Formativní hodnocení u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami

Hodnocení, ať již sumativní (známkou, slovně, symbolem), či formativní, je nástroj, pomocí kterého pomáháme dětem dosahovat vzdělávacích cílů a rozvíjet jejich znalosti, dovednosti a kompetence. Každé hodnocení je primárně zpětnou vazbou, informací pro dítě. A druhotně také zprávou pro učitele a rodiče o potřebách dítěte a o jejich možnostech upravit své působení na něj. Tématu hodnocení se věnovala manažerka advokačního týmu SOFA Lenka Hečková a hlavní expertka PBIS Anna Kubíčková. Jaké jsou přínosy formativního hodnocení? A jaké hodnocení je vhodnější pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami? Více se dozvíte v následujícím článku.

Například u (často benevolentního) známkování ve výtvarné výchově si uvědomíme, že hodnocení nemá být trestem za jiné estetické vnímání, úroveň talentu nebo strategií a schopností učit se výtvarné techniky. Stejně tak by nemělo být hodnocení trestem za méně efektivní učební strategie, potřebu většího počtu opakování v určitých oblastech či nižší podporu rodičů při práci na domácích úkolech. Tím spíše děti zažívající pravidelný neúspěch od vzdělávacího obsahu v daných předmětech odradíme. Pokud však s pomocí formativního hodnocení dítěti pomáháme reflektovat jeho vlastní pokroky a učíme ho nastavování, dosahování a oslavování realistických cílů, motivujeme ho ke konzistentnímu zlepšování. Takový přístup pomáhá všem dětem a pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami je citlivý, motivující a spravedlivý. Nesrovnáváme totiž děti mezi sebou, ale každé dítě se sebou samým.

Přínosy formativního hodnocení:

·       podporuje dosahování vzdělávacích cílů u všech dětí,

·       má pozitivní vliv na motivaci k učení,

·       přispívá k wellbeingu dětí (naplňuje jejich potřeby v oblasti kognitivní, emocionální a sociální),

·       přispívá k pozitivnímu klimatu a budování vztahů založených na důvěře a respektu,

·       snižuje výskyt náročného chování dětí,

·       u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami je způsobem, jak spravedlivě hodnotit, citlivě motivovat a podporovat děti, které mají různá znevýhodnění, jež jim neumožňují dosahovat obvyklých výstupů anebo k nim musejí vynaložit nesrovnatelně větší úsilí než spolužáci; a přitom je nesrovnávat s ostatními dětmi a nevystavovat je kontinuálnímu pocitu neúspěchu.

Ve školách a vzdělávacích institucích je běžnou praxí hodnotit převážně sumativně, tedy zhodnotit na konci určité vzdělávací etapy, co se žáci naučili či do jaké míry dosáhli určitého vzdělávacího cíle. Zároveň je v našich školách obvyklé děti testovat, zkoušet a srovnávat mezi sebou. Formativní hodnocení, které v současnosti získává stále větší pozornost, hodnotí proces učení tak, aby pomohl dítěti (i učiteli) na tomto procesu dále pracovat. Má podobu průběžného vyhodnocování potřeb jednotlivých dětí ve vztahu k dosahování stanovených vzdělávacích cílů. Využívání formativního hodnocení pomáhá učitelům získat zpětnou vazbu o jejich vzdělávacím působení na děti, a tak mohou efektivně přizpůsobovat výuku specifickým potřebám skupiny i jednotlivců. Zároveň také podporuje vzájemné vztahy, zlepšuje učení a má pozitivní vliv na chování dětí.

Základy formativního hodnocení jsou pro děti se SVP stejné jako pro ostatní

Cílem formativního hodnocení je zjištění vzdělávacích potřeb dětí, získání zpětné vazby k efektivitě výuky, zlepšení vzdělávacích výsledků dětí, rozvoj realistického sebehodnocení a kladného sebepojetí dětí. Formativní hodnocení probíhá průběžně se zapojením dětí samotných a rolí učitele je poskytovat okamžitou zpětnou vazbu podporující proces učení. Formativní hodnocení podporuje a cílí na zvyšování vnitřní motivace dítěte k učení a seberozvoji. Dopady formativního hodnocení jsou silné a dlouhodobé. Časová investice do formativního hodnocení se tedy při výuce navrací v podobě efektivnějšího vzdělávání. Při formativním hodnocení je zcela zásadní respektující komunikace, která nezraňuje důstojnost a akceptuje osobitost každého dítěte. Dítěti (nebo společně s ním) poskytujeme informaci o tom, co se již v dané vzdělávací etapě naučilo, co dalšího se ještě naučit má a jakými způsoby lze pokračovat v dosahování daného cíle.

