Novelizaci školského zákona hodnotíme pozitivně, neboť bude nově umožňovat využití podpůrných opatření všem žákům, kteří je budou potřebovat. K současné podobě však máme několik výhrad, které níže uvádíme v odborném stanovisku:
Ad. ustanovení § 16 odst. 2 písm. i)
i) zařazení dítěte, žáka nebo studenta do školy nebo třídy, oddělení nebo studijní skupiny podle odstavce 7.
Doporučujeme předmětné ustanovení z návrhu novely školského zákona odstranit. Uvedeným ustanovením je mezi podpůrná opatření zahrnuto zařazení žáka do školy/třídy mimo hlavní vzdělávací proud. Toto opatření neodpovídá záměru, který spočíval v tom, že podpůrná opatření jsou žákovi poskytována bez ohledu na organizační formu vzdělávání (na podpůrná opatření má žák nárok v běžné i speciální škole, v tomto duchu je zpracován i Katalog podpůrných opatření – metodický materiál, který by měl školám sloužit jako opora při aplikaci ustanovení § 16 v praxi, vznikající v rámci projektu Systémová podpora inkluzivního vzdělávání).
Toto opatření nelze uplatnit, vzdělává-li se žák v běžné škole. Škola, ve které se žák vzdělává, nemůže uplatnit opatření, které spočívá v právním úkonu jiného právního subjektu – nemůže iniciovat správní řízení ve věci zařazení žáka do jiné školy. Vzdělává-li se žák ve speciální škole, je uplatnění opatření zbytečné.
Toto opatření nelze dělit do stupňů (jak je uloženo v ustanovení § 16 odst. 3). Podpůrná opatření zpracovaná v Katalogu podpůrných opatření jsou koncipována tak, že jedno opatření je děleno do stupňů dle míry stoupající náročnosti realizace a také stoupajících potřeb žáka. Opatření spočívající v zařazení žáka do speciální školy či třídy však dle stoupající náročnosti do stupňů dělit nelze, resp. takové dělení by neodpovídalo zájmu žáka (Pokud by např. žák při aplikaci tohoto podpůrného opatření v nižších stupních měl docházet do speciální školy např. jen na několik dní v týdnu apod.).
Z výše uvedeného je zřejmé, že zahrnutí zařazení žáka do školy samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením mezi podpůrná opatření není vhodným řešením a může vést k řadě nejasností a potažmo i sporům v rámci aplikační praxe.
Možnost zřizovat školy, třídy, oddělení nebo studijní skupiny samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením ve smyslu ustanovení navrženého v bodě 7 tímto krokem nebude dotčena. Zastáváme však názor, že právní úkon spočívající v zařazení žáka do školy nemůže být sám o sobě považován za podpůrné opatření.
Ad. ustanovení § 16 odst. 7 věty druhé
..Zařadit do takové třídy, studijní skupiny nebo oddělení nebo přijmout do takové školy lze pouze dítě, žáka nebo studenta uvedené ve větě první, pokud k naplňování jeho vzdělávacích možností a k uplatnění jeho práva na vzdělávání nepostačují podpůrná opatření podle odstavce 2 písm. a) až h)…
Doporučujeme odstranit ustanovení odstavce 7 věty druhé z důvodu možného konfliktu se zájmem žáka se zdravotním postižením, pro kterého je v souladu s jeho nejlepším zájmem lepší volbou vzdělávání ve speciální škole.
Zdůvodnění:
Každé podpůrné opatření pro žáky se zdravotním postižením uvedené v Katalogu podpůrných opatření je vnitřně rozčleněno do několika stupňů podle míry podpory, kterou žák s ohledem na hloubku postižení potřebuje. Opatření pátého stupně jsou koncipována pro žáky s nejtěžšími kombinovanými vadami (některé z nich jsou v současné době fakticky realizovatelné pouze ve speciální škole). Pokud by zařazení do speciální školy mělo předcházet vyčerpání možností podpůrných opatření i v těch nejvyšších stupních, pak by ani zařazení do speciální školy žákovi nepomohlo. Navíc užití opatření určeného žákům s těžkým kombinovaným postižením nebude vyhovovat žákovi se středně těžkým postižením apod. Obáváme se, že podmínění zařazení do speciální školy vyčerpáním možností podpůrných opatření, tak jak je uvedeno v ustanovení § 16, odst. 7 věty druhé, by mohlo dětem s nejtěžšími handicapy ztížit či fakticky znemožnit přístup do speciálních škol.
Za vyhovující považujeme ponechání kompetence o rozhodnutí o volbě školy na zákonném zástupci a doplnění deklaratorního ustanovení o přednostním vzdělávání žáků se zdravotním postižením ve školách hlavního vzdělávacího proudu do návrhu zákona.
Ad. ustanovení § 16a odst. 5 věty druhé
Posouzení mentálního postižení dítěte nebo žáka pro účely tohoto zákona vždy vychází z hodnocení rozumových a adaptivních schopností dítěte nebo žáka v souvislostech jeho vývoje a jeho sociálního a kulturního prostředí.
Doporučujeme ustanovení § 16a odst. 5 věty druhé z návrhu zákona odstranit.
Přijetí této právní úpravy by umožnilo přidělení diagnózy mentálního postižení i žákům, jejichž hodnota IQ je 70 a vyšší. Rozšíření diagnostické kategorie mentální postižení i na mimointelektové obtíže žáků, bude mít závažný dopad na vzdělávací perspektivy takto diagnostikovaných žáků i na jejich pozdější možnosti uplatnění na trhu práce.
Diagnózu mentální retardace nelze ve vztahu k v MKN-10 stanoveným lege artis postupům definovat ani školským zákonem, ani jiným právním předpisem, protože nejde o věc upravitelnou právem, ale stanovenou poznatky lékařské vědy. Navíc tímto krokem ČR opakovaně poruší mezinárodněprávní závazek, za jehož porušení už dokonce byla pravomocně odsouzena rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva.