Psycholožka Kateřina Nováková je další členkou expertního týmu Institutu trauma respektujícího přístupu v rámci projektu Porozumění traumatu (PorT). Kateřina se ve své praxi dlouhodobě zaměřuje na podporu inkluze, a to jak ve školním prostředí, tak v oblasti sociální. Toto rozkročení ilustruje fakt, že jako psycholožka v jednu dobu pracovala na základní škole a zároveň i v ženské věznici. Aktuálně dokončuje psychoterapeutický výcvik (Psychoterapie v postmoderně) a jako externí psychoterapeutka pracuje pro neziskové organizace. Podporuje také část týmu vzdělávacích služeb pro děti a mládež ohrožené sociálním vyloučením v pražské pobočce organizace Člověk v tísni. Pokud chcete Katku poznat lépe a dozvědět se, proč se rozhodla stát se členem našeho týmu nebo co ji nejvíce motivuje a baví, doporučujeme Vám přečíst si rozhovor, který jsme pro Vás připravili.
Proč ses rozhodla zapojit se do týmu projektu PorT?
Hned mě zaujalo, že se projekt zaměřuje na děti, které si prošly či procházejí traumatickou zkušeností. To, že se za výrazným anebo naopak skoro až neviditelným chováním dětí může skrývat jiný důvod, než jejich povaha či jakási nevychovanost, jak by možná mnozí řekli, je, myslím, klíčové jako téma otevřít. Smutným faktem je, že dětí, které traumatickou zkušenost mají, je v běžné populaci mnoho, a proto se s nimi zákonitě ve školství či v sociálních službách setkáváme. Je to tedy zároveň výzva a velká příležitost si těchto dětí umět všimnout a nabídnout jim včasnou pomoc.
Jaká je Tvá role v projektu a co Tě na této práci těší?
Pracujeme v multioborovém týmu, kde máme možnost vycházet jak ze svých profesí a vzdělání, tak z našich různých zkušeností z praxe. Líbí se mi, že celou kostru školení a materiály pro lektory i účastníky vyvíjíme společně. Moje role mimo jiné spočívá i ve spolupráci s peer kolegyněmi a kolegou. Tito mladí lidé mají sami vlastní zkušenost s traumatickými událostmi ve svém dětství a dospívání a poskytují nám zpětnou vazbu na to, zda jdeme v projektu správným směrem. Jejich citace také propisujeme do našeho školení – vyprávění o jejich zkušenostech nám pomáhá vidět a pochopit, co můžou děti prožívat doma i ve škole a co by samy od svých učitelů či jiných dospělých potřebovaly.
Jaký vztah máš k dětem?
K práci s dětmi mě postupně dovedly mé pracovní zkušenosti a vlastně to ani nebyl původní záměr. Mám ráda to, že kontakt s dětmi klade na člověka nárok mít to v hlavě trochu srovnané a zároveň být autentický, umět být předvídatelný a zároveň být spontánní, vědět, co chci říct, a současně být i kreativní a umět se nechat překvapit. Líbí se mi parafráze Deweyho citátu o vzdělání, který jsem někde zaslechla a ráda bych ho citovala, ale nenašla jsem zdroj. Říká, že dětství není příprava na život, ale život sám. Děti, ať jsou menší, nebo větší, mají své potřeby a my bychom je měli umět vidět a respektovat.
Vrať se do období, kdy jsi sama byla ještě dítě školou povinné… Uvítala bys, kdyby už tehdy učitelé ovládali přístupy, které jim v projektu představíte? Pamatuješ si na případy, které by se daly řešit jinak?
Určitě byly situace, které mi nepřišly učiteli zvládnuté nebo kdy jsem naopak cítila, že byli bezradní. Pamatuji si poněkud rozpačité řešení šikany, které vyústilo v podstatě jen v to, že šikanovaný spolužák ze školy odešel. Myslím, že jak řada jednotlivých technik, tak celkový přístup, který prostřednictvím projektu šíříme, by moc pomohly pedagogům a potažmo nám spolužákům umět řešit i jiné věci než učivo, které prostě do školy nevyhnutelně patří.
V čem projekt pomůže dětem a v čem pedagogickým a sociálním pracovníkům?
