články

domů / Archive by category "články"
Staňte se akreditovaným koučem Pozitivní podpory chování PBIS 

Staňte se akreditovaným koučem Pozitivní podpory chování PBIS 

Hledáme kolegy se vzděláním v oblasti speciální pedagogiky, psychologie nebo sociální práce a zkušeností s lektorováním či vystupováním na veřejnosti, kteří během podzimu 2022 absolvují kurz Pozitivní podpory chování PBIS (Positive Behaviour Interventions System).

Kurz má akreditaci MŠMT. Úspěšným absolvováním kurzu se stanete naším lektorem a získáte CERTIFIKACI, která vám umožní školit první úroveň systému Pozitivní podpory chování PBIS na základních školách v Česku.

Délka trvání kurzu

Kurz tvoří 49 vyučovacích hodin a 26 hodin samostudia. Materiály a intervizi zajistíme my.

Hlavní témata kurzu

  • Nevhodné chování žáků a dopady na průběh a výsledky vzdělávání
  • Principy celoškolního systému PBIS a jejich vliv na chování žáků
  • Základní prvky PBIS a jejich implementace v základních školách
  • Akční plánování v pedagogickém sboru a evaluace dopadů systému
  • Tři úrovně podpory PBIS a jejich vzájemné propojení
  • Udržitelnost systému PBIS ve škole a mezioborová spolupráce

Co absolvováním kurzu získáte

  • Stanete se naším certifikovaným lektorem a budete pod kontinuálním odborným vedením expertů na PBIS.
  • Stanete se průkopníky účinného a mezinárodně uznávaného systému v Česku.  
  • Stanete se žádaným odborníkem a oporou pedagogických sborů.
  • Objevíte nové metody a cesty,  jak pomoci dětem s náročným chováním i pedagogům.
  • Budete mít práci, která dává smysl.

Termín výběrového řízení

Výběrové řízení na první podzimní kurz proběhne 22. a 23. června 2022. Kurz bude probíhat na podzim 2022.

Žádost o registraci s přiloženým CV nebo odkazem na váš profil na Linkedin, posílejte emailem na: kurzPBIS@cosiv.cz

Cena

25.000 Kč

  • Platbu je po individuální dohodě možné rozdělit
  • Akreditace kurzu číslo: MSMT- 536/2022-4-24

Lektorky

  • PhDr Lenka Felcmanová, Ph.D. – certifikovaný kouč PBIS a garant kurzu 
  • Mgr. Anna Kubíčková – certifikovaný kouč PBIS 

Další lektoři a přední zahraniční experti budou přispívat v rámci jednotlivých lekcí.

PhDr. Lenka Felcmanová, Ph.D.

Je místopředsedkyní České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV) a působí na Katedře speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Zabývá se problematikou vzdělávání žáků se specifickými poruchami učení a chování, speciálně pedagogické diagnostiky a inkluzivní pedagogiky.

V minulosti působila na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy v Sekci rovných příležitostí ve vzdělávání. Působí jako lektorka v kurzech dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků a kvalifikačních kurzech pro asistenty pedagoga, podílela se na tvorbě Katalogu podpůrných opatření pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.

V ČOSIV se věnuje zavádění výzkumně ověřených přístupů v oblasti managementu chování žáků ve školách a podpory vzdělávání dětí s vývojovým traumatem. Je vedoucí pracovní skupiny věnující se systémovému uchopení podpory wellbeingu ve vzdělávání v rámci projektu Partnerství pro vzdělávání 2030+. 

Mgr. Anna Kubíčková

Vystudovala magisterský obor Speciální pedagogika na Univerzitě Karlově, kde pokračuje v doktorském studiu. V průběhu magisterského studia působila mimo jiné v mateřské škole pro děti s ADHD. V rámci doktorského studia realizuje projekt s názvem Speciálně pedagogická intervence v komplexní péči o duševní zdraví dětí.

V roce 2019 se zúčastnila konference v Londýně (UK) na téma podpory žáků ze sociálně znevýhodněných oblastí a absolvovala dvouměsíční stáž v Illinois (USA), kde se účastnila školení a konferencí týkajících se implementačního rámce Pozitivní podpory chování PBIS a je nadále v profesním kontaktu s předními odborníky v této oblasti. V roce 2020 absolvovala krátkou stáž ve Vancouveru (Kanada), kde navázala spolupráci s odborníky implementujícími PBIS na místních školách.

