materiály

domů / Archive by category "materiály" (Page 4)
ACE study: Jak negativní zkušenosti v dětství ovlivňují náš další život?

ACE study: Jak negativní zkušenosti v dětství ovlivňují náš další život?

Respektovaný výzkum Center pro kontrolu a prevenci nemocí publikovaný v roce 1998 pod označením ACE Study o vlivu negativních zkušeností v dětství (NZD) na zdraví a kvalitu života v dospělosti je konečně dostupná v plné verzi i v češtině. Studie Adverse Childhood Experiences (ACE) Study patří dodnes k nejcitovanějším zdrojům v oblasti podpory ohrožených dětí a její forma je pravidelně replikována v dalších zemích světa včetně ČR, kde jsou výsledky prakticky totožné (WHO, 2017). „Dlouhodobě upozorňujeme na to, že takto výrazně negativní zkušenosti bohužel zažívá mnoho dětí a mladistvých. Studie jasně ukazuje, že se každé čtvrté dítě setká s fyzickým násilím ze strany rodiče, každé páté dítě je, bylo nebo před dospělostí bude sexuálně obtěžováno a každé osmé dítě je u toho, když je jeho matka bita nebo jinak napadána,“ shrnuje výsledky ACE Study místopředsedkyně ČOSIV, PhDr. Lenka Felcmanová, Ph.D.

Zásadní změny v přístupu k ohroženým dětem

Na základě zjištění z ACE Study byly v celosvětovém měřítku přijaty zásadní změny v přístupu k ohroženým dětem ve zdravotnictví, vzdělávání i sociální práci. V souvislosti s dopady pandemie a restriktivních opatření je nutné se dopady negativních zkušeností zabývat. Proto jsme v ČOSIV původní ACE studii přeložili a poskytujeme její cenná a doposud málo známá zjištění odborníkům i široké veřejnosti.

Čím se studie zabývá

Studie u více než osmi tisíc účastníků zjišťovala, zda negativní zkušenosti v dětství mají vliv na častější rizikové chování, vyšší nemocnost a předčasné úmrtí v dospělosti. Studie konkrétně sledovala tyto negativní zkušenosti a jejich výskyt v dětství respondentů:

Nevhodné zacházení Disfunkční rodinné prostředí
psychické týrání užívání návykových látek v rodině
fyzické týrání duševní onemocnění v rodině
sexuální zneužívání násilí vůči matce
kriminální chování členů domácnosti

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Sledované rizikové faktory, které přispívají k vyšší nemocnosti a úmrtnosti v dospělosti, zahrnovaly kouření, alkoholismus, užívání drog, nedostatek pohybu, deprese, pokusy o sebevraždu, rizikové sexuální chování, těžkou obezitu, závažné onemocnění (ischemická choroba, rakovina, mozková mrtvice a diabetes). Kromě souvislosti s negativními zkušenostmi v dětství s uvedenými rizikovými faktory studie hledala jejich možnou souvislost s onemocněními, která patří mezi hlavní příčiny úmrtí v dospělém věku.

Jaké jsou závěry ACE studie

  • Z výsledků jednoznačně vyplynulo, že vystavení uvedeným negativním zkušenostem v dětství má za následek častější rizikové chování, nemocnost a chronické zdravotní obtíže, které vedou k předčasnému úmrtí v dospělosti.
  • Studie dále prokázala, že s četností negativních zkušeností v dětství roste i počet a závažnost jejich zdravotních a sociálních důsledků v dospělosti.
  • Následky dlouhodobého stresu, kterému je dítě vystaveno, se často neprojeví hned, ale až v průběhu života. Vedou k problémovému chování, nezdravému životnímu stylu, užívání návykových látek, psychickým problémům, neschopnosti zvládat stres a špatnému zdravotnímu stavu.
  • V ČR celkem 62 % respondentů zažilo jednu ze sledovaných negativních zkušeností, 27% zažilo 2-3 negativní zkušenosti, 4 a více typů negativních zkušeností v dětství zažívalo dokonce 10 % dotázaných.
  • 5 z 10 nejčastějších příčin úmrtí je spojeno s negativními zážitky z dětství.
  • Až o 20 let dříve umírají lidé, kteří zažili šest a více typů negativních zážitků z dětství.