Hodnocení by mělo splňovat následující funkce:

·       informativní – poskytuje dostatek konkrétních informací, aby se dítě mohlo zorientovat v tom, jak se mu aktuálně daří v učení,

·       korektivně-konativní – poskytuje konkrétní vodítka ke zlepšení,

·       motivační – povzbuzuje ke zlepšení,

·       rozvíjející – podporuje rozvoj sebehodnocení a kladného sebepojetí, odráží učitelovu důvěru ve schopnosti dítěte, pomáhá budovat vztah – je realizováno v partnerské rovině.

(Sedláčková a kol., 2012)

Čím je informace konkrétnější, tím lépe jí děti porozumí, a to platí i u starších dětí. K lepšímu porozumění můžeme při formativním hodnocení uvádět konkrétní příklady, co se dítě naučilo, co dalšího se naučit má a jak vypadá dosažení cíle. Zároveň je důležité hodnocení provádět pravidelně a také co nejdříve po dosažení konkrétních kroků směřujících k cíli. K tomu, aby dítě co nejlépe vzdělávací cestě porozumělo, je důležité nastavovat cíle srozumitelně a realisticky. Především u dětí se SVP se snažíme dítěti pomoct cíle správně formulovat. Toho můžeme docílit například diskuzí

o minulých zkušenostech s podobným typem práce/úkolu: „Jak se ti podařilo naučit se sčítání pod sebou?“, „Pamatuješ si, jak ses připravoval doma? Počítali jste s rodiči?“, „Vzpomeneš si, co ti nejvíc pomohlo, když ses učil sčítat pod sebou?“.

Nezapomínejme však, že někdy děti potřebují dosažené cíle oslavit a užít si svůj vzdělávací úspěch (to u dětí se SVP platí několikanásobně). Nemusíme tedy při každém dosažení cíle hledat, co dalšího by se dalo zlepšit. Stejně tak bude jistě vítán vzkaz rodičům, který čas od času jen shrne, co se dítěti daří, a nebude současně upozorňovat na to, co je potřeba zlepšit – přece jen, rozvíjet se budeme celý život a někdy nás jediná pochvala dokáže opět namotivovat k práci. Stejně tak můžeme děti učit nejen sebehodnocení ve smyslu formativním, ale také k prosté pozitivní zpětné vazbě k práci své vlastní, druhých a celé skupiny.

Proč je tedy formativní hodnocení právě pro děti se SVP vhodnější než hodnocení sumativní?

Děti jsou citlivé a vnímavé na své postavení a úspěšnost ve skupině v naší na výkon a srovnávání zaměřené společnosti. Sumativní hodnocení ve školách tuto rovinu živí a exponuje již od raného věku. Přirozeně nadané a šikovné děti mají v našem školském prostředí jedničky, zažívají úspěch opakovaně a v podstatě zadarmo bez vynaložení velkého úsilí. A to často po celou dobu základního vzdělávání, aniž by se o to musely aktivněji zasadit. Naopak děti znevýhodněné, děti se SVP, které na každý drobný pokrok často vynakládají značné úsilí a obvykle se velmi intenzivně a cíleně připravují (pokud k tomu mají v rodinném prostředí vhodné podmínky), v případě sumativního hodnocení zažívají opakovaný neúspěch.

·       Dítě si nevybírá, s jakým znevýhodněním nebo do jakého prostředí přichází. A o to větší podporu ve vzdělávání potřebuje.

·       Děti se SVP přirozeně zažívají úspěch méně často.

·       Obvykle musejí vynaložit mnohem větší úsilí, a přesto úspěchu ve srovnání s vrstevníky nedosáhnou.

·       Opakovaný neúspěch je demotivující.

·       Formativní hodnocení oceňuje individuální snahu a pokrok každého dítěte, tedy i dítěte jakkoliv znevýhodněného.

·       Formativní hodnocení motivuje k další práci a pokroku.

·       Pozitivní motivace je u dětí se SVP často ještě více třeba než u intaktních vrstevníků.

·       Špatné známky, poznámky a tresty nefungují.

·       Formativní hodnocení je spravedlivé a zohledňuje individuální vzdělávací potenciál každého dítěte.

·       Formativní hodnocení reaguje na nerovnosti ve vzdělávání a individuálně motivuje každé dítě bez ohledu na znevýhodnění.

·       Každé dítě (každý člověk) potřebuje zažívat úspěch.

Zdroje

SEDLÁČKOVÁ, Hana, SYSLOVÁ, Zora a Lucie ŠTĚPÁNKOVÁ. Hodnocení výsledků

předškolního vzdělávání. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012. ISBN

978-80-7357-884-8.