S návratem žáků a studentů do školních lavic po letních prázdninách byla spuštěna pilotáž metodik RRRR zaměřujících se na rozvoj sociálních a emočních dovedností. Ještě v srpnu se však sešli učitelé tří pilotních škol, aby se proškolili v práci se sedmi metodikami (metodiky jsou rozděleny na základě ročníků základní a střední školy) a jednotlivými oblastmi, které metodiky obsahují. Tyto oblasti se soustředí na rozvoj emoční gramotnosti; silné stránky osobnosti; zvládání náročných situací; řešení problémů; zvládání stresu; vyhledání pomoci; gender a identita; pozitivní vztahy. Bylo prokázáno, že cílená podpora rozvoje dovedností žáků a studentů ve zmíněných oblastech má pozitivní vliv na jejich zdraví a wellbeing. Snižuje také výskyt rizikového chování a tendence uchylovat se k genderově podmíněnému násilí.
V současné době běží pilotování těchto metodik na dvou základních školách a jedné střední škole v Praze a Mostě, které bude realizováno v průběhu celého školního roku 2022/2023. Následně budou do jednotlivých metodik implementovány vzdělávací výstupy z nově připravovaného RVP ZV. Finální verze metodik bude zpřístupněna ke konci kalendářního roku 2023. Náš tým však připravil průřez jednotlivými metodikami, který je volně přístupný ke stažení a také pro nejbližší měsíce připravujeme unikátní seminář věnovaný právě metodikám RRRR, kde představíme hlavní cíle metodik, práce s metodikami a jednotlivé aktivity
Jedním z podstatných témat vzdělávacího programu pro pracovníky ve školství a sociálních službách projektu PorT (Porozumění traumatu) jsou regulační techniky. A protože toto téma je právě teď, na začátku školního roku, velmi aktuální, nabízíme Vám stručné představení některých z nich. Víme, že jedna věc je si o technikách přečíst a něco jiného je umět je využít v praxi. Praktický nácvik regulačních technik je proto důležitou součástí školení, které pro vás v rámci projektu připravujeme.
Pojďme si nejprve vyjasnit některé pojmy. Když je dítě ve stresu dlouhodobě nebo zažívá něco, co je pro něj příliš zatěžující, může mít díky těmto zkušenostem zcitlivělý systém reakce na stres a díky tomu se může snadněji dostat do akutní stresové reakce. Je to situace, kterou náš mozek vyhodnotí jako stupeň silného ohrožení a spustí některý z obranných mechanismů: útok, útěk, nebo strnutí. Dítě se může projevovat agresivně, být vulgární, podrážděné, může být ale také nepozorné, ustrašené, neklidné anebo se „vypne“, pokud nastoupí mechanismus „strnutí“. Takové dítě například nereaguje na oslovení, odpovídá „Já nevím“, může vypadat apaticky nebo nám slíbí, že něco udělá a vzápětí udělá pravý opak. Co s tím? Jak s takovým dítětem pracovat, jak mu pomoci a jak se zároveň vypořádat se situací ve třídě? Tady nastupuje druhý pojem: regulace. Znáte tu situaci, kdy Vás něco rozčílí a máte chuť začít křičet, brečet nebo odejít, ale neuděláte to, protože se to nehodí? Tak to jste zapojili svou seberegulaci.
Možnosti seberegulace, které můžeme použít, se mění v závislosti na míře stresu, který zažíváme. Čím více jsme vystresovaní, tím méně forem seberegulace můžeme využít.
Americký psychiatr Bruce Perry popisuje pět stavů aktivace stresové reakce – klid, bdělost, znepokojení, strach a zděšení. Ve stavu klidu fungují naše kognitivní a exekutivní funkce na maximum, ve stavu zděšení se chováme v převažující míře pudově. V stavu klidu a bdělosti můžeme použít regulaci rozumem, ve stavu znepokojení a strachu regulaci vztahem a ve stavu zděšení senzomotorickou regulaci. V následujícím textu si popíšeme, jak uvedené formy regulace vypadají.
Je důležité si uvědomit, že člověk se se schopností seberegulace nerodí. Učí se to až v průběhu dětství díky regulaci ze strany pečujících osob, nejčastěji svých rodičů.
Pokud tedy danou situaci dítě nezvládá, znamená to, že se ještě nenaučilo své emoce zdravě regulovat a potřebuje pomoc. Pokud se regulace nedaří, nastupují výše zmíněné obranné mechanismy a reakce – útok, útěk nebo strnutí.
V takovém případě je dobré vytvořit bezpečné a vstřícné prostředí a dítě podpořit v senzomotorické regulaci tak, aby se mohlo vrátit do klidového stavu. Teprve potom pro něj bude možné o situaci s odstupem přemýšlet.
Jaké možnosti regulace můžeme využít a v jakých situacích jsou vhodné?
