Mgr. Bc. Daniel Kaiser působí jako ředitel na ZŠ Jižní IV. na Praze 4 od roku 1993. Dříve pracoval jako vychovatel, po absolutoriu jako učitel nejprve na ZŠ Tererova na Jižním Městě v Praze 4, později na ZŠ Jižní IV.

• Jak byste popsal ZŠ Jižní IV.?

Základní škola se skoro devadesátiletou tradicí v zástavbě funkcionalistického Spořilova, jejímž cílem je umožnit všem dětem vyzkoušet si maximum činností a zvládnutí dovedností tak, aby se mohly během studia připravovat na vstup na střední školu a do praktického života. Škola podporuje jazykové vzdělávání, dramatickou, osobnostní a sociální výchovu.

• Jaké jsou podle Vás tři nejdůležitější znaky školy, kam žáci chodí rádi?

Podstatná je kvalita prostředí z hlediska estetického, vztahového a podnětného.

• Co jsou nejdůležitější opatření k tomu, aby se ve třídě cítili dobře žáci i učitelé?

Musí být navázány partnerské vztahy všemi směry. Důležitá je chuť nastavit si a dodržovat pravidla. A v každém případě i schopnost rozumět humoru.

• Jak spolupracujete s rodiči žáků?

Rodiče mají svůj spolek, který dnes funguje jako skvělý stroj produkující aktivity pro děti i dospělé. Poskytují prostor pro diskusi, zapojení rodičů do dění ve škole, pomáhají tam, kde školní rozpočet nebo personální možnosti selhávají. Ovšem nejdůležitější je důvěra a pochopení. Vždyť se vždy bude jednat o jejich děti, resp. generaci, která přijde po nás.

• Co je podle vás základem funkčního tandemu mezi učitelem a asistentem pedagoga?

Vzájemná úcta, lidská souhra, empatie a pochopení.

• Jak vypadá spolupráce Vaší školy se školským poradenským zařízením?

Kromě odesílání dětí do PPP spolupracujeme i na bázi osvěty. Speciální pedagožky si občas zveme do školy ke konzultacím na porady, minimálně jednou měsíčně k nám docházejí a konzultují s pedagogy péči o děti, případně docházejí do hodin na pozorování jednotlivců či kolektivu. Ve škole máme zaměstnanou speciální pedagožku, která má spolupráci s PPP a SPC ve své kompetenci.

• Co v oblasti školství by podle Vás mělo být změněno?

Doufám, že slibované kroky při financování asistentů a inkluze povedou ke zjednodušení a hlavně k naplnění rozpočtu. Dosud toto financujeme na úkor ostatních. Trochu se obávám změny financování regionálního školství, abychom se při financování podle počtu odučených hodin nedostali do situace, kdy pedagog učící 17 dětí bude brát stejně, jako pedagog ve třídě se 30 dětmi. Jsem proti „rovnostářství“. Při začleňování dětí s odlišným mateřským jazykem se zapomíná na § 20 školského zákona, kdy mají kraje zařídit pro tyto děti při vstupu do ČR na určených školách základní kurz češtiny, teprve poté by měly projít podle § 16 poradnou, která by pak určila stupeň podpory na určitou dobu. Momentálně je to nedořešeno, školy kurzy češtiny opět financují z různých zdrojů.

• V čem spatřujete přínos inkluzivního vzdělávání?

Pozitivně vidím zvýšenou emoční inteligenci u dětí, které mají ve svém kolektivu děti handicapované. Mají možnost naučit se pomáhat jiným. Vnímám i využití možností žáků, když jsou obklopeny tahouny místo toho, aby byly vyčleněny mezi stejně postižené děti. Inkluze navíc rozvíjí pedagogické myšlení a nutí hledat nová řešení v práci učitele. Zapojením asistentů pedagoga navíc může učitel diskutovat o dětech, není na úsudky sám.