Negativní zkušenosti, které dítě zažije v dětství, mohou mít zásadní dopad na jeho zdraví a prospívání po celý zbytek života. Ve škole se jejich dopady nejčastěji projevují problémy v učení a chování. V pozdějším věku často vedou k užívání návykových látek, problémům ve vztazích a fungování v zaměstnání. Negativní zkušenosti mohou mít různé příčiny, spojuje je působení toxického (traumatického) stresu, který ovlivňuje fungování a v některých případech i celkový vývoj mozku dítěte. Důsledkem jeho působení je, mimo jiné, zcitlivění systému reakce na stres, kdy i malé dávky stresu, kterým je dítě později vystaveno, způsobují silnou reakci značně komplikující běžné fungování. Negativní zkušenosti mohou být jednorázové (např. účast v dopravní nehodě, svědectví náhlého úmrtí blízké osoby, napadení cizí osobou) nebo dlouhodobé (fyzické nebo psychické týrání, násilí mezi rodiči, zanedbávání nebo válka). U dětí, které byly negativním zkušenostem vystaveny dlouhodobě, pozorujeme oslabení kognitivních, emočních a sociálních dovedností a častější zdravotní obtíže v pozdějším věku. Bylo prokázáno, že lidé, kteří byli v dětství vystaveni toxickému stresu, jsou náchylnější ke kardiovaskulárním onemocněním, cukrovce, obezitě a závažným obtížím v duševním zdraví. Je u nich také desetkrát vyšší riziko sebevraždy.

Hlavním cílem činnosti Institutu trauma respektujícího přístupu PorT je pomoci pedagogickým a sociálním pracovníkům porozumět potřebám dětí s traumatickými zkušenostmi a poskytnout jim vhodnou podporu, která napomůže zmírňování důsledků traumatu. Uplatňování trauma respektujícího přístupu ve školách a dalších institucích, kde děti tráví svůj čas mimo rodinu, je významnou součástí léčby traumatu. Poskytuje dětem zkušenosti, které souhrnně označujeme jako protektivní faktory – jedná se o zážitky, které kontinuálně přispívají k naplňování základních potřeb dětí, zejména potřeby bezpečí a přijetí. Opakované zkušenosti potvrzující dítěti skutečnost, že svět je bezpečné místo, kde na něm druhým záleží, jsou pro překonání důsledků traumatu naprosto zásadní. Trauma respektující přístup má zároveň pozitivní vliv i na ty, kteří jej uplatňují. Pomáhá snižovat četnost situací, kdy se děti projevují náročným chováním, které negativně ovlivňuje či znemožňuje práci s nimi. Pozitivně přispívá i ke zvládání vlastního stresu a celkovému wellbeingu profesionálů pracujících s dětmi.

Neméně důležitým cílem PorT je podpora multidisciplinární spolupráce mezi odborníky ve vzdělávání, sociálních a zdravotních službách zaměřená na včasnou identifikaci a podporu ohrožených dětí.

Znepokojivá zjištění v oblasti výskytu negativních zkušeností v dětství a jejich dopadu na kvalitu života člověka přinesla průlomová studie ACE (Adverse Childhood Experiences), publikovaná v roce 1998 Centrem pro kontrolu a prevenci nemocí (Felitti et al., 1998). Obdobná studie byla v roce 2017 realizována i v ČR (Velemínský et al., 2017).

ACE Study se primárně snažila odpovědět na otázku, jaký vliv má špatné zacházení a život v disfunkčním rodinném prostředí v dětství na výskyt rizikového chování, nemocnost a předčasné úmrtí v dospělosti. Konkrétně sledovala vliv následujících negativních zkušeností v dětském věku:

 

V české verzi byly negativní zkušenosti rozšířeny o emocionální týrání jakožto jednu z forem nevhodného zacházení s dítětem a k faktorům disfunkčního rodinného prostředí byl doplněn pokus o sebevraždu člena rodiny a rozvod nebo odloučení rodičů.

