Dne 9.9. 2020 proběhla další etapa školení organizovaná našimi norskými partnery, díky nepříznivému vývoji s onemocněním COVID-19 opět on-line formou. Účastníci výcviku se tentokrát sešli v prostorách ČOSIV, aby mohli sdílet a reflektovat získané poznatky a jejich uplatnění v praxi. Lektorky Kaja Johannessen a Ann Karin Bakken se tentokrát zaměřily na možnosti podpory deeskalace náročného chování spojeného s vyšší mírou aktivace stresové reakce, mapování spouštěčů stresové reakce a s ním spojeným plánováním podpory a na detailnější seznámení s možnostmi podpory seberegulace dětí (regulaci rozumem, regulaci vztahem a senzomotorickou regulaci). Diskutovány byly také způsoby, jak nejlépe učitelům zprostředkovat klíčové obsahy, které je třeba, aby se staly součástí jejich každodenní praxe v interakci s dětmi. Část školení byla také věnována vhodným reakcím na potřeby dětí spojené s vyrovnáváním se s dalším nestandardním školním rokem poznamenaným pandemií COVID-19. Druhá část podzimního setkání byla odsunuta na listopad, kdy doufáme, že naše norské lektorky budou moci přijet do Prahy. Jedna z českých účastnic kurzu představila inspirující pracovní listy pro děti, které jim názorně pomáhají mapovat své podpůrné zdroje v reakci na stres spojený s pandemií.
„Určitě zařadím nové informace k tématice pěti základních stavů spojených se stresem do přednášek a webinářů, které mám možnost poskytovat školám. Také mě některé ukázky přivedly k tomu, že zařadím do setkání s pedagogy více praktických prožitkových aktivit, které vedou k citlivějšímu naladění se na dítě“. Uvedla účastnice kurzu.
„Velmi podpůrný byl zájem kolegyň z Norska o aktuální situaci v ČR i v našich rodinách. Přínosné bylo shrnutí poznatků, které jsme načerpali při stáži v Norsku a propojení s příklady z praxe. Zaujala mě přehledně zpracovaná tématika pěti základních stavů spojených se stresem a uvítala bych, kdyby mohl být zajištěn překlad do češtiny. Jejich přehlednost byla právě tím, po čem volají pedagogové. Také mi pomohlo, že jsem mohla sdílet informace k současné situaci s ostatními kolegyněmi z výcviku a opět se s nimi vidět „naživo“. Považuji to za velmi důležité“. Uvedla Zdenka Štefanidesová, účastnice kurzu.