V současné době působí v ČOSIV, z. s. jako členka expertního týmu a koordinátorka projektu Škola pomáhá ohroženým dětem. Dále je členkou pracovní skupiny wellbeingu ve vzdělávání projektu Partnerství 2030+ a aktivně působí na katedře speciální pedagogiky PedF UK.

Profil absolventa

Osvojil si dovednosti potřebné k budování systému Pozitivní podpory PBIS na školách. Má hluboké znalosti o PBIS a jeho zavádění v  praxi. Prezentuje PBIS prostřednictvím krátkých webinářů, konferencí a odborných akcí. Ve spolupráci s námi školí pedagogy. Je připraven zajistit školám podporu při zavádění PBIS v prvním roce implementace. V případě potřeby konzultuje proces zavádění PBIS na pravidelných reflektivních setkáních. Má k dispozici rozšiřující materiály poskytované ČOSIV a možnost se s podporou ČOSIV dále vzdělávat.

Sdílené materiály – Ukrajina

Sdílené materiály – Ukrajina

Ukrajinské děti si s sebou přinášejí traumatické zážitky, které se mohou projevit různě. Měli bychom jim zajistit pomoc a podporu podle toho, v jaké míře ji potřebují. Důležité je vlídné přijetí uprchlíků a jejich včasné nenásilné začlenění do lokálních komunit.

Se všemi dětmi je třeba citlivě mluvit o válce, v závislosti na věku, osobnosti a představivosti dítěte i na tom, jak reagují dospělí v jeho okolí ho mohou traumatizovat.

Níže jsou odkazy na online lekce a podpůrné materiály, díky kterým si v náročné situaci snáze poradíme. Některé vytvořil ČOSIV, některé další organizace pomáhajících ukrajinským uprchlíkům.

Materiály Regionálního centra prevence násilí, traumatu a sebevražd (Norsko)

Světová zdravotnická organizace

De Weg – Centrum pro terapii traumatu & smutku (Belgie)

Středisko humanitární a rozvojové spolupráce Diakonie Českobratrské církve evangelické

ČOSIV – Podpora a psychologická pomoc Ukrajincům prchajícím před válkou

Materiály v českém jazyce

Materiály v ukrajinském jazyce

Co může dětem i dospělým pomoct, sepsala naše letorka a krizová interventka Kristýna Farkašová. V období zvýšené zátěže potřebujeme mít po ruce funkční postup, jak se zklidnit, když je stresu příliš mnoho. Vyzkoušejte účinné techniky zklidnění.

Nebo vyzkoušejte techniku čtvercového dýchání z tohoto VIDEO návodu.

Jak vést s dětmi rozhovor o válce? Co potřebují ty nejmenší, a jak můžeme pomoct těm starším? Webinář Jak mluvit s dětmi o válce se zkušenými terapeuty Michalem Knihou a Táňou Mančíkovou. Pro učitele ze všech stupňů škol, asistenty, rodiče, vedoucí volnočasových aktivit.

Doprava do bezpečí a nové bydlení

Přeprava do bezpečí a střecha nad hlavou je základ pro poskytování další pomoci a podpory. Stránky níže doporučuje využívat i Embassy of Ukraine in Prague / Velvyslanectví Ukrajiny v Praze.

Pobytovou situaci na území ČR v souvislosti s konfliktem nemusí Ukrajinci  řešit okamžitě. I když jim končí oprávnění k pobytu a nelze jej prodloužit, mohou tu zůstat. Občané Ukrajiny, kteří mají biometrický pas, mohou do ČR přicestovat bezvízově. Aktuální informace jsou k dispozici na webu Ministerstva vnitra:

Nabídky práce pro Ukrajince

Psychologická pomoc a krizová intervence ukrajinským občanům

Národní ústav duševního zdraví (NUDZ)

NUDZ nám prostřednictvím webu Opatruj.se vzkazuje: „POSILUJ svoji psychickou odolnost. PEČUJ o své duševní zdraví. POMÁHEJ sobě i ostatním.“

Nabízí odbornou psychiatrickou a psychologickou pomoc uprchlíkům z válkou zasažené Ukrajiny a všem Ukrajincům dlouhodobě žijícím v České republice, na které válka doléhá.

