Projekt usiluje o zavedení adekvátní podpory uvnitř vzdělávacího systému a v péči o děti a dospívající zasažené traumatickou zkušeností. Cílem je prevence, včasná detekce a intervence týkající se případů domácího násilí, které zahrnuje děti, dospívající a mladé dospělé do 26 let.
Trauma respektující přístup bude etablován v Česku, Polsku, Maďarsku a na Slovensku prostřednictvím Trauma respektujícího institutu, který budou tvořit akreditovaní kouči. Cílem je proškolení 1.120 profesionálů z řad učitelů, asistentů, speciálních pedagogovů, školních psychologů, výchovných poradců, atp.
Trauma respektující přístup
Programová oblast: Citizens, Equality, Rights and Values Programme (CERV)- Grantová výzva:
- Název projektu: Trauma respektující přístup
- Číslo projektu: N°101049728 – ITIEC
- Termín realizace projektu: od 1. 6. 2022 do 28. 2. 2023
- Koordinátorka projektu: Mgr. Leona Pejcharová, leona.pejcharova@cosiv.cz
CERV – Citizens, Equality, Rights and Values Programme
ITIEC – Institute for Trauma Informed Education and Care
Trauma respektující přístup ve vzdělávání a péči odstartovala ACE Study
Rozsáhlá a mezinárodně uznávaná studie Adverse Childhood Experiences (ACE) z roku 1998 zkoumala četnost výskytu negativních zážitků v dětství a jejich dopad na duševní i fyzické zdraví a celkovou kvalitu života.
Výsledná zpráva studie ACE odkryla skutečnost, že si negativní zážitky z dětství nese velmi mnoho lidí. Prokázala také, že negativní zkušenosti v dětství mají dramatický dopad na další život, duševní i fyzické zdraví.
Výsledky ACE studie, poukazující na znepokojivě vysoký výskyt negativních zkušeností v dětství v rámci běžné populace a jejich dalekosáhlé důsledky, vyvolaly vlnu zájmu o možnosti podpory osob vystaveným těmto zkušenostem napříč obory. Ta se záhy z USA rozšířila po celém světě a tato problematika nadále oslovuje i širokou veřejnost.
Zveřejnění výsledků studie otevřelo diskuzi o možnostech, jak pracovat s dětmi, které trpí chronickým stresem, akutním nebo vývojovým traumatem a jak jim pomoci a podpořit je ve vzdělávání.
Pokud žák zažil nebo zažívá traumatizující události, které mají vliv na jeho duševní zdraví, projevuje se to mimo jiné problémy v chování, nesoustředěností a potížemi při učení. Obvyklý systém odměn a trestů nepomůže, spíše může situaci eskalovat.
Současné trendy ve vzdělávání zahrnují plošnou podporu duševního zdraví dětí i učitelů
Současné výzkumy společně se znepokojujícími statistikami ukazují, že je nutné zajistit plošnou podporu duševního zdraví dětí i učitelů. Problematika podpory duševního zdraví žáků je stále diskutovanějším tématem v zahraničí i v Česku.
V současnosti patří mezi nejuznávanější trend podpory duševního zdraví všech žáků a učitelů společně, který je doplněn individualizovanou péčí a specifickou podporou dětí s negativními zkušenostmi.
Nutné kroky k úspěšnému řešení náročného chování, jehož četnost v českých školách narůstá:
- Rozšíření povědomí o vlivu traumatu a negativních zkušeností v dětství.
- Podpořit odbornou diskuzi na dané téma.
- Všichni by měli porozumět vlivu negativních zkušeností v dětství na vzdělávání, chování a duševní zdraví žáků. (Ne jen psychologové, speciální pedagogové, učitelé, sociální pracovníci, ale i rodiče a širší veřejnost.)
- Zavedení trauma respektujícího přístupu v českém vzdělávání s využitím rámce Pozitivní podpory chování (PBIS), jehož hlavní principy pomáhají předejít problémovému chování a funkčně reagují na výskyt náročného chování a podporu duševního zdraví všech žáků.
- Sjednocení přístupu všech pracovníků školy.
- Intenzivní podpora očekávaného chování žáků.
- Implementace dalších postupů a strategií, jejichž pozitivní přínos je podložen vědeckými důkazy.
Duševní zdraví a wellbeing
Duševní zdraví definujeme jako stav pohody, kdy člověk vnímá své schopnosti, umí se vyrovnat s běžným životním stresem, dokáže se učit novým věcem a cítí se být součástí komunity.
Narušení wellbeingu může mít negativní dopad na chování a prožívání dítěte.