Co s tím můžeme dělat

Klíčovým nástrojem pro snížení těchto alarmujících čísel je prevence a zmírňování následků tzv. toxického stresu způsobeného špatným zacházením a nepříznivými životními podmínkami v rodinném prostředí dítěte.

Věnujme studii a jejím závěrům pozornost a vhodně reagujme na negativní zkušenosti dítěte.  

  • Mějme oči otevřené. Včasné rozpoznání ohrožení může být rozhodující.
  • Učme děti, jak si poradit v náročných situacích pomocí nácviku socio-emočních a seberegulačních technik.
  • Podporujme dobré školní klima a wellbeing všech žáků a kolegů. Bezpečné a podporující prostředí pomáhá (nejen) žákům s negativními zkušenostmi. Pečujme o pohodu sebe a kolegů, a tím i celé školy.
  • Podpořme rodiny v psychosociální krizi, propojme je včas s odpovídající odbornou podporou. Zdravý vývoj dětí v jejich rodinném prostředí by měl být naší nejvyšší prioritou.
  • Rozšiřujme obecné povědomí o akutním a dlouhodobém vlivu negativních zkušeností na děti a jejich život v dospělosti . Poučenost odborníků může zásadně zvýšit účinnost poskytované péče.
  • Pomáhejme rodičům zdravě zvládat stres a náročné životní situace, aby děti nezažívaly toxický stres, který má negativní dopad na celý jejich pozdější život.
  • Zavádějme trauma respektující přístup ve školách. Těžištěm je povědomí pedagogů o dopadech a projevech negativních zkušeností, zvyšování pocitu bezpečí, předvídatelnosti a struktury prostředí například zprostředkováním možností volby, zřízením relaxačního místa či zavedením systému PBIS.

V době pandemie bohužel negativních situací v rodinách přibylo a je zřejmé, že bude přibývat i negativních důsledků s dopadem na zdraví a kvalitu života dětí. 

Role školy v podpoře ohrožených dětí

Škola má v podpoře dětí ohrožených negativními zkušenostmi zásadní roli. Děti a mladiství zde  tráví velký objem času a jsou významně ovlivňováni dlouhodobým působením dospělých i vrstevníků, s nimiž přichází do kontaktu. Učitelé mohou citlivým a poučeným přístupem výrazně přispět ke zmírnění následků působení toxického stresu  a zvyšovat odolnost dítěte vůči negativním zkušenostem v budoucnu. A to především pomocí pečujícího vztahu a modelováním vhodného chování a řešení náročných situací.

  • Doporučení, jak přistupovat k dítěti s traumatem, naleznete zde.
  • Vhodné pomůcky k podpoře seberegulace dětí naleznete zde.
  • Postup zřízení relaxačního místa ve třídě nebo škole naleznete zde.
  • Edukační video o vlivu traumatu na chování dítěte naleznete zde.
  • Celoškolní trauma-respektující přístup lze podpořit proškolením pedagogického sboru nebo zavedením celoškolního systému PBIS. Více o systému PBIS zde a školení pro ped. sbor zde.

Více informací o postupu při podezření na ohrožení dítěte a roli školy v sociálně-právní ochraně dětí naleznete zde.

Překlad kompletního znění ACE study najdete zde.

Děkujeme za finanční podporu Nadaci Albatros.

Doporučení k testování dětí ve škole

Doporučení k testování dětí ve škole

TESTUJEME SE, ABY VE ŠKOLE BYLO BEZPEČNO, CO DOPORUČUJEME? (PDF)

Při testování dětí ve škole ošetřete psychickou pohodu a komunikaci s dítětem-žákem: před, v průběhu i po samotném testování.

  • Informujte dítě srozumitelně a přiměřeně jeho věku, o co se jedná a proč je testování nezbytné. Např. „Jak jsi asi slyšel/a, budeme se teď testovat. Není to nijak složité. Zvládneš to dobře. Podívej, je to taková štětička, jako když si člověk čistí uši. Dáš si jí jenom na kraj nosu, dovnitř a napočítáš pět otočení a teď to stejné ve druhé dírce. Tadyhle to dáme na papírek a počkáme spolu všichni na výsledek.“

 

  • Povzbuďte dítě a rozptylte jeho obavy a strach, vysvětlete mu, že to může být nepříjemné, ale opravdu jen chvilku. Např. „Některé děti říkají, že je to trochu lechtá, tak jsem zvědavý/zvědavá, jak to budeš mít ty. Zvláštní, když člověk něco zažívá poprvé, viď. Já už
    jsem to dneska taky zažil/a, je to jako když si štětičkou vytíráš ucho nebo se dloubeš v nose.“ Nebo: „Ani to nebolí, spíš je to zvláštní, jako když se děje něco poprvé, co člověk ještě nikdy nezažil. Většina dětí říká, že je štětičky lechtají.“

 

  • Odpovídejte dítěti na všechny související dotazy. Např. „Ano, kdyby test vyšel pozitivní, zavolali bychom vašim, nešel/nešla bys do školy, jak říkáš, a jeli byste ještě na jeden potvrzovací test do nemocnice. A tam by se vidělo, jestli by vyšel zase pozitivní, když tak bys byl/a dalších 10 dní doma. Pokud by vyšel negativní, tak hned jak by vám zítra domů přišly výsledky, mohl/a bys zase do školy chodit.“

 

  • Citlivě dítě informujte o výsledku testování a dalších krocích. Např. „Tak tenhle test ukazuje dvě čárky a znamená to, že je pozitivní. Kvůli tomu vlastně to testování děláme, aby se na tyhle dvě čárky mohlo přijít. Takže je dobrá zpráva, že ty testy dělají svoji práci. Teď ti řeknu, jak
    věci budou. Zavoláme spolu vašim a domluvíme se, kdo z rodiny si pro tebe přijede. A do té doby tady máme hernu/knížky/kreslení a já/tady paní učitelka/asistentka Jiřinka s tebou na ně počkáme.“

 

POZITIVNÍ VÝSLEDEK?

V případě pozitivního nálezu nastavte citlivou komunikaci a přístup k dítěti, umožněte mu počkat na příchod rodiny v bezpečném prostředí a s podporou. Zabraňte případné stigmatizaci.

  • Informujte dítě srozumitelně a citlivě o pozitivním nálezu testování. Buďte si vědomi toho, že každé dítě může takovou informaci prožívat různě, tedy v klidu, ale i s velkou úzkostí až panikou. V případě paniky, která se projevuje na dechu dítěte, volte krátké jednoduché věty. Pomozte dítěti dobře si sednout: „Pojď si tady sednout“. Nechte ho zatlačit silou do zad i do plosek noh: „Opři se do zad a zatlač nohama do země“ a soustředit se na dýchání. Ukazujete mu hlasitý nádech a o něco delší výdech: „Budeme dýchat společně nádech a výdech, jde ti to výborně, a znovu“, „je to krátká chvíle a už je to skoro pryč“.

 

  • Jsou to chvíle, v nichž děti často jednají nápodobou. Udržte klid a jděte příkladem. Podle situace vyzkoušejte, zda se dítě cítí lépe, když: s ním udržujete oční kontakt, máte tvář ve výšce jeho tváře, ukazujete hlasitý nádech a o něco delší pořádný výdech. Chvíle paniky bývá intenzivní, ale krátká. Pochvalte dítě, že situaci tak rychle zvládlo.

 

  • Vysvětlete, že v případě dětí onemocnění obvykle nemá silný průběh, povzbuďte ho, že to určitě zvládne a brzy zase bude zdravé zpět ve škole. Např. „Měl/a jsi někdy rýmu? A zmizela potom? Úplně? To je zvláštní, že jo, jak je lidské tělo silné a že se dokáže samo zase uzdravit. Že jsme tak dobře v těle zařízení.“

 

  • Informujte dítě, že vir je v této době hodně rozšířený a že dítě nemůže za to, že se také nakazilo. Např. „V tuhle chvíli vlastně ani nevím určitě, jestli opravdu máš covid, to je takový zjišťovací předskokan. Víš už, kolik lidí si tím prošlo? Teď je spíš náhoda, když se s koronavirem někdo ještě nepotkal.“

 

  • Umožněte dítěti počkat na příjezd rodičů v příjemném prostředí, ideálně s podporou další známé dospělé osoby, a nabídněte mu po tento čas rozptýlení (čtení, kreslení, poslech hudby či pohádku), psychickou podporu a občerstvení (voda, svačinka).

