Přibližujeme Vám nejzajímavější příspěvky z červnové konference o podpoře dětí a dospělých, kteří prošli traumatickými zkušenostmi, která se odehrála v červnu ve Spojených státech.
Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV) byla jednou z partnerských organizací této významné mezinárodní konference, mohli jsme tak shlédnout online vystoupení všech řečníků. Nahrávky těchto vystoupení nejsou k dispozici pro další šíření. Chceme Vám zde proto alespoň popsat části nejzajímavějších vystoupení, která jsme měli možnost vidět. Odkážeme Vás i na materiály s podobným obsahem, které jsou široce dostupné.
Bruce Perry: Jak pomoci dětem zpracovat traumata
Příspěvek Bruce Perryho, světově známého odborníka a zakladatele tzv. Neurosekvenčního přístupu, byl jako vždy vynikající. Pokud vás zajímají skutečné dopady traumatu a snižování sociálních interakcí (tím, jak se společnost vyvíjí směrem k menším rodinným a komunitním seskupením) a především to, jak můžeme dětem pomoci traumata zpracovat a vybavit je odolností do dalšího života, doporučujeme shlédnout podobná volně dostupná videa Bruce Perryho na YouTube, zde (v nastavení titulků lze zvolit automatický překlad do češtiny)
Ann-Karin Bakken: O zavádění Neurosekvenčního modelu v norském centru Østbytunet
Jedna z našich dlouholetých spolupracovnic norská psycholožka Centra pro léčbu a profesní rozvoj v dětské psychiatrii Østbytunet Ann-Karin Bakken, ve svém příspěvku popisuje proces zavádění trauma-respektujícího Neurosekvenčního modelu Bruce Perryho. Pracovníci centra se v tomto modelu začali vzdělávat nejprve spíše z profesní potřeby, sama Ann-Karin popisuje pocity personálu, že vše funguje, jak má a centrum pomáhá dětem své problémy zvládat. Poté, co se proškolili v Neurosekvenčním modelu pro terapii (NMT) zjistili, že na děti nepůsobili vždy dostatečně efektivně a řešení nebyla tak dlouhodobá, jako tomu je nyní po zavedení modelu. Do té doby v centru využívali především verbální a kognitivní způsoby regulace klientů, ty však při silnější stresové aktivaci mozek automaticky „odpojí“. Poté co v rámci nového systému zavedli i zaznamenali rychlejší zklidnění klientů, které navíc předcházelo možné re-traumatizaci. Přínosů a ukazatelů účinnosti NMT bylo v Østbytunetu mnoho, velmi výstižná je „statistika rozbitých oken“. V centru se poměrně běžně stávalo, že při stresové aktivaci přecházely děti do projevů afektu, při kterém často přímo nebo nepřímo rozbily okno. Místní firma vysílala vždy stejného opraváře, který k centru získal osobní vztah. Když volali tohoto opraváře po zavedení NMT v celém centru, myslel si, že si centrum už najalo nějakou jinou firmu, protože ho už tak dlouho nikdo nevolal k opravě dříve pravidelně rozbitých oken – efektivní regulace dětí těmto incidentům z velké části předcházela.
Více se o neurosekvenčním modelu dozvíte skrze sérii YouTube videí zde, na našem webu nebo v tomto článku o týmech duševního zdraví.
Marti Smith: Jak zklidnit různé typy reakcí dětí
Dvoudílný příspěvek terapeutky Marti Smith byl velmi inspirativní. V první, teoretičtější části, Marti popisuje, jakými způsoby lze ovlivňovat vyvíjející se nervovou soustavu dětí a zdůrazňuje důležitost toho, abychom pomáhali dětem s vlastním zklidněním, ty později využívaly získané dovednosti a pomocí nácviku rozšiřovaly své copingové strategie, emoční a sociální dovednosti. Velmi trefné nám přišlo její přirovnání mozku ke třem skupenstvím vody:
1) Prvních pár měsíců i let je mozek skoro jako plyn = stačí minimální úsilí (fouknout) a neurony se přeskupí a dítě se změní. Mění se nejen chování, ale struktura mozku jako taková a okolí má vliv na velké funkční části mozku. To může mít velmi pozitivní, ale také negativní vliv na pozdější život dítěte. Tyto změny většinou nejsou nevratné (pamatujme na plasticitu mozku).
2) U dítěte a teenagerů můžeme mozek přirovnat ke skupenství vody = můžeme něco měnit, ale už musíme vynaložit víc úsilí a trochu toho odpádlovat.
3) V dospělosti je to skupenství ledu = měníme se spíše méně a s velkým úsilím připomínajícím osekávání ledu.
Ve druhé, praktičtější části příspěvku pak Marti popisuje konkrétní tipy, jak efektivně zklidnit různé typy reakcí dětí. Zajímavým přístupem, který bychom vám chtěli přiblížit, je reakce nejen na míru stresu, ale také na energii, kterou u dítěte při stresové reakci můžeme pozorovat. Pokud je dítě velmi aktivní, nezaujme ho ihned klidně dechové cvičení – musíme mu nejdříve nabídnout aktivitu, která bude blíže jeho momentální energii, ale už o kousek blíže ke zklidnění. Postupně, jako když sestupujeme po schodech dolů, budeme nabízet aktivity stále klidnější. Užitečné je také sledovat, zda se u dítěte objevují spíše rytmické a opakující se vzorce (naznačující, že se dítě chce zklidnit, ale neví jak) nebo naopak arytmické, nahodilé vzorce (naznačující, že obtíže dítěte vychází z únavy nebo nedostatku energie a dítě se snaží tímto způsobem aktivizovat). Škálu od aktivizujících po zklidňující aktivity ukazuje Marti na příkladu: točení se na místě (velmi aktivizující) – pohybování/houpání po elipse – kývání do boků – kývání dopředu a dozadu – pohupování nahoru a dolů (velmi zklidňující). Při jakýchkoliv aktivitách však vždy zachováme zklidňující a povzbuzující výrazy obličeje, o něco klidnější řeč a dítě musí mít vždy volbu se aktivity neúčastnit.
Informace a rady z konference budeme využívat v naší práci a šířit povědomí o nových přístupech dále.
Děkujeme za podporu Domu zahraniční spolupráce při přenášení zkušeností Norských partnerů a systému NMT a NME do českého prostředí.
Tento projekt je financovaný z fondů EHP 2014-2021, jejichž prostřednictvím přispívají Island, Lichtenštejnsko a Norsko ke snižování ekonomických a sociálních rozdílů v Evropském hospodářském prostoru a k posilování spolupráce s 15 evropskými státy.
https://forms.gle/9pxseQPRAfcubhQ66 nebo na e-mailu: registrace@cosiv.cz