Regulace rozumem – REASON
Regulace rozumem je efektivní, když je dítě v klidu (ve stavu klidu a bdělosti). Tedy v situacích, kdy se u něho neprojevuje náročné chování, protože se cítí v bezpečí a i jeho další potřeby jsou naplněny. V tomto stavu má plný přístup k funkcím mozkové kůry a tím pádem je schopné uvažovat o svém chování a přizpůsobovat se požadavkům okolí – dokáže se regulovat prostřednictvím myšlení a sebeinstrukce např. “Musím se teď soustředit, abych věděl/a, co mám dělat” nebo “Bojím se, ale vydržím to” a vědomě využívat naučené zvládací mechanismy “Teď si chvilku zacvičím, abych se uvolnil/a, a pak půjdu udělat domácí úkol”. I klidné dítě může projevovat mírnou neochotu nebo slovně vyjadřovat nesouhlas – např. “mě se nechce, už zase…„, Díky dobrému přístupu k funkcím mozkové kůry se ale s naším vysvětlením, proč se po něm daná aktivita žádá, dokáže přizpůsobit.
Doporučení k podpoře regulace rozumem:
Snažíme se pokyny a požadavky zdůvodňovat tak, aby děti skutečně rozuměly tomu, proč danou věc mají nebo nemají dělat – co to přinese jemu nebo někomu jinému např. “Když budeš pozorně poslouchat, dozvíš se, co máš dělat“. Pokud dítě rozumí tomu, co má dělat a proč, může lépe zapojit své kognitivní a exekutivní funkce a situaci se přizpůsobit.
Při rozhovoru s dítětem o náročném chování (rozhovor vedeme až po tom, co se dítě uklidnilo) hledáme společně řešení tak, aby byly zohledněny naše potřeby i potřeby dítěte. Snažíme se přijít na to, co dítě potřebuje k tomu, aby napříště situaci lépe zvládlo. Je také důležité si uvědomit, co může reakci na stres u dítěte způsobovat. Kdy v průběhu dne k tomuto chování dochází, v čí přítomnosti, za jakých podmínek a kdy k tomuto náročnému chování naopak nedochází. Do spolupráce můžeme zapojit i ostatní učitele a asistenty pedagoga, kteří s dítětem pracují v jiných hodinách.
Tipy na podporu regulace rozumem v rámci prevence:
Nacvičujeme s dětmi různé regulační techniky a vedeme je k včasnému zaznamenání aktivace stresové reakce a vědomému preventivnímu využívání naučených regulačních technik.
Nacvičujeme s dětmi pozitivní vnitřní dialog a efektivní sebeinstruktáž (někdy je označována jako technický vnitřní dialog). Pozitivní vnitřní dialog spočívá ve vědomém povzbuzování sebe sama. Technický vnitřní dialog dětem pomáhá plánovat a strukturovat činnosti, které budou dělat: “Určitě to zvládnu”, “Nejdřív musím udělat…, pak….”.
Regulaci rozumem je vhodné využívat, když jsou děti v klidu (ve stavu klidu a bdělosti). U dětí (na rozdíl od dospělých) bývají již ve stavu znepokojení částečně nebo zcela zablokované funkce mozkové kůry. Pokud se dítě projevuje náročnějším chováním (odmítá pracovat, pokřikuje nebo se prochází po třídě, leží na lavici atd.), regulace rozumem přestává fungovat. Naopak, když v tomto stavu dětem říkáme, co mají nebo nemají dělat a proč, může to situaci ještě více eskalovat.
Regulace vztahem – RELATE
Při zvýšeném stresu se schopnost regulace rozumem snižuje. Dítě z nějakého důvodu nemá naplněné základní potřeby a jeho mozek zaznamenává ohrožení. Ohrožení může pocházet zevnitř těla (silný pocit hladu, únavy, zimy, silná potřeba pohybu apod.), z okolí dítěte nebo jeho myšlenek a vzpomínek (strach ze selhání v testu, obava z posměchu, pocit ohrožení spojený s negativním zážitkem apod.). Dítě začíná ztrácet schopnost přizpůsobovat se požadavkům okolí, jeho kognitivní a exekutivní schopnosti jsou omezené, začíná být emotivní a impulzivní a nedokáže plně domýšlet důsledky svého chování. V tuto chvíli potřebuje regulační podporu od svého okolí.
Regulace vztahem spočívá v tom, že svým klidem můžeme zklidnit rozrušené dítě. Ve stavu znepokojení a částečně i stavu strachu naše chování řídí limbický systém, část mozku spojená s emocemi a vztahy. Lidský mozek je nastaven přejímat emoce druhých lidí. Pokud z nás vyzařuje klid a pocit bezpečí, jsme jimi schopni “nakazit” lidi kolem sebe. Naopak, jsme-li podráždění, náš neklid a podrážděnost přeskočí na lidi v našem okolí. V regulaci vztahem se klíčovou stává naše neverbální komunikace. Vstupuje do hry i naše vlastní psychohygiena a schopnost regulace, protože nejprve musíme vědomě zklidnit sami sebe, abychom dokázali zklidnit rozrušené dítě. Klíčový je přitom výraz ve tváři, postavení těla a tón hlasu.
