Děti a dospívající patří mezi skupiny nejvíce ohrožené rozvojem duševních potíží a potřebují naši podporu. Negativní zkušenosti a nedostatečná péče o duševní zdraví dětí a dospívajících má zásadní celospolečenský dopad.

Proto IACAPAP ustanovuje 23. duben jako Světový den duševního zdraví dětí a mladistvých. V tento den by každoročně měla v mediálním prostoru ožít témata, která zlepšují:

• povědomí veřejnosti o duševním zdraví dětí,
• gramotnost rodičů, pokud jde o toto téma,
• vzdělání odborníků v evidence-based přístupech,
• systémovou podporu a spolupráci v rámci komunit, na národní i mezinárodní úrovni,
• screening, diagnostiku a prevenci dětských duševních poruch,
• advokacii práv dětí.

Slavná a respektovaná Adverse Childhood Experience (ACE) Study (1998), kterou ČOSIV přeložil do češtiny, prokázala, že se opakované a vícečetné traumatizující zkušenosti týkají 37 % dětí¹ a že se epříznivě promítají do jejich prožívání a chování celý život. Vedou k častějšímu rizikovému chování, vyšší nemocnosti a předčasným úmrtím.

Současná situace není snadná

Distanční výuka provázená ztrátou kontaktu s vrstevníky a často i napětím uvnitř rodiny vedla ke zhoršení situace, která nebyla dobrá ani před pandemií. Vzrostl počet úzkostných poruch, depresí i dokonaných dětských sebevražd. Počet dětí, které volaly na nějakou krizovou linku, vzrostl podle údajů NUDZ o 30-40 %.

ČOSIV usiluje o systémové změny a hledá cesty, jak ohroženým dětem efektivně pomáhat. Zasazuje se o podporu duševního zdraví a prevenci duševních onemocnění u kojenců, dětí a dospívajících. Komplexní informace o tématech, která úzce souvisejí s duševním zdravím, předává profesionálům, kteří přicházejí s dětmi do styku.

Akademie ČOSIV

Jen za první čtyři měsíce roku 2022 jsme uspořádali 29 webinářů a 9 prezenčních  kurzů, které proškolily 1.906 odborníků v tématech, která úzce souvisejí s dětským duševním zdravím. Proškolili jsme:

Předsedkyně ČOSIV, Mgr. Klára Laurenčíková, je od prosince 2021 zároveň předsedkyní Mezirezortní koordinační skupiny pro dětské duševní zdraví, která vznikla na Ministerstvu zdravotnictví. Skupina usiluje o užší spolupráci mezi příslušnými resorty, jež by společně ladily reformní kroky.

V březnu vyšel v týdeníku RESPEKT s jejím přispěním článek Čekání na záchranu – Jak rodiče a systém v Česku řeší nedostupnou péči o duševní zdraví dětí.

Místopředsedkyně ČOSIV, PhDr. Lenka Felcmanová, Ph.D., začala v Čechách jako první pracovat s konceptem wellbeingu dětí i učitelů. Je vedoucí pracovní skupiny věnující se systémovému uchopení podpory wellbeingu ve vzdělávání v rámci projektu Partnerství pro vzdělávání 2030+. Věnuje se podpoře vzdělávání dětí s vývojovým traumatem a zavádění ověřených přístupů v managementu chování žáků.

Infografiky pro rodiče i učitele

• Seberegulace pro děti od 5-11 let, děti od 5-8 let a od 9-18 let
• Jak se projevuje panická ataka a jak ji zvládnout
• Metoda zklidnění 5-4-3-2-1, další způsob, jak zvládnout panický stav
• Série infografik o náročném chování pro pedagogy, rodiče i odborníky
• 5 kroků pro zvládnutí našich emocí a reakcí ve stresu nebo v krizi
• Jak pečovat o duševní zdraví v době válečné krize
• 20 vzkazů pro lidi, kteří prožívají trauma

Realizujeme projekty pomáhající ohroženým dětem nebo jsme jejich odborným garantem

• Pozitivní podpora chování PBIS – systematický, celoškolní přístup pracuje s náročným chováním dětí, předchází jeho upevnění a nepřispívá k další traumatizaci dětí, které vyrůstají v disfunkčním rodinném prostředí.
• Práce s dětmi s problémovým chováním ve školním prostředí – ve spolupráci s Centrem pro léčbu a profesní rozvoj v oblasti péče o duševní zdraví Østbytunet z Norska vytváříme unikátní program dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků zaměřený na podporu rozvoje dětského duševního zdraví a vzdělávání žáků s náročným chováním.
• Signály – projekt podporuje profesní skupiny, které mohou být v kontaktu s ohroženými dětmi. Zaměřuje se na efektivní mezioborovou spolupráci. K včasné detekci ohrožených dětí slouží nově vytvořená karta identifikace špatného zacházení s dětmi, tzv. karta KID.
• RRRR – Rozmanitost – Respekt – Rovnost – Resilience – projekt, který má podpořit duševní zdraví dětí a adolescentů. Na školách zavádí komplexní vzdělávací programy zaměřené na socio-emoční učení a prevenci násilí v blízkých vztazích.
•  Trauma respektující institut – projekt podporuje pracovníky ve vzdělávání, učí je přehodnotit pohled na děti s náročným chováním, lépe pochopit potřeby dětí s negativními a traumatickými zkušenostmi a dokázat jim pomoci. Nově vzniklý Institut pro trauma respektující přístup bude kromě přímé konzultační podpory nabízet komplexní vzdělávací program zaměřený na dopady vývojového traumatu, identifikaci ohrožených dětí, seberegulaci, nácvik deeskalačních technik aj. Výstupy projektu budou šířeny do dalších zemí.

