Řada zástupců laické ale i odborné veřejnosti se domnívá, že společné vzdělávání začalo s novelou školského zákona, která vstoupila v platnost v září minulého roku. Následující grafy dokládají skutečnost, že vzdělávání dětí s různými druhy zdravotního postižení probíhá v běžných základních školách již řadu let a jejich podíl se postupně kontinuálně zvyšuje (graf č. 1). Např. v případě zrakového postižení se podíl dětí vzdělávaných v běžných školách zvýšil během deseti let o 25 %, jak dokládá graf č. 3. Žádná zásadní změna nenastala ani u dětí s mentálním postižením, podíl těchto žáků v běžných základních školách stoupl meziročně o 3 % (graf č. 3). U této skupiny dětí nadále převažuje vzdělávání ve školách zřízených pro žáky s mentálním postižením (86 %). Novela školského zákona tedy rozhodně nezpůsobila žádný násilný přesun dětí ze škol zřízených pro děti se zdravotním postižením do běžných základních škol. Školy díky ní dosáhly na lepší možnosti podpory žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, které dlouhodobě vzdělávají.