Jejich web, který nám pomáhá zjistit, jak na to, je k dispozici také v ukrajinském, ruském a anglickém jazyce. Web vyvinuli experti z NUDZ za přispění a garance Ministerstva zdravotnictví a psychologických pracovišť Ministerstva vnitra, Armády ČR, Policie ČR, Hasičského záchranného sboru nebo pacientské organizace Nevypusť duši.

Mobilní aplikace Nepanikař

Aplikace je dostupná v devíti jazycích, mj. angličtině a ruštině. K dispozici je sedm modulů: Deprese, úzkost, sebepoškozování, myšlenky na sebevraždu, porucha příjmu potravy, záznamy (nálad, kvality spánku, události) a kontakty na pomoc.

Katedra psychologie FSS MU

Psychologická pomoc MV ČR

Terapie.cz

Portál Terapie.cz nabízí psychologickou pomoc a terapii zdarma pro lidi postižené situací na Ukrajině v rámci sbírky #hlavunadvodou. Terapii zdarma mohou využít také obrovolníci, kteří v aktuální situaci zajišťují humanitární pomoc.

Česká psychologická aliance pro globální změny

Česká psychologická aliance pro globální změny (Czech Psychology Network for Global Changes) sdružuje dobrovolníky (psychology a psychoterapeuty) poskytující psychologickou péči Ukrajincům žijícím v ČR a těm, kteří do ČR přicházejí jako uprchlíci.

Na jejich stránkách je adresář psychologů se zkušenostmi s krizovou intervencí a psychoterapeutů – dobrovolníků, kteří nabídli online služby zdarma (cca 5 sezení) přímo lidem na Ukrajině, pokud o projeví zájem, přímou či online pomoc zdarma Ukrajincům žijícím v ČR nebo těm, kteří do ČR utekli před válkou. Aktuálně jsou dobrovolníci schopni poskytnout psychoterapeutickou pomoc v češtině, angličtině, ruštině, ukrajinštině.

Vzdělávání a začlenění ukrajinských dětí do českých škol

Národní pedagogický institut (NPI)

Pro školy vzdělávající ukrajinské, ruské a běloruské žáky nabízí Národní pedagogický institut kromě jiného i překlady a tlumočnické služby zdarma. Detailní informace najdete na Portále podpory pedagogických pracovníků vzdělávajících děti/žáky cizince.

Přehledně a na jednom místě nabízí NPI také metodiky, vzdělávací materiály, které mají pomoct ukrajinským školákům.

Portál Jeden svět na školách (JSNS)

Materiály, lekce, dokumentární filmy a aktivity JSNS k současnému dění na Ukrajině jsou zdarma a pomohou pedagogům mluvit s žáky o ruské vojenské invazi na Ukrajinu.

Na stránce najdete dokument U nás pomáhali taky zachycující vzdor vůči okupantům v srpnu 1968 a následnou rezignaci celé společnosti. Film byl aktualizován sestřihem z ruské invaze na Ukrajinu přináší paralelu se situací na Krymu v roce 2014. Je t také výběr lekcí k současné ruské propagandě, které žáky seznámí s prostředky mediálních manipulací a nástroji moderní ruské propagandy.

Metodický materiál Válečný konflikt jako téma ve výuce: doporučení, vhodné materiály a aktivity. Jde o sadu doporučení, jak a proč s žáky mluvit o válce. Podněcuje pedagogy, aby reagovali na na obavy žáků, sdíleli společně s nimi emoce, vzájemně se povzbuzovali a tmelili třídní kolektiv.

Sdružení pro integraci a migraci

Sdružení pro integraci a migraci poskytujeme bezplatné právní, sociální a psychosociální poradenství uprchlíkům a cizincům žijícím na území ČR. Jsou velmi aktivní také, pokud jde o útok na Ukrajinu a následnou uprchlickou vlnu. Občanům z Ukrajiny poskytují informace o možnostech ubytování a Čechům návod, jak uprchlíkům ubytování nabídnout.

Sdružení spolupracovalo na vytvoření Manuálu lokální integrace a pro obce a města vytvořilitaké metodický list, který nabízí praktické návody při prvotní pomoci uprchlíkům z Ukrajiny.