World Infant, Child and Adolescent Mental Health Day (WICAMHD)

World Infant, Child and Adolescent Mental Health Day, česky Světový den duševního zdraví kojenců, dětí a adolescentů, vyhlásily čtyři mezinárodní organizace, aby připomínaly význam duševního zdraví a prevence duševních onemocnění u dětí a mladistvých. Šíří povědomí duševním zdraví a destigmatizují psychická onemocnění a jejich projevy u nejmladší části populace.

Za Světovým dnem duševního zdraví kojenců, dětí a adolescentů stojí:

• International Association  for Child and Adolescent Psychiatry and Allied Professions (IACAPAP),
• World Association for Infant Mental Health,
• World Psychiatric Association Child and Adolescent Psychiatry Section (WPA-CAP),
• International Society for Adolescent Psychiatry and Psychology.

*¹ V Česku jsou výsledky v podstatě totožné (WHO, 2017).

Jana Potužníková, redaktorka časopisu Maminka, v článku cituje naše doporučení učitelům, jak mají přistupovat k ukrajinským dětem, které válka vytrhla z přirozeného prostředí, sebrala jim střechu nad hlavou, tátu i kamarády.

Na co mají učitelé brát zřetel

• Dětem pomáhá při adaptaci na nové prostředí a nové situace poskytnutí dostatku času, předvídatelnost, respektující přístup a také empatická podpora.
• Primární potřeby, jako třeba že budou mít za co si dojít ve školní jídelně na oběd, by teď měly být prioritou číslo jedna.
• Až potom je na řadě vzdělávání.
• Důležité je dát novým dětem prostor zorientovat se v režimu i prostorách školy, v kolektivu.
• Pro usnadnění integrace je vhodné zvolit tzv. tutora, dobrovolníka z řad žáků, který si vezme jakýsi patronát nad příchozími ukrajinskými dětmi a školou je provede, seznámí se spolužáky apod.
• Pokud děti chtějí mluvit, je vhodné nechat jim prostor. Ale stejně tak potřebují respekt, pokud se straní a nezapojují se (nikdo nikdy nemůže vědět, čím si prošly) – je ale důležité, aby věděly, že až budou připravené, někdo dospělý je vyslechne.
• Ve třídách je dobré mezi dětmi akcentovat přínos různorodosti.
• To, že přibude nové dítě, nové národnosti, s novým jazykem, lze nakonec vytěžit jako všestranně obohacující skutečnost.
• Každé příchozí dítě potřebuje pocit, že je stejně důležité jako jakékoli jiné. Že status uprchlíka neznamená, že jsou „něco méně“ než kdokoli jiný, protože bez domova je jejich sebehodnota rozbouraná víc než dost).

Kdo pomáhá Ukrajincům, kteří prchli před válkou

Klára Laurenčíková vyjmenovala konkrétní aktéry a způsob pomoci:

• Ministerstvo rozeslalo do škol podrobnou metodiku práce s ukrajinskými dětmi.
• Národní pedagogický institut nabízí možnost konzultací a intervizních setkání pro ředitele i učitele.
• Řada nevládních organizací intenzivně organizuje webináře ke krizové intervenci, komunikaci o těžkých tématech, podpoře dětského duševního zdraví a prevenci rozvoje posttraumatického syndromu.
• Důležitou integrační roli hrají i organizace neformálního vzdělávání, jako jsou například domy dětí a mládeže, základní umělecké školy a organizace typu Skaut a podobně,
• ČOSIV nabízí:
  • Zdarma konzultace školním poradenským pracovníkům a psychosociální podporu dětem, které ji potřebují.
  • Učíme školy, jak podpořit integraci příchozích dětí.
  • Jak ukrajinské děti napojit do kolektivu ostatních.
  • Jak předcházet případným konfliktním situacím, které ve třídách mohou častěji nastávat vlivem setkávání různých národností.

V podobné situaci bylo před pár lety Německo

Předsedkyně ČOSIV Klára Laurenčíková zmínila úspěšnou německou strategii při zvládání uprchlické krize: „Sousední Německo také nedávno zažilo velkou uprchlickou vlnu a obstálo. Nové příchozí rozprostřelo rovnoměrně po celé zemi. Od začátku je cíleně zapojilo do místních komunit, děti do školek a škol, do zájmových kroužků a rodičům umožnilo zapojit se do pracovního trhu, …“

Myslí si, že stejně postupovat bychom měli v Česku: „Nepotřebujeme stanová městečka a segregované třídy pro ukrajinské děti. Potřebujeme příchozí přivítat a pozvat je k plnému zapojení do všech oblastí života v naší společnosti.“

Pozice sociálního pedagoga

Klára Laurenčíková v časopise Maminka zmiňuje také potřebnost pozice sociálního pedagoga, o jejíž zakotvení do chystané novely zákona o pedagogických pracovnících v ČOSIV usilujeme:

„Zároveň by bylo třeba do chystané novely zákona o pedagogických pracovnících zakotvit i pozici sociálního pedagoga. Pro řadu škol je totiž aktuálně téměř nemožné sehnat speciálního pedagoga či psychologa, je jich dlouhodobý nedostatek. Sociální pedagog by tak mohl posílit kapacity školních poradenských pracovišť a podpořit mimo jiné i spolupráci škol s rodinou a návaznými externími zdravotně-sociálními službami, …“ 

To je přesně to, po čem školy v terénu volají a ČOSIV je v tom plně podporuje.

Přečtěte si celý článek Jany Potužníkové „Ukrajinské děti v českých školách“, který vyšel v časopise Maminka.