo. Můžeme také jeden předmět skrytě odebrat a ptáme se, co zmizelo nebo naopak další předmět přidat.
Měli bychom s dětmi trénovat také zapamatování sousledností – před dítě vyskládáme zleva doprava 5 obrázků z pexesa (každý jiný), necháme ho si obrázky chvíli prohlédnout a následně je sebereme, promícháme a necháme dítě vyskládat obrázky ve stejném pořadí.
Zrakovou analýzu a syntézu trénujeme skládáním rozstřiženého obrázku nebo pomocí puzzle.
Sluchové vnímání
V oblasti sluchového vnímání podporujeme rozvoj sluchového rozlišování figury a pozadí. Učíme děti poznávat např. jednotlivé hudební nástroje v hudební skladbě, rozpoznávat jednotlivé zvuky, které vydáváme současně (ťukáme do stolu a zároveň zvoníme zvonečkem apod.). V místnosti nebo na hřišti, kde je hluk říkáme slova, které má dítě zopakovat.
Příklad úlohy na sluchové rozlišování figury a pozadí – dítě má za úkol tlesknout, kdykoliv uslyší „pod“ – říkáme následující slova: strom, podkova, pole, vespod, domov, podat, dupat, postel, podložka.
Sluchové rozlišování zvuků a hlásek
Sluchové rozlišování je důležité pro nácvik čtení, rozvíjíme ho pomocí zvuků i slov.
Dítěti přehrajeme dva tóny a ono určuje, zda jsou stejné nebo ne (tóny se mohou lišit výškou, délkou nebo hlasitostí). Můžeme trénovat rozlišování zvuků hudebních nástrojů, zvuků zvířat nebo věcí, které dítě zná. Cílem je, aby dítě bylo schopné poznat rozdíl i u zvuků, které se jeden druhému hodně podobají, nejsou ale úplně stejné.
Pro čtení je hodně důležité, aby dítě bylo schopné rozlišit i podobná slova. Nejprve volíme slova smysluplná, později i slova, která nemají význam.
Příklad úlohy na sluchové rozlišování hlásek – řekneme dvojici slov a dítě říká, jestli jsou stejná nebo ne. Pusu si zakryjeme papírem, aby nám dítě nevidělo na rty, když slova říkáme.
stůj – stůj, puk – buk, luk – lak, prší – prší, los – kos, luka – ruka, lyže – líže, mít – mít, noc – nos
Obtížnější varianta s nesmyslnými slovy
šlik – šlik, dýnt – dínt, nist – nist, žlof – šlof, tmás – tmas, zivl – zivl, pust – bust, štíst – stýst
Sluchovou analýzu a syntézu je vhodné rozvíjet nejprve poznáváním hlásek ve slově, následně rozkladem slov na slabiky za pomoci vytleskávání a nakonec rozkladem slov na jednotlivé hlásky a naopak skládáním slov z jednotlivých hlásek.
Příklady úloh na sluchovou analýzu a syntézu
Dítě říká, zda slyší danou hlásku ve slově nebo ne:
Slyšíš „k“ ve slově kočka? Slyšíš „h“ ve slově slon? Slyšíš „š“ ve slově slepýš? Slyšíš „t“ ve slově stavení? Slyšíš „m“ ve slově seno?
Slovo kočička začíná na „k“, na co začíná slovo chaloupka? Další slova – strom, pampeliška, školka, Evička, Janička, Anička
Společně dítětem vytleskáváme slabiky ve slově – máma, louka, pusa, růže, rameno, zahrada, následně dítě vytleskává slabiky samo – voda, mouka, pila, sekera, maminka
Jako poslední zkoušíme s dítětem rozklad krátkých slabik a slov na hlásky – úkol musíme dobře vysvětlit, aby dítě vědělo, co má dělat. Dítěti říkáme celé slabiky a slova, které má za úkol vyhláskovat.
BA → B – A, DO → D – O, PES → P – E – S, SŮL → S – Ů – L
Vyzkoušíme také skládání slov z hlásek. Dítěti vyhláskujeme slabiky a krátká slova a jeho úkolem je říct slovo dohromady.
P – O → PO, L – A → LA, L – U – K → LUK, N – O – S → NOS
Nácvik sluchové paměti nejlépe podpoříme nácvikem zapamatování básniček, říkanek, písniček a krátkých pohádek. Zábavnou hrou na sluchovou paměť je hra „Přijela babička z Číny a přivezla si….“, kdy každý hráč doplní jedno slovo, ale předtím musí říct všechna slova, která řekli hráči před ním.
Můžeme také trénovat zapamatování a následné zopakování různých vytleskávaných rytmických sestav.
Prostorová orientace
Podporujeme rozlišování ve všech rovinách nahoře – dole, vpředu – vzadu, vpravo – vlevo. Dítěti v první třídě velmi pomůže, pokud bude již schopné rozlišit levou a pravou stranu v ploše (na obrázku, v učebnici, na tabuli) a na svém těle.
Nejprve nacvičujeme rozlišení levé a pravé ruky. Je vhodné začít levou rukou, protože můžeme pro poznání levé strany využít tlukot srdce dítěte, které po přiložení levé dlaně na levou stranu hrudníku slyší. Když dítě bez váhání na pokyn ukáže levou ruku, připojíme pravou. Pokud dítě plete levou a pravou, můžeme mu pomoci hmatovým nebo pohybovým vjemem – vezmeme levou paži dítěte a pomalu s ní máváme, přitom říkáme „to je tvoje levá ruka“, můžeme použít lehké zmáčknutí dlaně, přejetí masážním míčkem po předloktí apod. Vždy u toho současně říkáme, jaká ruka to je. Můžeme také použít nádoby s vodou (jedna se studenou a druhá s teplou vodou) – dítě ponoří nejprve jednu ruku do nádoby – propojí se pocit tepla s pojmem levá, následně totéž uděláme s druhou rukou – pocit chladu se propojí s pojmem pravá.
Když dítě zvládá rozlišit levou a pravou ruku, trénujeme rozlišování levé a pravé strany na obrázku, magnetické tabuli nebo na papíře. Dítě může například kreslit nebo umísťovat předměty podle návodu (vlevo nakresli kroužek, vpravo nakresli křížek, popř. do levého horního rohu dej pastelku a do pravého dolního roku dej gumu apod.).
Následně trénujeme orientaci na vlastním těle.
Ukaž mi, kde máš pravé oko; Ukaž mi, kde máš levé rameno; Ukaž mi, kde máš levé ucho; Pravou rukou mi ukaž, kde máš pravé koleno; Levou rukou mi ukaž, kde máš pravý loket apod.
Jemná motorika
Rozvoj v této oblasti podpoříme vhodnými stavebnicemi s drobnými díky, stříhám papíru, navlékáním korálků, zavazováním tkaničky u bot, kreslením a malováním podle fantazie i podle předlohy, dokreslováním obrázků, vkládáním drobných předmětů do krabiček s malými otvory apod. Je vhodné vyzkoušet i úlohy na obkreslení tvarů, které již připomínají psací písmo.
Příklad úlohy na rozvoj jemné motoriky – úkolem je obkreslit obrázek co nejpřesněji podle vzoru:
Úloha zaměřená na dokreslení chybějící části obrázku (vlevo vzor pro praváka, vpravo vzor pro leváka):
V textu byly použity obrázky z publikace Test zrakového vnímání a Soubor pracovních listů (Felcmanová, 2013, DYS-centrum® Praha)