Magistrát hlavního města Prahy

Praha již řadu let podporuje vzdělávání dětí s odlišným mateřským jazykem jak v předškolním, základním, tak i ve středním vzdělávání. Na aktivity na základních školách poskytuje ročně přes dva miliony koruObzvláště v tuto dobu, kdy panuje válka na Ukrajině, je třeba se více zaměřit na podporu integrace dětí do českých kmenových tříd, zlepšit jejich přístup a zajistit jim pokračování ve vzdělání,“ uvedl v dubnu 2022 pražský radní pro oblast školství Vít Šimral

Magistrát hlavního města Prahy poskytuje užitečné informace na webu Praha Školská. Je tu záložka věnovaná pomoci Ukrajině. Najdete tu články na aktuální témata Jak mluvit s dětmi o válce nebo Peníze na přijímání dětí uprchlíků mohou školy získat také prostřednictvím sbírky.
Pro metodickou podporu pro práci s kolektivy je možné kontaktovat následující odborníky a odborné společnosti.

META poradenství pro školy

Organizace META provozuje informační portál Podporainkluze.cz s podporou MŠMT, Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí a MV ČR.

  • Poskytuje konzultace na témata, jako je
  • Adaptace nově příchozích dětí
  • Začleňování do kolektivu
  • Legislativa a možnosti financování
  • Nastavování podpůrných opatření
  • Jazyková diagnostika
  • Výuka češtiny jako druhého jazyka (ČDJ) – organizace i metodika
  • Materiály vhodné do výuky

Na jejich webových stránkách najdete odpovědi na nejčastěji kladené otázky ke vzdělávání žáků z Ukrajiny.

Kontakty na regionální pracoviště a pro jednotlivé vzdělávací stupně.
Email: proskoly@meta-ops.cz

Další informace, lekce, podpora a odkazy na materiály ze spolehlivých zdrojů

Nadační fond Eduzměna

Lidé z Eduzměny Kutnohorsko se prokousali materiály na téma Ukrajina a vybrali ty nejužitečnější.

Češi pomáhají

Velká část ukrajinských uprchlíků jsou děti, které přišly ze dne na den o domov, tátu, o kamarády a zažily válku. Člen iniciativy Češi pomáhají a dětský psychiatr a terapeut Peter Pöthe sepsal letáky pro lidi, kteří se jim pomáhat. V letáku najdete, jak poznat traumatizované dítě a jak mu pomoci. Je k dispozici v češtině a angličtině a nově i v ukrajinštině.

Cizinecké právo

Jiří Tašl a David Škvařil z Tašl advokátní kanceláře se specializují na cizinecké právo uvedli, že v souvislosti s válkou na Ukrajině zdarma rádi pomůžeme všem, kteří potřebují pomoc.

Junák – český skaut

Skauti zvou ukrajinské kluky a holky do českých oddílů, které nabízí přbezpečné prostředí a podporu. Poskytli doporučení pro školy i rodiče, jak mluvit s dětmi o válce.

ČT 24 – Zprávy z války na Ukrajině mohou děti traumatizovat. Do jaké míry, záleží na věku a osobnosti dítěte. Přečtěte si, co udělat proto, aby děti nebyly traumatizovány.

Věříme, že se Česká republika dokáže dobře postarat o budoucí uprchlíky z Ukrajiny, včetně zapojení cizojazyčných dětí do školních kolektivů. Myslíme na děti z Ukrajiny a Ruska ve školách v ČR a na to, aby nedocházelo ke zhoršování vztahů mezi vrstevníky. Budeme nadále nabízet podporu školám v tom, aby uměly dobře připravovat děti na život v demokracii, kriticky myslet a komunikovat a jednat s respektem.

LOCIKA – centrum pro děti ohrožené domácím násilím

LOCIKA představila koncem dubna 2022 tzv. Ukrajinský balíček. Jedná se o soubor infografik a materiálů, které představují jakousi první pomoc při setkání s traumatem, kterým je válka na Ukrajině. Balíček je k dispozici v češtině, tak i v ukrajinštině.

Týdeník Respekt

Audio nahrávky článků Respektu o Ukrajině, které načetl Ivan Trojan
Audionahrávky pro pedagogy zdarma: Kontakt – Erik Tabery: tabery @respekt.cz, příp. na FB ve zprávě

Centrum pro demokratické učení

Invaze Ruska na Ukrajinu je nepřijatelné porušení mezinárodního práva a suverenity svobodné země. Z pohledu vzdělávání jde o zásadní je válka na Ukrajině zásadní a aktuální téma. Centrum pro demokratické učení ddoporučuje se tématu ve výuce dostatečně věnovat přes jeho zjevnou naléhavost a zdánlivou jednoznačnost. Nabízí inspiraci, jak s tématem ve škole pracovat, včetně lekcí zaměřených na aktuální témata.