Možnosti, jak pozitivně ovlivnit duševní zdraví žáků
S ohledem na množství času, které děti tráví v základní škole, se tu plošná podpora duševního zdraví jeví jako základní preventivní opatření zmírňující dopady negativních zkušeností na současný i budoucí život dětí. Výhodou přístupu je také možnost postihnout prakticky každé dítě v populaci.
Současné možnosti podpory duševního zdraví žáků základních škol v Česku
Podpora osobnostního a psychického rozvoje žáků, pozitivní přístup pedagogů a rozvoj emocí a chování, které podporují duševní zdraví.
- Podpora schopnosti regulace pozornosti
- Podpora schopnosti regulace rozrušení a emocí
- Rozvoj kontroly chování
Protektivní vliv rodiny
Pokud rodiče pozitivně ovlivňují kognitivní vývoj dítěte, vštěpují mu kulturně vhodné modely chování, předávají mu morální hodnoty, rozvíjí jeho nadání a dítě ocitne ve stresové situaci, má na něj soudržnost a vlídnost rodiny protektivní vliv.
Když rodina selhává
V případech, kdy rodina ve své funkci selhává, je dítě ohroženo narušením mimo jiné v oblasti vývoje emocí a chování.
Jedním ze zásadních faktorů působících na duševní zdraví dítěte jsou negativní zkušenosti, které dítě zažívá ve vztazích se svými primárními pečovateli.
Traumatické zkušenosti v dětví
Traumatické situace, které mohou ovlivňovat vývoj dítěte, dělíme na akutní a chronické.
Chronické trauma
Chronické trauma vzniká při opakovaném vystavení negativním zkušenostem, jako je fyzické a psychické týrání, sexuální zneužívání, zanedbávání, přihlížení domácímu násilí, závažné nehody nebo onemocnění, násilí v komunitě, šikana ve škole, různé
Akutní trauma
Akutní trauma vzniká jako následek ojedinělé události, může to být přírodní katastrofa, náhlé úmrtí blízkého člověka nebo válka.
Studie sledující zdraví negativními zážitky v dětství
- Studie Adverse Childhood Experiences (ACE), 1995–1997
- Behavioral Risk Factor Surveillance System (BRFSS), 2011–2014
Obě studie retrospektivně zkoumají výskyt negativních zkušeností v dětství, které byly pro účely výše zmíněných studií rozděleny do deseti kategorií.
Výsledky obou studií jsou analogické. Obě studie používají termín negativní zkušenosti v dětství jako označení všech typů zneužívání, zanedbávání a dalších potenciálně traumatických zkušeností, které se vyskytují u dětí mladších 18 let.
Tyto traumatické zkušenosti jsou spojovány se zdravotně rizikovým chováním, chronickými zdravotními stavy, nízkým životním potenciálem a předčasnou smrtí. Do telefonického výzkumu BRFSS, probíhajícího ve 23 státech USA, bylo již v roce 2009 zařazeno několik otázek týkajících se negativních zkušeností v dětství.
Mezi deset kategorií negativních zkušeností, jež byly vymezeny pro účely CDC-Kaiser Permanente ACE study, patří:
- vystavení domácímu násilí,
- zneužívání návykových látek v domácnosti,
- duševní onemocnění v domácnosti,
- odloučení rodičů nebo rozvod,
- člen domácnosti ve vězení,
- fyzické násilí,
- sexuální zneužívání,
- emocionální týrání,
- fyzické zanedbávání
- emocionální zanedbávání.
Četnost výskytu negativní zkušenosti v dětství
- 37 % dotázaných nezažilo výrazné negativní zkušenosti v dětství,
- 38 % respondentů zažilo dva či více druhů negativních zkušeností
- 14 % dotázaných zažilo čtyři a více druhů negativních zkušeností, např. psychické týrání, fyzické týrání, násilí vůči matce, zneužívání návykových látek v rodině aj.
Různé druhy negativních zkušeností v dětství se často vyskytují současně. Například dítě, které je vystaveno fyzickému násilí v rodině, bývá často také zanedbáváno.
Celospolečenské dopady traumatu
Vystavení více druhům negativních zkušeností má silnou stupňující se odezvu v podobě široké škály zdravotních problémů a rizikového chování projevujících se v průběhu celého života, přičemž tyto zážitky postihují také strukturu a funkce mozku.
Působení vzájemně se ovlivňujících negativních zkušeností a dalších forem negativních sociálních vlivů výrazně ovlivňuje psychický vývoj dítěte. Negativní zkušenosti v dětství s sebou přinášejí celoživotní problémy psychického, behaviorálního a sociálního charakteru, které často bývají přenášeny na další generaci.
Zvýšené riziko mezigeneračního přenosu podtrhuje potřebu preventivně předcházet těmto negativním zkušenostem komplexním přístupem k prevenci s využitím různých typů intervence.