 

Zvláště děti, které silně vnímají nekomfort absence blízké osoby při testování, je třeba citlivě podpořit. Obecně vždy pomáhá seznámit děti předem s tím, kde, kdy a jak co probíhá. Pokud to zvládnete, natočte krátké „instruktážní“ video v prostorách, kde k testování bude reálně docházet. Aby si děti, ale i jejich rodiče mohli představit, co je čeká (místo, rozestupy, pomáhající osoby). Video zveřejněte na webu školy nebo Facebooku.

 

  • Vysvětlete srozumitelně a klidně dítěti i rodiči, jakou formou zůstane škola v kontaktu a jaké služby a aktivity lze využít online (např. online vyučování, online družina, tištěné materiály, výpůjčky knih). Tyto informace vyvěste také na webu školy nebo je předejte rodičům vytištěné na papíře při předávání dítěte.

 

  • Zajistěte možnost psychické podpory ihned i v průběhu karantény a informujte o ní. Např. „Kdyby ti bylo smutno nebo bys potřeboval/a s čímkoliv pomoct, tady na kartičce máš spojení na paní školní psycholožku, paní učitelku, paní asistentku…“

 

  • Přistupujte k dítěti nejen přiměřeně k věku, ale především k aktuální psychické kondici a rovněž ve vazbě na jeho sociální či kulturní zázemí. Komunikujeme především vlídně, citlivě a srozumitelně. Připravte se na případnou nutnost specifické komunikace k dětem s odlišným mateřským jazykem či narušenou komunikační schopností, například pomocí připraveného základního komunikačního setu a informací v mateřském jazyce nebo preferovaném komunikačním systému dítěte/rodiny.

 

  • Mluvte ve třídě o situaci, kdy někomu vyjdou testy pozitivně. Zdůrazněte normálnost této situace. Děje se něco celosvětově. Jsme toho součástí. Člověk si může připadat nepříjemně, když se liší od ostatních. Zdůrazněte přirozenost, fakt, že si onemocnění nevybíráme. Důležitost dobré nálady a držení se v dobré kondici. Protože nikdo nevíme, kdo, kdy a zdali COVID-19 onemocnění dostaneme, můžeme preventivně více dbát na životosprávu. Dostatečně spát. Dobře jíst. Mít dostatek pohybu. Pečovat o dobrou náladu sebe i našich blízkých. A tím preventivně pomáhat své imunitě. Je to důležité a je to něco, co máme ve svých rukou. Zařaďte více přestávek v hodinách, krátká protažení, vědomá nadechnutí. Povzbuďte děti, aby komunikovali s těmi, kdo jsou v karanténě. Tahle situace se bude bohužel ve třídě velmi pravděpodobně četně opakovat.

 

  • Vedení školy by mělo uspořádat (online) schůzku se všemi zaměstnanci. Předestřete možnosti, které jako škola reálně máte, a seznamte se s konkrétními postupy a přístupem, které ve Vaší škole budete realizovat. Nechte prostor pro sdílení obav, pro dotazy i sdílení informací a zkušeností z jiných škol. Obdobnou (online) schůzku nabídněte rodičům.

Děkujeme za to, že se zajímáte, jak tuto novou situaci funkčně uchopit. Přejeme Vám, abyste ve Vaší škole nacházeli ta nejlepší řešení. Děkujeme za potřebnou práci, kterou děláte.

Další informace k testování najdete na: https://testovani.edu.cz/

Doporučení připravil Národní pedagogický institut ve spolupráci s Českou odbornou společností pro inkluzivní vzdělávání.

 

 

 

Těšíme se do školy

Těšíme se do školy

Dokument Těšíme se do školy (PDF), který připravila Pracovní skupina Wellbeing a schválila Rada Partnerství pro vzdělávání 2030+ přináší doporučení pro základní školy k podpoře návratu žáků k prezenční výuce. Doporučení ve formě přehledné infografiky obsahuje praxí i výzkumem prověřená opatření, která žákům pomohou v adaptaci na školní docházku a zmírní stres spojený s návratem do školy. Jedná se o nabídku, kterou učitelé mohou využít v souladu s aktuálními možnostmi a potřebami svých žáků.