  • Opouštím svůj domovŽák charakterizuje domov. Seznamuje se s pojmem uprchlík. Seznamuje se s důvody emigrace, dokáže tyto důvody analyzovat, porovnat a vyhodnotit.
  • Kdo a proč utíkáŽák se seznámí s pojmy uprchlík – migrace – emigrace. Na základě konkrétních příběhů uprchlíků se vcítí do pocitů uprchlíků, odhalí důvody emigrace.
  • Příběhy migrantůŽáci se seznámí se skutečnými příběhy cizinců, kteří se rozhodli opustit svou zemi.
  • Nová média a HOAXLekce je zaměřená na jedno z nebezpečí nových médií, tzv. hoax. Přes vysvětlení tohoto novodobého jevu se dostaneme k abstraktnějším pojmům založeným na stejném principu – reklamě a propagandě.
  • Použití násilí V průběhu aktivity pracují žáci v malých skupinkách. Na konkrétních příkladech se snaží posoudit, zda je použití násilí akceptovatelné, resp. do jaké míry je akceptovatelné.
  • Jak projevit nesouhlasJaká byla motivace nesouhlasit s oficiálními názory v období diktatury. Jaká rizika neslo projevit svůj názor. Jaký je význam nesouhlasu dnes.

Materiály ve formátu JPG (nejen ČOSIV)

 

 



Karta KID pomůže včas rozpoznat ohrožené dítě

Karta KID pomůže včas rozpoznat ohrožené dítě

Karta KID vznikla ve spolupráci čtyř ministerstev a České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání. Název je zkratkou tří klíčových prvků pro účinnou pomoc ohroženému dítěti: kooperace, identifikace, důvěra. KID navíc znamená v angličtině „dítě“.

Využijí ji profese, které mohou být v kontaktu s ohroženými dětmiUčitelé, sociální pracovníci, zdravotníci, záchranáři, policisté, hasiči mají v ruce nový nástroj, jak včas rozpoznat ohrožené dítě.

Karta poskytuje vodítka k identifikaci akutního ohrožení života, bezpečí a zdraví dítěte. Popisuje postup, jak v případě ohrožení dítěte zajistit jeho ochranu v souladu s jeho nejlepším zájmem a platnými právními předpisy.

Kdo kartu KID vytvořil a vyzkoušel v praxi

Na tvorbě karty se podíleli přední čeští psychologové, zástupci dětských krizových center a připomínkovali ji zástupci všech profesí, pro které je karta určena.

Tvorbu karty KID a její pilotáž na Mostecku v rámci projektu Signály zajistila v těsné spolupráci s dotčenými profesemi Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání.

Jedná se o unikátní počin, na kterém spolupracovala čtyři ministerstva a ukazuje se tak, že meziresortní spolupráce může přinést velmi důležité a potřebné výstupy, které jistě uvítají všechny profese, které mohou přijít do kontaktu s ohroženými dětmi a které pomohou především samotným ohroženým dětem, říká spoluautorka karty KID a místopředsedkyně ČOSIV speciální pedagožka Lenka Felcmanová.

Karta k identifikaci špatného zacházení s dětmi obsahuje znaky ohroženého dítěte, rozdělené do tří tematických bloků:

  • Fyzické znaky špatného zacházení s dítětem
  • Znaky projevující se v chování dítěte
  • Znaky rizikového chování pečujících osob

Karta obsahuje též důležité kontakty, na které se může každý v případě podezření obrátit.

Ministerstva práce a sociálních věcí, školství, vnitra a zdravotnictví pracovaly na sjednocení indikátorů ohroženého dítěte napříč resorty v rámci úkolu z Národního akčního plánu pro duševní zdraví na období 2020–2030.

Komu je karta usnadňující rozpoznání špatného zacházení s dětmi určena

Karta KID je určena učitelům, pracovníkům v neformálním vzdělávání, sociálním pracovníkům, policistům, záchranářům, hasičům, zdravotníkům a dalším profesím, které mohou být v kontaktu s ohroženými dětmi. Díky kartě KID mohou včas zaznamenat ohrožení konkrétního dítěte a vědět, jak v takové situaci jednat.