Závěry studie jednoznačně potvrdily souvislost mezi sledovanými negativními zkušenostmi v dětství a pozdějším rizikovým chováním, vyšší nemocností, chronickými zdravotními obtížemi i předčasným úmrtím v dospělosti. Zároveň ze studie vyplývá, že dopad negativních zkušeností je kumulativní, tedy že s rostoucím počtem typů negativních zkušeností stoupá riziko negativních jevů – kouření, alkoholismu, užívání drog, nedostatku fyzické činnosti, zdravotních potíží fyzického i duševního charakteru, včetně závažné obezity, srdečních onemocnění, cukrovky, klinických depresí i pokusů o sebevraždu.

Dalším velmi alarmujícím zjištěním byl překvapivě vysoký výskyt negativních zkušeností v dětství v populaci. Původní šetření z roku 1998 odhalilo, že jen 36 % dotazovaných nezažilo ani jeden ze sledovaných jevů, 12,5% respondentů uvedlo prožití dokonce 4 a více negativních zkušeností v dětství. V šetření provedeném v České republice pak jeden a více typů negativních zkušeností uvedlo 62 % respondentů, 4 a více typů 10 % respondentů. České studie se přitom účastnili výhradně vysokoškolští studenti a lze tedy předpokládat, že pro reprezentativní vzorek společnosti by byl jejich výskyt ještě vyšší.

Přepočítáme-li pak zjištěná data na běžnou školní třídu o 25 žácích, zjistíme, že v průměru se pouze 9 dětí této třídy se do 18 let věku nesetká s žádnou z kategorií negativních zkušeností.

Je zřejmé, že vystavení negativním zkušenostem není záležitostí zanedbatelného počtu dětí, ale naopak se významně dotýká většiny z nich.

Z výzkumu UNICEF, Mladé hlasy 2021: DĚTI a RODINA vyplývá, že hádky a křik v rodině zažívá polovina dotazovaných dětí. Fyzické násilí v rodině zmínilo 9 % dětských respondentů. Mezi těmi, které jsou vystaveny násilnému chování, výrazně převládaly děti z rodin s nižšími příjmy a z rodin se třemi a více dětmi. Fyzické násilí, jako řešení situace, odsuzují více než tři čtvrtiny dětí. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) i Ministerstva zdravotnictví je i svědectví domácího násilí považována za psychické týrání dětí.

Z šetření PISA 2015 a 2018 vyplývá, že se šikanou ve škole se setkává 30 % českých dětí.

V kontextu posledních let poznamenaných globální pandemií, s ní souvisejícími restrikcemi a následně vypuknutím válečného konfliktu na Ukrajině lze očekávat, že se počty dětí prožívajících potenciálně traumatizující zkušenosti ještě zvýší. S vědomím nepříznivého dopadu toxického stresu způsobeného těmito zkušenostmi je nezbytné přijímat preventivní opatření a poskytovat nástroje podpory ohroženým dětem na systémové úrovni.

V průběhu dvou let vytvoříme vzdělávací program pro pracovníky ve školství a sociálních službách zaměřený na uplatňování trauma respektujícího přístupu v každodenní práci s dětmi. Proškolíme desítky lektorů tak, aby šíření vhodných přístupů k dětem s negativními zkušenostmi mělo co největší dopad a bylo dostupné ve všech krajích ČR. Vzdělávání bude zaměřeno zejména na nácvik konkrétních postupů a technik, které pomáhají předcházet eskalaci stresové reakce dítěte i vhodná řešení náročných situací v interakci s ním. Současně bude zaměřeno na osvojení vhodných přístupů k rozvoji oslabených sociálních a emočních dovedností, zejména podporu seberegulace. Součástí činnosti bude také vytváření informačních materiálů a poskytování poradenství zaměřené na podporu traumatizovaných dětí a obětí domácího násilí. Vzdělávací program i navazující informační materiály budou prostřednictvím našich partnerů šířeny v dalších zemích V4 – Polsku, Slovensku a Maďarsku.

Činnost institut zajišťuje Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání ve spolupráci s organizací Rosa – centrum pro ženy.

V trauma respektujícím přístupu jsou uplatňovány principy bezpečí, vzájemné důvěry, podpory sounáležitosti a úcty k jedinečnosti každého člověka.

Základem trauma respektujícího přístupu v práci s dětmi a dospívajícími jsou následující 4 pilíře:

Tyto pilíře vydefinovala americká organizace SAMSHA a závěry své práce publikovala v roce 2014.