V září 2022 byla zahájena pilotáž unikátní metodiky RRRR, která se skrz své aktivity zaměřuje na rozvoj sociálních a emočních dovedností u žáků a studentů základní a střední školy. Prvotní zkušenosti s metodikou přináší v rozhovoru Andrea Hříbalová, která metodiku sama pilotuje na naší pilotní střední škole v Mostě.

1. Jak běžně pečujete/pečovala jste o duševní zdraví svých žáků?  – ​Věnovala jste se již dříve cíleně aktivitám, které by byly zaměřené na rozvoj duševního zdraví vašich žáků? Můžete nějaké konkrétní zmínit? Kde jste čerpala inspiraci?

Stejně tak jako na jiných školách, se primárně snažíme vytvářet pro své žáky ve škole klidné a bezpečné prostředí, tedy co nejlepší podmínky pro vzdělávání. Chceme, aby se u nás žákům líbilo, a snažíme se maximálně eliminovat nežádoucí stres. Poskytujeme klasické poradenské služby v rámci výchovného poradenství a aktivně, společně s kolegyní metodičkou prevence, pracujeme na vytváření dobrého klima a zdravého prostředí ve škole.

V rámci výuky se se žáky zaměřuji mimo jiné také na duševní hygienu, zvládání náročných a krizových situací, agresi a agresivitu, konflikty, předsudky, emoce, šikanu, domácí násilí, sexuální napadení, syndrom CAN, stalking, návykové látky, sebepoškozování, sebevražedné chování, poruchy sexuální identity, problematiku genderu a další jevy, které s duševním zdravím velmi úzce souvisí.

Zaměřujeme se také na to, jak je důležité pochopit, co lidé v těchto situacích prožívají a jak se cítí.  Jak jim lze pomoci. Kde hledat pomoc a podporu a jak v těchto situacích správně reagovat.

Bohužel, tento předmět mají pouze žáci oboru „Bezpečnostně právní činnost.“ A ač vnímám, jak velmi důležité je, aby s těmito tématy pracovaly všechny děti,  není to v současném nastaveném systému realizovatelné. Nebránila bych se dokonce zavedení samostatného předmětu zaměřeného na duševní zdraví mezi povinné předměty na školách. Naopak, dokonce ho vzhledem k velkému nárůstu psychických obtíží doporučuji.

U dalších oborů zajišťujeme programy a přednášky dle aktuálních možností a nabídek.

2. Jak jste se dozvěděla o RRRR? ​Co jste si po prvním školení o RRRR myslela? Jaké pocity jste měla?

O projetku RRRR jsem neměla tušení, dostala jsem se do něj tak, že jsem do něj  byla jako výchovná poradkyně zařazena. Zúčastnila jsem se prvního – úvodního setkání a byla jsem z něj doslova nadšená. Paní doktorka Lenka Felcmanová a její kolegyně mi mluvily z duše.  Jsem moc ráda, že se konečně o duševní zdraví dětí a mládeže někdo cíleně a systematicky zajímá.

My na to s kolegyní, metodičkou prevence, poukazujeme již delší dobu a všeobecný nárůst duševních obtíží našich žáků nám to jen potvrzuje.

3. Jaká byla vaše očekávání, případně obavy?

Abych byla upřímná, neměla jsem žádná očekávání. Myšlenka projektu se mi velmi líbíla, tak jsem si řekla: “Zkusíš, uvidíš.” Buď to půjde a bude to přínosné, nebo to nepůjde.  A jde to, za což jsem velmi ráda.

Obavy samozřejmě byly. Hlavně ty, jak budou reagovat děti, zda budou ochotné se na aktivitách podílet a zda budou chtít spolupracovat.

4. Jak dlouho s metodikami pracujete, jakým způsobem?

S metodikami aktivně pracuji od konce září. Naše škola měla z technických důvodů odložený začátek školního roku, a to od 15. 9. 2022.  A všichni učitelé vědí, že každý začátek a rozjezd školního roku je velmi náročný, takže dříve to bohužel nešlo.

S kolegyní jsme si metodiky rozdělily. Já pracuji se žáky prvního a druhého ročníku a ona se třetími a čtvrtými ročníky. Nevím, jak to vnímají ostatní kolegové z jiných škol, ale pro mě jsou metodiky náročné především na čas a přípravu. Rozhodně se nevejdu do doporučené časové dotace. Naopak trvají mi 3x až 4x déle. Konkrétně mi příprava a realizace jedné aktivity trvala 3 vyučovací hodiny u jedné třídy. 

Musím samozřejmě také učit, uzavíralo se čtvrtletí a nyní jsou vánoční prázdniny, proto jsem zatím dosud zvládla provést pouze 2 aktivity.

Vnímám ale, že zde nejde o kvantitu, ale o kvalitu provedené činnosti. A o společný cíl, aby pilotáž proběhla účelně a přinesla žádoucí výsledek.

5. Jak na aktivity z metodiky reagovali vaši žáci? A jak jejich rodiče?

Žáci na aktivity reagovali celkem pozitivně. Když jsem jim vysvětlila význam projektu, k čemu slouží, co by mělo být jeho přínosem a také to, že oni jsou těmi prvními „výjimečnými a vybranými“ jedinci, kteří budou s metodikami pracovat, všichni se spoluprací souhlasili.

Co se týká konkrétních aktivit, řekla bych, že je v celku bavily. Občas jsme měli nějaké potíže při porozumění významu, ať emoce či situace. Je proto vhodné nejprve všechny pojmy vysvětlit, popřípadě si danou situaci více rozvést a objasnit.  Samozřejmě, bylo potřeba některé žáky k aktivitě motivovat.  Pro rozdělení se do skupinek jsme třeba používali hod velkou papírovou kostkou nebo jsme si jeden příběh z modelové situace zahráli u tabule. I to je možná ten důvod, proc některé aktivity nestíháme v doporučené časové dotaci.

6. V čem vnímáte její přínos? Můžete popsat konkrétní případ?

Především v tom, že jsou již zpracované a může je provádět kdokoli.  Učitelé nemusí nic vymýšlet a hledat. Vše mají připravené. Mohou si jen podle potřeby a možností něco doplnit či upravit.  Dle mého názoru je teda lze krásně použít nejen do výuky, ale také do třídnických hodin nebo také individuálně při řešení konkrétních problematických situací. Pomáhají utřídit si myšlenky, přemýšlet o situacích z různých pohledů apod.

Kromě cílené obsahové náplně také pomáhají při stmelování kolektivu, aktivizují a podporují skupinovou práci, vedou k zamyšlení a diskusi s učiteli i spolužáky.

Já jsem jednu z metod využila při individuálním řešení konkrétní problematické situace v rodině jedné žákyně.  Využila jsem pracovní list „Umění kompromisu „a společně jsme nahlédly na její příběh z pohledu všech členů domácnosti.  Neříkám, že jsme její situaci vyřešily, ale pomohlo nám to z ní poodstoupit.  Podívat se na ni z jiného úhlu, zamyslet se a uvědomit si, že každý má nějaké potřeby a přání. A ač se nám to někdy nelíbí, je potřeba se je naučit respektovat nebo alespoň přinejmenším snášet.

7. Komu byste metodiku doporučila?

Metodiku bych určitě doporučila všem pedagogům různých druhů a stupňů škol.  Třídním učitelům, výchovným poradcům, metodikům prevence, vychovatelům a v podstatě všem, kteří se o rozvoj duševního zdraví dětí a mládeže zajímají.