Pedagogický pracovník může být v mnoha případech jedinou osobou, která je mimo rodinu s dítětem v kontaktu a může na jeho ohrožení upozornit. Proto velmi vítám kartu KID, která učitelům poslouží jako návod, jak ohrožené dítě poznat a jak dále postupovat, zdůrazňuje Michal Černý, ředitel odboru základního vzdělávání a mládeže MŠMT.

Karta KID dala systému pro pomoc ohroženým dětem jasný řád. Nyní mohou policisté lépe identifikovat ohrožené dítě a nasměrovat k němu pomoc dříve, než se jeho situace zkomplikuje, dodává za Ministerstvo vnitra Michal Barbořík, ředitel odboru prevence kriminality.

Pracovníci v sociálních službách, a především zaměstnanci Orgánu sociálně právní ochrany dětí hrají v problematice ohrožených dětí zásadní roli. Také oni kartu KID vítají, protože jasně definuje děti v akutním bezprostředním ohrožení a v chronickém ohrožení a pomáhá ostatním profesím se v problematice lépe zorientovat, doplňuje za MPSV Mgr. Jan Vrbický, zastupující ředitel odboru sociálních služeb a inspekce sociálních služeb.

Každé dítě má právo na bezpečí a spokojený život bez ohledu na to, do jakých podmínek se narodí, proto doufám, že právě karta KID pomůže zachytit ohrožené děti včas a stabilizovat tak jejich životní podmínky a duševní zdraví co nejdříve, shrnuje Klára Laurenčíková z týmu reformy psychiatrické péče při ministerstvu zdravotnictví.

Ověřeno v praxi na Mostecku

Pilotáž karty KID neboli její testování a ověřování použitelnosti v praxi probíhalo v rámci našeho projektu Signály na Mostecku od listopadu 2021 do ledna 2022. Za podporu děkujeme Nadaci České spořitelny. Po skončení testování probíhaly úpravy, po kterých byla karta KID představena ministrům školství, zdravotnictví, vnintra, práce a sociálních věcí na společném setkání. Nyní se bude s podporou ministerstev postupně rozšiřovat do praxe v celé ČR.

Co se s kartou KID bude dít dál

Karta KID je hotová a schválená experty z řad psychologů, psychiatrů, speciálních pedagogů a odborníků na práci s ohroženými dětmi. Následuje zavádění  do praxe:

  • Resort vnitra zahrnul opatření k implementaci karty do nové Strategie prevence kriminality ČR na léta 2022-2027.
  • Ministerstvo školství bude kartu šířit přes webový portál edu.cz a prostřednictvím sítě metodiků prevence (krajští metodici prevence – metodici prevence v pedagogicko-psychologických poradnách – školní metodici prevence).
  • Ministerstvo práce a sociálních věcí kartu KID nasdílí pracovnicím a pracovníkům orgánů sociálně-právní ochrany dětí a sociálních služeb. Cílem je posílit tak povědomí odborné veřejnosti o včasné identifikaci ohrožení dítěte a možnosti dalšího postupu.

K dispozici bude také školení ke kartě KID, které nyní připravuje Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání.

Karta KID ke stažení

Pro školy

Pro zdravotníky

Pro sociální pracovníky

Pro policisty

Mohlo by vás zajímat

Ukázka z Ka

Článek týdeníku RESPEKT: Čekání na záchranu

Článek týdeníku RESPEKT: Čekání na záchranu

Dne 6. 3. 2022 vyšel v týdeníku RESPEKT článek s názvem: ČEKÁNÍ NA ZÁCHRANU – Jak rodiče a systém v Česku řeší nedostupnou péči o duševní zdraví dětí, jehož autorem je František Trojan.  Článek vznikl i díky přispění předsedkyně ČOSIV, Kláry Laurenčíkové.

Shoda mezi odborníky je jasná – děti jsou jedna z těch skupin, na kterou restrikce dopadly. • Autor: Milan Jaroš

ČEKÁNÍ NA ZÁCHRANU

Jak rodiče a systém v Česku řeší nedostupnou péči o duševní zdraví dětí

Bylo to přesně rok od chvíle, kdy začala řešit problémy své dnes sedmnáctileté dcery. Cestou do práce najednou nebyla schopná dál řídit, zastavila na parkovišti a zavolala kolegyním, že tentokrát nepřijde. „Ať mě klidně vyhodí. Už prostě nemůžu,“ vzpomíná na slova, která říkala do telefonu. V té době si paní Pavlína přestala pamatovat, zda přes den jedla či kde a za co na nákupu utratila pět tisíc korun, a musela si to začít psát. Také si našla terapii, ale jako matce čtyř dětí, která navíc pracuje v sociálních službách, jí na ni nakonec nezbyl čas.

