Klára Laurenčíková, předsedkyně ČOSIV, byla 28. 12. spolu se Stanislavem Štechem, bývalým ministrem školství, hostem Českého rozhlasu Plus k tématu revize financování inkluzivního školství.
Celý záznam si můžete poslechnout ZDE.
Hosté s moderátorkou Karolínou Koubovou diskutovali o tom, zda je potřeba finanční revize, dále o odpovědnosti krajů, možných rezerv a také o praxi v terénu. Malou ochutnávku si můžete přečíst zde:
Klára Laurenčíková k potřebě finanční reformy říká, že by se nemělo jednat pouze o finanční revizi, ale že je potřeba průběžně vyhodnocovat, jak vlastně inkluzivní reforma probíhá, co se daří a co je třeba nastavit lépe.
Stanislav Štech zmínil částku potřebnou pro příští rok, jedná se cca o 3-5 miliard korun a tato částka je sice vyšší než v roce 2015/2016, ale zároveň zdůrazňuje, že to nejde o vyhozené peníze, ale naopak o potřebné peníze, které jsou k žákům, k učitelům a hlavně k dětem, které už dávno v běžných školách jsou, ale školy pro ně předtím neměly prostředky ani podporu.
Podle Kláry Laurenčíkové „není dobré téma inkluze jakýmkoliv způsobem spojovat se škrty v oblasti mezd pedagogických pracovníků, které by si rozhodně zasloužily spíše postupné navyšování než jakékoliv krácení…Vzdělávání je veřejnou službou stejně jako například zdravotnictví a neumím si představit, že bychom například potřeby dítěte, které potřebuje nějakou specializovanou operaci mozku gama nožem, že bychom ji podmiňovali tím, že se na pořízení takového specializovaného přístroje budou muset najít prostředky v krácených mzdách lékarů a zdravotnických pracovníků.„
Dále dodává, že „bude nutné počítat s navýšením prostředků na implementaci podpůrných opatření, protože terén byl dlouhodobě podfinancován. Ačkoliv od r. 2004 školský zákon přiznával právo každému dítěti bez rozdílu na to docházet do své spádové školy, tak praxe byla taková, že pokud ta spádová škola neměla na vzdělávání konkrétního dítěte, které potřebovalo nějaký specializovaný přístup a podporu dobré podmínky, tak jej nemusela do vzdělávání přijmout. Tudíž zde něco říkal školský zákon, ale potom doprovodné vyhlášky vlastně umožňovaly odmítání dětí, které potřebovaly podporu.“
Podle Stanislava Štecha je možné zajistit financování vyjednáváním s ministrem financí, dále je také možné najít úspory přímo ve školství, protože zatím jde o první rok implementace, terén se učí a je tedy potřeba, aby se řada věcí ustálila. Potom bude možné najít i nějaké úspory. Dalším krokem je vyjednávání s kraji o tom, jak naložit s prostředky, které kraje pravidelně dostávají a vytvořit si rezervu na podporu žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. A také je potřeba podívat se na financování speciálního školství. Ani podle jeho názoru by neměla mít potřeba navýšení finančních prostředků na implemetnaci inkluze vliv na zvyšování platů učitelů.