„Podpořme co nejlépe postupný návrat žáků do škol, aby se všichni co
nejrychleji adaptovali na prezenční výuku. Uvědomme si, že žáci během
distanční výuky mohli projít negativními zážitky spojenými se zvýšeným
stresem, strachem a nejistotou, které současná doba přináší. Čas,
který využijeme pro navrhované aktivity, se nám vrátí v podobě lepšího
soustředění a motivace žáků i příjemnější atmosféry ve výuce. Pečujme
také o sebe, každý den pro sebe udělejme něco hezkého.“

ČOSIV je členem Partnerství a pracovníci ČOSIV se podíleli na přípravě dokumentu.

Kontakty pomoci

Kontakty pomoci

Krizové linky

Děti

Rodiče

Pomáhající profese

Oběti domácího násilí

Další linky

 

Online pomoc 

 

Sociální a krizové služby

 

Finanční a materiální pomoc

 

IT vybavení a internetové připojení

 

Doučování

 

Podpora dětí se SVP a dětí se sociálním znevýhodněním

 

Metodická podpora pro ředitele, učitele a rodiče

 

Další materiály a inspirace

 

Souhrnné informace ke koronaviru

 

 

Návod, jak přežít lockdown

Návod, jak přežít lockdown

Návod, jak přežít lockdown (PDF)

Protože život v lockdownu je skutečně náročný zejména na lidskou psychiku a všichni bychom touto situací rádi prošli co nejlépe a bez zbytečných negativních dopadů – chceme se s vámi podělit o pár tipů, které by mohly pomoci:

1. Nebuďte na to sami a sdílejte – sdílení a komunikace pomohou alespoň částečně
odbourat stres z lockdownu a domácí výuky. Udržujte kontakt s alespoň dvěma až
pěti lidmi a na každodenním spojení se s nimi přímo dohodněte. Nemusejí to být
žádné dlouhé hovory, stačí, když si pravidelně zavoláte, poptáte se, jak to jde a
řeknete pár slov o tom, jak jste na tom vy.

2. Nastavte si denní režim – nepředvídatelnost znamená další stres a vy další stresy v
této situaci opravdu nepotřebujete. Snažte se dodržovat denní režim. Je dobré si ho
napsat a pověsit někam, kde ho vidí celá rodina.

3. Do denního režimu zakomponujte i kratičké přestávky – krátké pauzy na zklidnění
smyslů pomohou odbourat stres. Nejméně jednou za hodinu si udělejte 2-3
minutovou pauzu, jenž by mohla vypadat následovně: věnujte 90 sekund chůzi po
schodech nebo alespoň po bytě a poté 60 sekund dechovému cvičení. V příloze
najdete nápady na denní rozvrh zahrnující tyto kratičké pauzy.

4. Zajistěte soukromí pro všechny členy rodiny – i když se mate sebevíce rádi, každý
potřebujete i své soukromí. V současné vypjaté situaci všichni potřebujeme chvilky
pro sebe, kdy nás nikdo neruší a nic nežádá, i kdyby to měl být člen rodiny. Někdy
pomůže se dohodnout na pevných pravidlech – například když si nandám sluchátka a
poslouchám hudbu, nepřeji si být rušen/a.

5. Očekávejte temné myšlenky a nebraňte se jim – jsme v krizové situaci, kdy se věci
zdají horší, než jsou, a často dochází ke změnám nálad. Temným myšlenkám se
nevyhne nikdo a může se stát, že si vzájemně polezete na nervy nebo dokonce
pocítíte určitý stupeň agrese. Může se i stát, že to budete chtít celé vzdát. Je to
normální, a pokud proti takovým myšlenkám nebudete bojovat a přijmete je jako
normální reakci na vypjatou situaci, zmizí stejně rychle, jako se objevily. Nenechte se
těmito pocity ovládnout.

6. Odpuštění – odpouštějte sami sobě i ostatním. Může se stát, že řeknete věci,
kterých budete posléze litovat. To je v pořádku, je to lidské, a to obzvláště v takovéto
složité situaci. Neobviňujte se a raději se snažte obnovit dobré vztahy.

7. Omezte důležitá rozhodnutí – rozhodování znamená další stres i v situaci, kdy se
nic neděje. Udělejte si seznam oblíbených jídel členů rodiny a držte se ho. Vyberte si
tři nebo čtyři kousky oblečení a netrapte se dalším výběrem. Tím omezíte objem
rozhodnutí, která musíte každodenně činit.