Přátelská tvář (jemný, pozitivní nebo neutrální výraz) přispívá k uvolňování hormonů snižujících stres a úzkost a napomáhá k tvorbě bezpečné vztahové vazby mezi dospělým a dítětem.
Naopak soustředěný, napnutý nebo rozčilený výraz přispívá k tvorbě hormonů, které stres podporují a přispívají tak k větší aktivaci stresové reakce.
Aktivity, kterými můžeme podpořit regulaci vztahem v rámci prevence:
Přivítání na začátku dne – podání ruky – vymyslete s každým žákem váš unikátní pozdrav.
Zrcadlení – dva žáci si stoupnou čelem k sobě, jeden udělá pohyb a druhý ho opakuje, po cca minutě se role vymění.
Imaginární házení si s míčem – stoupněte si do kruhu a předstírejte, že házíte jeden druhému míč, nechte žáky určovat, jaký typ míče mají – 300 kg, lehký jako pírko, lepivý, horký, křehký atd.
Popěvek „Dobrá práce“ – oceňte dítě, které dělá něco správně tím, že mu zazpíváte a vyzvete ostatní, aby se přidali (vhodné pro menší děti).
Vybarvování jednodušších mandal.
Senzomotorická regulace – REGULATE
Pokud je dítě ve stavu maximální aktivace stresové reakce v důsledku náročné situace ve třídě a/nebo dopadů traumatizujících zážitků mimo školu, je velice pravděpodobné, že situaci přestane zvládat. V tuto chvíli je jeho pulz výrazně zvýšený, dítě nemá přístup k funkcím mozkové kůry, cítí se v nebezpečí. Nastupují obranné mechanismy útok, útěk nebo strnutí. Dítě potřebuje bezpečné prostředí, čas a prostor na zklidnění. V tomto stavu ke zklidnění pomáhá pohyb a stimulace smyslů (zejména hmatu, čichu a chuti). Neměli bychom zde zapomínat na důležitost vlastní seberegulace, jelikož navázání kontaktu s dítětem nemusí být snadné, je třeba nejprve dbát na snížení naší vlastní hladiny stresu.
V případě reakce útok/ útěk:
Zklidněte nejprve sami sebe. Zaměřte se na výraz svého obličeje (vstřícnost), zvolte otevřený postoj, postavte se, pokud možno tak, abyste nepředstavovali pro dítě potencionální nebezpečí (místo tváří v tvář zůstaňte raději bok po boku, případně odstupte pár kroků a dejte dítěti prostor na zklidnění). Dítěti může být nepříjemné, pokud se postavíme před něj anebo do jeho těsné blízkosti. Mluvte jen omezeně a klidným hlasem, eliminujte oční kontakt. Volte hlubší tón hlasu. Pokud dítě uteklo ze třídy, zajistěte, aby za ním šel dospělý, který jej bude pozorovat a v momentě, kdy se dítě začne zklidňovat s ním naváže kontakt. Dovolte dítěti odejít na záchod, pokud o to žádá v rámci získání bezpečného prostoru na zklidnění.
Snažíme se společně s dítětem najít vhodnou senzomotorickou aktivitu. Začít můžeme například dechovými cvičeními s prodlouženým výdechem, propriocepcí (postupné zatínání a uvolňování svalů, zvedání těla zapřením rukou v sedě na židli, dělání kliků proti zdi nebo na zemi, mačkání antistresového míčku atp.), rytmickými cvičeními (hýbání se v pomalém tempu do hudby, pohupování se na gymnastickém míči dopředu a dozadu) anebo můžeme nabídnout senzomotorickou pomůcku (manipulace s plastelínou nebo hrnčířskou hlínou, použití zátěžové deky atp.).
V případě strnutí:
Mluvte klidným hlasem, zachovejte vstřícný výraz, oslovte dítě jménem, pokuste se v tomto případě navázat oční kontakt. Využijte smysly, použijte například letmý dotyk na paži dítěte, nabídněte mazlavou hlínu, hru se slizem nebo pomůcky na kreslení. Nabídněte dechová cvičení. Dejte dítěti čas a prostor. Pokud dítě nereaguje, netlačte na něj. Je možné, že dítě blízký kontakt nenese dobře a potřebuje klid a prostor, aby dokázalo začít opět komunikovat. Dítě monitorujte, zajistěte bezpečné prostředí a po čase opakujte snahu o navázání kontaktu.
