Děkujeme za akce, které díky ombudsmance Anně Šabatové, Nadaci Open Society Fund Praha a Open Society Justice Initiative proběhly v listopadu v Brně při příležitosti 10 let od vynesení rozsudku D. H. a ostatní proti České republice.
Odkaz a videozáznam semináře Strategická litigace a boj proti diskriminaci najdete ZDE.
Odkaz na informace k promítání filmu a následné diskusi o vzdělávání romských dětí včetně videozáznamů k dispozici ZDE.
Sdílíme videozáznam listopadového kulatého stolu SKAV a EDUin s názvem: Jak by mělo ministerstvo školství komunikovat svoje záměry?
Cílem kulatého stolu bylo hledat odpovědi na otázky: pokračovat
Řada zástupců laické ale i odborné veřejnosti se domnívá, že společné vzdělávání začalo s novelou školského zákona, která vstoupila v platnost v září minulého roku. Následující grafy dokládají skutečnost, že vzdělávání dětí s různými druhy zdravotního postižení probíhá v běžných základních školách již řadu let a jejich podíl se postupně kontinuálně zvyšuje (graf č. 1). Např. v případě zrakového postižení se podíl dětí vzdělávaných v běžných školách zvýšil během deseti let o 25 %, jak dokládá graf č. 3. Žádná zásadní změna nenastala ani u dětí s mentálním postižením, podíl těchto žáků v běžných základních školách stoupl meziročně o 3 % (graf č. 3). U této skupiny dětí nadále převažuje vzdělávání ve školách zřízených pro žáky s mentálním postižením (86 %). pokračovat
„Ukazuje se, že pro rozvoj inkluzivní školy jsou klíčové především metody a formy práce učitelů. Menší počet žáků ve třídě jistě může usnadnit individualizaci práce, bez znalostí efektivních metod výuky stavějících na odlišných individuálních potřebách žáků při učení však není všespásný. Snažíme se proto ve spolupráci s pedagogickými fakultami postupně měnit obsah vzdělávání, aby budoucí učitelé byli lépe připraveni na práci s různorodou skupinou,“ říká Lenka Felcmanová, která za Českou odbornou společnost pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV) odpovídá na otázka České školy. pokračovat
„Proč to to dítě dělá?“ „Proč se chová agresivně?“ „Co ho k tomu vede?“ Otázky, které se rodičům, učitelům i vychovatelům honí hlavou, když se snaží zvládnout agresivní projevy dítěte. Podle psychologa a terapeuta Antona Hergenhana je agresivita symptom, příznak, a je potřeba najít a vyřešit příčiny, které vedou k problémovému chování. Na agresivitu se dívá z širší perspektivy, inspiruje k otázkám nad chováním konkrétního dítěte i ke hledání odpovědí. Kniha obsahuje řadu příkladů z praxe a osloví rodiče i pedagogy dětí, které se projevují agresí a jsou obtížně zvladatelné. pokračovat