Jan Klusáček pro Českou odbornou společnost pro inkluzivní vzdělávání zpracoval analýzu výskytu diagnózy mentálního postižení u dětí plnících povinnou školní docházku v České republice. Cílem analýzy bylo  popsat vývoj diagnostiky mentálního postižení v České republice v čase,  srovnat výskyt mentálního postižení v ČR se zahraničím a prozkoumat  rozdíly v počtu dětí s diagnózou mentálního postižení mezi jednolitými kraji v České republice.

Celá analýza je k dispozici zde.

Shrnutí na jednu stranu

Problém

Kdybychom brali vážně diagnózy, které děti v České republice dostávají od státních resp. krajských institucí, tak bychom museli dojít k závěru:

• že procentuální podíl dětí, které se rodí s mentálním postižením, klesl mezi lety 2009 a 2014 o téměř 40 procent, nebo že se České republice podařilo tisíce dětí z mentálního postižení „vyléčit“, přestože výskyt mentálního postižení by se neměl výrazně měnit v čase;
• že se v Ústeckém kraji rodí téměř třikrát více dětí s lehkým mentálním postižením než ve Zlínském kraji a dvakrát více než Moravskoslezském kraji, přestože výskyt mentálního postižení by se v jednotlivých krajích neměl významně odlišovat;
• že se v některých krajích České republiky rodí dvakrát více dětí s mentálním postižením než v zahraničí.

Je zřejmé, že Česká republika, a některé kraje ČR obzvláště, mají velký problém s diagnostikou mentálního postižení. Nálepka mentálního postižení má řadu negativních dopadů na osud dětí. Je vysoce stigmatizující, ohrožuje životní šance dětí i jejich právo na rovný přístup ke vzdělání.

Řešení

Pracovníci školských poradenských zařízení stanovující diagnózu mentálního postižení si mnohdy jsou vědomi toho, že není zcela správné přidělit dítěti diagnózu mentálního postižení (zejména tzv. lehkého mentálního postižení). Dle názoru některých poradenských pracovníků se děti nastupující do školy znevýhodněné zdravotně nebo tím, že jim rodina neposkytuje (a často ani nemůže poskytnout) potřebnou podporu při vzdělávání, budou velmi obtížně vzdělávat v běžné třídě. Proto se některým jeví jako nejlepší řešení vzdělávání dítěte ve třídě či škole pro děti se zdravotním postižením. Tak dostávají stovky až tisíce dětí diagnózu mentálního postižení, přestože příčiny jejich speciálních vzdělávacích potřeb jsou ve skutečnosti jiné a vyžadují jinou míru a formu podpory.

Řešením tohoto problému je komplexní podpora škol hlavního vzdělávacího proudu při vzdělávání dětí s různými potřebami. Je třeba podnikat více kroků proto, aby se znevýhodněným dětem dostalo adekvátní podpory v běžné škole, aniž by musely dostávat diagnózu mentálního postižení.

Možností, jak tohoto cíle dosáhnout je celá řada. Je možné například:

• rozvíjet včasnou péči a předškolní vzdělávání pro všechny děti a zejména pro děti se
• sociálním znevýhodněním,
• zvyšovat dovednosti učitelů v práci s heterogenní skupinou dětí,
• zajistit školám dostatek metodické podpory i finančních prostředků pro využívání
• podpůrných opatření ve výuce všech žáků se speciálními vzdělávacími potřebami
• posilovat dostupnost a kompetence asistentů pedagoga,
• posilovat dostupnost a kvalitu doučování a další podpory dětí
• posilovat sociální roli škol a jejich propojení s komunitou.