8. Dejte přednost rodině – pokud si máte vybrat mezi prací a svými potřebami, dětmi
nebo partnerem, dejte přednost jim. Jsme v krizové situaci a vaše vlastní potřeby a
potřeby vašich blízkých jsou nyní nejdůležitější. V této situaci nemá smysl dokazovat
zaměstnavateli nebo kolegům, jaké máte pracovní nasazení. Jistě to o vás vědí a
příležitostí bude v budoucnosti ještě dost. Současná krize jednou skončí a svět bude
opět normální, začnete se cítit lépe a vaše schopnosti a nasazení se vrátí tam, kde jste
zvyklí.

9. Vyhněte se nerealistickým očekáváním – v krizové situaci člověk není tak efektivní,
mozek nefunguje tak, jak jsme zvyklí. Mnozí z vás se také zotavují z nemoci Covid –
19. Zdánlivá nečinnost není výrazem vaší nedostatečnosti. Jste jen člověk a vaše
reakce jsou v této nenormální situaci zcela očekávatelné. Snažte se plánovat své dny
realisticky. Jen tak se vám podaří zaznamenat malá každodenní vítězství namísto
toho, že byste si připadali nevýkonní a nedostateční.

10. Tato situace je jen přechodná – to si opakujte každý den. Dnešní doba je složitá a
klade na nás velké nároky. Je možné, že bude ještě nějakou chvíli trvat, než se situace
zlepší, ale dříve nebo poději k tomu dojde. Nakonec bude pro nás všechny tato krize
jen vzdálenou vzpomínkou. Nyní jde o to ji v klidu přežít a týden po týdnu se
přibližovat ke konci, který jednoho dne nevyhnutelně musí přijít, a bude to brzy.

 

Nápadna denní rozvrh s krátkými přestávkami

vstát – obléct se – nasnídat se

přechodná aktivita (pomozte mozku pochopit, že škola nebo práce právě začíná)

45 minut práce (maximálně)

malá pauzas 90 sekundami chůze a 60 sekundami dýchacího cvičení (viz obrázek čtvercového dýchání na další stránce)

45 minut práce (maximálně)

malá pauza – tanec a pak relaxační hudba (například z níže uvedených playlistů… napřed se věnujte tanci, pak si lehněte a relaxujte při relaxační hudbě)

https://open.spotify.com/playlist/4AxxuV4b3FauYUVXQgMtow?si=g_KS4SfYTSy4qMWtkrAoAQ

https://open.spotify.com/playlist/0qeRYZTwPQbMcrivlgMhAw?si=dv78YSqaTrW-2uCjKbakQw

https://open.spotify.com/playlist/0CulFYUbYhGKXrEqAZA117?si=yMMuvFAsQ0iAOY0sV_cXsw

45 minut práce (maximálně)

přestávka na oběd (bez pracovních a školních úkolů, věnujte se konverzaci a sociálnímu kontaktu)

45 minut práce (maximálně)

malá pauza – 3 minutové mindfulness – cvičení plného uvědomění soustředění (s aplikací Mindfulness) pozn. překl: Mindfulness, česky všímavost nebo plné uvědomění je schopnost záměrně věnovat pozornost tomu, co se děje v přítomném okamžiku, a to bez posuzování, hodnocení a očekávání. https://apps.apple.com/us/app/the-mindfulness-app/id417071430

45 minut práce (maximálně)

 konec práce a školy – přechodná aktivita

 

Přechodná aktivita je jakýsi každodenní rituál, s jehož pomocí mozek vnímá rozdíl mezi školou/prací a volným časem. Mělo by to být něco jednoduchého, jako bychom si na hlavu posadili zvláštní školní/pracovní klobouk či oblékli sako nebo šálu a potom si to na přestávku nebo po skončení denních školních nebo pracovních povinností zase sundali.

 

Jak provádět čtvercové

Postupujte prstem od horního levého rohu po směru hodinových ručiček. Pomalu a hluboko vdechujte nosem, napočítejte do čtyř a posunujte se prstem do pravého horního rohu. Zadržte dech – opět pomalu počítejte do čtyř a posunujte se prstem do dolního pravého rohu. Vydechujte ústy, opět pomalu počítejte do čtyř a posunujte se prstem do dolního levého rohu. Na čtyři doby odpočívejte s posunujte prst zpět do pravého horního rohu, kde se začnete opět nadechovat. Opakujte pětkrát.