Projekt by měl dětem přinést pedagogy a sociální pracovníky, kteří si budou všímat toho, co se ve třídě děje, a umět zareagovat na dítě, které zažívá ve škole velký stres. Nebudou se bát zeptat se, jak se dítě má a zda nepotřebuje pomoc. Těm, kdo pracují s dětmi, přinese projekt podporu v náročných situacích ve třídě i mimo ni. Dodá jim sebevědomí, jak při řešení jednotlivých situací, tak v celistvém náhledu na to, jakou podporu dítě potřebuje a jak mu ji co nejlépe zajistit. Součástí našeho vzdělávání je práce a podpora při naplňování potřeb – jak dětí, tak jejich pedagogů a sociálních pracovníků, protože obojí jde ruku v ruce.
Jak vypadá Tvůj klasický pracovní den, čemu se v projektu aktivně věnuješ?
Nejsem si jistá, jestli existuje něco jako klasický den. J Kombinujeme týmové porady a společný brainstorming spolu se samostatnou prací. Součástí mojí práce jsou i schůzky s našimi peer kolegyněmi a kolegou, někdy se scházíme zvlášť a někdy dohromady jako celá skupina. Jsem ráda, že součástí mé práce je i rozšiřování si vlastních obzorů – jak profesně v rámci studia dané problematiky, tak při skládání všech našich perspektiv dohromady do jednoho celku.
Co Tě nejvíce v projektu motivuje, co Ti dodává nejvíce energie?
Motivuje mě vize projektu – máme za cíl proškolit mnoho pedagogů a sociálních pracovníků a já jsem ráda, že naše snaha může mít velký dopad. V projektu myslíme také na potřeby účastníků školení, protože víme, že jejich práce není vůbec snadná, a chceme je co nejvíce podpořit. Těším se tedy i na to, jaká bude atmosféra mezi pedagogy a sociálními pracovníky a na zpětnou vazbu, nejlépe o tom, jak naše přístupy fungují v praxi.
Co Tě v následujících týdnech/měsících čeká?
V nejbližší době budeme dokončovat materiály a osnovu cílového školení pro všechny jeho účastníky. Zároveň probíhá i nábor lektorů, kteří budou po celé republice školit. Už se nám tedy pomalu všechno, co delší dobu připravujeme, zhmotňuje před očima.
V čem vnímáš, že je projekt PorT výjimečný?
Výjimečnost vidím určitě v tematizování traumatu u dětí. Mluvíme o tom, co nemusí být vždy vidět a co je někdy těžké pojmenovat. Naším cílem je vybavit dospělé pracující s dětmi dovedností zvládnout náročné situace a zároveň porozumět tomu, co se za nimi může skrývat. Důraz klademe také na to, že ač v rozpoznání ohrožených dětí můžou hrát klíčovou roli, nejsou na to sami.
Na jakou část projektu se nejvíce těšíš?
Moc se těším na samotná školení. Náš tým nejprve vyškolí lektorky a lektory, kteří potom budou pokračovat za profesionály ze školství a sociálních služeb. Naše školení je postavené na sdílení zkušeností, diskuzi a také zkoušení si různých situací a technik. Proto se moc těším na všechny, koho v rámci školení potkáme, a na to, co za témata a zkušenosti do něj sami přinesou.
Co nám projekt PorT přinese?
Abych neshrnovala vše výše řečené, odpovím stručně, protože myslím, že název jsme zvolili dobře. Doufám, že nám přinese porozumění traumatu. A tedy porozumění a včasnou pomoc dětem, jejichž trauma nemusí být vidět na první pohled.
Projekt PorT – Porozumění traumatu
Vytváříme podmínky pro to, aby dětem s traumatickými zkušenostmi byla ve školách a dalších institucích poskytována podpora napomáhající zmírňování následků traumatu, aby mohly naplno rozvíjet svůj potenciál a prožít spokojený život.
Více o projektu najdete na těchto webových stránkách.
Funded by the European Union. Views and opinions expressed are however those of the author(s) only and do not necessarily reflect those of the European Union. Neither the European Union nor the granting authority can be held responsible for them.
