Ve dnech 23. až 25. září jsme v rámci projektu Vzájemnou výměnou zkušeností k inkluzivnímu vzdělávání podpořeném Česko-Německým fondem budoucnosti a Nadací Albatros navštívili se skupinou ředitelek, učitelů a učitelek zapojených českých škol tři berlínské školy – Heinrich Zille Grundschule, Erika Mann Grundschule a Heinz Brandt Schule.

Den druhý – návštěva Erika Mann Grundschule a Heinrich Zille Grundschule

V úterý 25. září jsme se rozdělili na dvě skupiny, z nichž každá navštívila jinou primární školu – Erika Mann Grundschule a Heinrich Zille Grundschule. O Erika Mann Grundschule jsme psali již v květnu, v tomto příspěvku si tedy přiblížíme průběh exkurze do Heinrich Zille Grundschule. Jedná se o školu v berlínské čtvrti Kreuzberg, ve které je již po desetiletí vyšší podíl obyvatel s imigrantskými kořeny, zejména z Turecka. Škola je rozmístěna ve více budovách. Heinrich Zille Grundschule obdržela ocenění Jacob Muth-Preis pro svůj inkluzivní přístup ke vzdělávání. V proinkluzivním směřování je podporována také zřizovatelem. Ve škole nás přivítal zástupce ředitele školy pro kmenovou budovu, který nám v knihovně představil filozofii školy a přístup k výuce. První až třetí ročníky jsou spojené do věkově heterogenních tříd, od čtvrtého do šestého ročníku jsou již žáci vzdělávání ve věkově homogenních třídách. Stejně jak v případě Heinz Brandt Schule, i zde je pedagogický sbor rozdělen podle ročníků a jednotlivé týmy se pravidelně v týdenní frekvenci scházejí ke společnému plánování a vyhodnocování průběhu výuky a klimatu tříd. Výuka začíná v devět hodin, před jejím začátkem žáci mohou využívat družinu. Následně jsme si mohli prohlédnout celou školu, vstupovali jsme do jednotlivých tříd, které byly většinou otevřené, i zde jsme se setkali s tím, že žáci v hodině pracovali samostatně na chodbách v lavicích nebo na žíněnkách. Žáci v této škole také pracují na základě týdenních plánů. V jedné třídě byli žáci, kteří hovořili 14 různými mateřskými jazyky. Ve škole jsou také dvě třídy označované jako Welcome class, kde jsou vzdělávány děti, které do Německa přišly v nedávné době a neznají vyučovací jazyk. Nově příchozí žáci jsou zařazeni do tříd podle věku, avšak na určité hodiny chodí společně do Welcome class. Zpočátku je pobyt zde intenzivnější, postupně se zvyšuje podíl výuky v kmenových třídách. Některé třídy pro žáky 1. až 3. ročníku byly propojeny s místností školní družiny, kterou žáci  mohli využívat během výuky a i paní vychovatelka mohla pomáhat ve výuce jako asistentka pedagoga. V kolektivu tříd, které jsme navštívili, bylo několik dětí s mentálním postižením, z toho jedno se středně těžkým. Žáci společně snídají, většina si přináší vlastní krabičky, avšak škola má připravené jídlo i pro ty, kteří ho z domova nemají. Snídaně jsou dotované, žáci je mají za drobný poplatek, ovoce bylo k dispozici zdarma. Ve výuce mladších žáků učitelé kladli velký důraz na multisenzorický přístup. V jedné třídě byl dokonce během výuky přítomen pes, který byl v době naší návštěvy důležitým motivačním prvkem pro práci v matematice. Žáci měli za úkol vypočítat příklady, jejichž výsledek určil, kolik granulí mohou pejskovi dát. Děti si velmi užívaly házení granulí, které pejsek chytal. V mnoha ohledech jsme konstatovali, že přestože i Německo je členským státem Evropské unie, ve škole nebyly evidentně tak striktní požadavky z oblasti hygieny, jako je vídáme u nás.

Velmi nás zaujal důraz na hudební výchovu u mladších žáků. Škola má k dispozici dvě učebny hudební výchovy, z nichž jedna je vybavena jako divadelní sál. Ve škole jsou v době výuky dva externisté – lektoři hudební výchovy, kteří jsou v těchto učebnách a jednotlivé třídy za nimi docházejí flexibilně v průběhu výuky. Měli jsme možnost se lekce s jednou třídou zúčastnit. Program byl koncipován tak, aby děti zábavnou formou procvičovali sluchovou diferenciaci a paměť, prostorovou orientaci i hrubou motoriku. Rozvoji dílčích funkcí podmiňujících úspěšné osvojení čtení, psaní a počítání je u nejmladších žáků věnován velký důraz. Mnohé účastníky exkurze překvapila ukázněnost dětí při práci s pomůckami (různé druhy bubnů) i celkově v průběhu lekce. Po prohlídce školy a návštěvách jednotlivých tříd jsme se opět setkali se zástupcem ředitele a také jedním z učitelů. Ten nám s pomocí prezentace představil pojetí výuky a v rámci diskuze nám také odhalil potíže, se kterými se potýkají. Protože v německých školách se rozhoduje o další vzdělávací dráze dětí již na konci prvního stupně (v Berlíně je až do 6. ročníku, v jiných spolkových zemích do 5. ročníku), je zde od 4. ročníku patrný velký tlak na vzdělávací výsledky žáků. Ve věkově heterogenních třídách neprobíhá hodnocení známkou, ale pouze hodnocení slovní, ve vyšších ročnících již rodiče většinou trvají na hodnocení známkou. Ze strany učitelů je vnímám velký předěl mezi 3. a 4. ročníkem, který odpovídá našemu přechodu z prvního na druhý stupeň. Němečtí kolegové nám velmi záviděli systém devítileté docházky do základní školy.

Studijní cesta se konala s finanční podporou Česko-německého fondu budoucnosti