Snažíme se společně s dítětem najít vhodnou senzomotorickou aktivitu. Pokud s námi začalo dítě komunikovat, můžeme nabídnout hru s materiály s různorodými povrchovými strukturami, hledání předmětů schovaných v pytlíku s rýží, hudbu a rytmický pohyb / tanec v rychlejším tempu, využití těžších vůní a pachů (např. aromatické oleje atp.) anebo můžeme využít malování prstovými barvami.
Tipy na aktivity podporující senzomotorickou regulaci v rámci prevence:
Rozcvička. Dřepy, kliky, protahování, chození po třídě, skákání, chůze do schodů.
Rytmy / Zazpívej své jméno. Nechte děti, aby si přišly na různé druhy zvuků a rytmů, které mohou vytvořit za pomocí svého těla skrze mručení, tleskání, poťukávání nohou, luskání prsty atp. Dospělí nebo ostatní ve skupině mohou potom napodobovat tyto zvuky, přidat své vlastní nebo na ně reagovat/ Zazpívej své jméno, všichni postupně a nakonec dohromady.
Práce s dechem. Lví dech, krabicový dech, trojúhelníkový dech, probouzecí dech (třeme dlaněmi rychle o sebe při nádechu, ťukáme konečky prsty o sebe po čas výdechu), dech sopky (děti sedí na zemi, dlaně u sebe, palce se dotýkají hrudě, nádech, sopka se zvětšuje – výdech, sopka vybuchuje, děti si stoupají a rukama vykreslují směr výbuchu, nahoru a dokola).
„Slyšíš, co slyším já?“ Požádejte dítě, aby popsalo zvuky, které slyší z okolí (např. tikot hodin, kroky po chodbě, zpěv ptáků, mluvení lidí z ulice). Zeptejte se jej, jestli může zvuky zopakovat, nakreslit, zatancovat nebo vytvořit písničku z toho, co slyšelo.
Jako prevenci můžeme také dětem nabídnout využití sluchátek nebo špuntů k tlumení zvuku a lepšímu soustředění. Můžeme povolit použití kapuce nebo/i kšiltovky ke snížení přetížení zrakovými vjemy. Nabídneme podsedák k příjemnějšímu sezení a nehlučnému pohybu tělem. Dítěti necháme na lavici láhev s vodou, ze které může popíjet, případně pořídíme kousací pomůcku (násadku na psací náčiní nebo přívěšek), která napomáhá k orální stimulaci pro udržení koncentrace pozornosti a seberegulaci.
Projekt PorT – Porozumění traumatu
Vytváříme podmínky pro to, aby dětem s traumatickými zkušenostmi byla ve školách a dalších institucích poskytována podpora napomáhající zmírňování důsledků traumatu, aby mohly naplno rozvíjet svůj potenciál a prožít spokojený život.
Funded by the European Union. Views and opinions expressed are however those of the author(s) only and do not necessarily reflect those of the European Union. Neither the European Union nor the granting authority can be held responsible for them.
Co mám dělat, když se mi dítě svěří, že si ubližuje? Jak mám zareagovat?
Jakými způsoby se mohou děti sebepoškozovat, co je do těchto míst zpravidla vede?
K čemu je dobré znát spouštěče, které k sebepoškozování vedou?
Co je vlastně záměrem sebepoškozování? Co je rizikem?
Jak můžeme předcházet epizodám záměrného sebepoškozování u školních dětí?
Jak mluvit o sebepoškozování se třídou?
Kurz směruje k navýšení možnosti zvládnout to, co je reálné.
Rozumět naší roli, prohlubovat zkušenosti.
Tipy k režimu, k dobré péči o sebe sama.
MEDAILONEK
Kristýna Farkašová, třetím rokem se intenzivně vzdělává v odborném výcviku, zaměřeném na podporu duševního zdraví dětí i pedagogů, poskytovaném ČOSIV ve spolupráci s Norským centrem Østbytunet. Pracuje jako lektorka, terapeutka, krizová interventka. Ve své terapeutické praxi se setkává s lidmi, kteří se chtějí dále rozvíjet, ale také s těmi, kteří se nachází v mezních místech svých životů. Po studiu sociální práce absolvovala mj. pětiletý sebezkušenostní výcvik v systemickém přístupu k psychoterapii. Má profesní certifikát pro Poradenství pro pozůstalé, z Enneagram Professional Training Program in the Narrative Tradition, Telefonické krizové intervence i pro Práci s traumatizovaným klientem. Pracovní zkušenosti má z oblasti přímé péče v sociálních službách, se zaváděním Standardů kvality do sociálních služeb, několik let pracovala v Cestě domů – hospicovém občanském sdružení. Píše texty na blogu Laskavá všednost, s kolegou terapeutem tvoří audiopodcast Hovorna.