Náznaky, že něco není v pořádku, se u dcery poprvé začaly projevovat, když jí bylo patnáct. To byl rok 2019. Do té doby prožívala běžné dětství, měla dobré známky a chodila do divadelního kroužku. Občas si sice stěžovala na učitelku, měla úzkosti, ale když bylo po problému, vždy ustoupily. Také měla výkyvy nálad. „Tři dny byla úplně v pohodě a následně hysterická panika, klepala se a potila,“ popisuje její stav Pavlína. Poprvé se ozvaly psycholožce a po startovních peripetiích se stav dcery ustálil a, jak říká matka, chvíli „fungovala v pohodě“. Najednou se však zvladatelné jevy začaly stávat nezvladatelnými, přišlo prudké zhoršení stavu a s ním několikaměsíční hledání odborné péče. To již začal covid a už tak nedostupné kapacity ordinací dětských psychiatrů čekal dosud nevídaný nápor.

O pandemii se někdy hovoří jako o světle, které na tuzemské (a dlouho neřešené) problémy v posledních dvou letech zasvítilo. A dostupnost péče o dětské duševní zdraví zaujímá na žebříčku problémů jedno z čelných míst. Buď – jako je tomu zpravidla v soukromých praxích psychoterapeutů – je péče sice dostupná, ale příliš drahá, nebo – jako je tomu na psychiatriích a u klinických psychologů – je systém beznadějně přetížený. Téma sice proniklo do veřejné debaty, ale daň za tuhle pozornost je zatím nezmapovaná – a zcela jistě obrovská.

Za půl roku snad…

Výkyvy nálad, úzkosti a nespavost. „Volala mi v noci, že má určitě AIDS nebo že má třetí oko vědění. Nespala. Nedokázala vypnout hlavu,“ popisuje Pavlína poslední momenty, jež vedly k tomu, že nakonec s dcerou jedné noci odjela do čtyřicet minut vzdálené psychiatrické kliniky v pražských Bohnicích. Tam se dozvěděla, že dceřin stav je na hospitalizaci, ale že se chová rozumně a vyspěle a nehodí se do dětských skupin. Napsali léky na uklidnění a antidepresiva a poslali pacientku domů. Pro rodinu začalo hledání psychiatra.

Poprvé v Kralupech nad Vltavou, kam měla rodina blízko. „Holka ležela, nemohla se zvednout, nejedla, nepila. Z nějakých pětašedesáti kil zhubla na pětačtyřicet,“ popisuje Pavlína, jak se mezitím vyvíjel stav dcery. Když se situaci snažila řešit s psychiatričkou z Kralup, nedostalo se jí odpovědi. „Psala jsem, že jsme ubrali léky, protože dcera není schopná vstát z postele, ale že má obrovské deprese a že nevím, co mám dělat,“ říká Pavlína. Poslední její zpráva byla: „to je asi těžká deprese“ a od té doby nic. „Opět jsme zůstali bez další pomoci.“ Z následné konverzace s dceřinou dětskou doktorkou Pavlína zjistila, že s podobnou zkušeností se zdejší psychiatrií zdaleka není sama. Nicméně v systému, který je přetížený, si rodiče často vybírat nemohou.

Stále neúspěšnou snahu dceru hospitalizovat doprovázela změna psychiatričky, která pokračovala v předepisování léků a matka mezitím hledala cestu, jak dceru dostat do péče na psychiatrické lůžko. Domluvila se s dětskou doktorkou, že dceři zavolá záchranku, které sdělí psychickou poruchu a že má v sobě příšerné léky. Ani tentokrát to nevyšlo. Místo na psychiatrii dceru odvezli na chirurgii a po vyšetření ji propustili. Ještě tu noc volala do Bohnic, ale i tentokrát slyšela známý verdikt: je obsazeno.

„Kamarádka mi poradila, že mám říct, že si dcera chce vzít život. Což už v této chvíli byla pravda. Říkala, že nechce žít, že už na tomhle světě nemůže být,“ popisuje matka. Manžel tedy při dalším ataku úzkosti dceru odvezl do Bohnic a s tímto argumentem ji konečně přijali na dospělém oddělení. Po roce a půl hledání zde dostala diagnózu hraniční porucha osobnosti a strávila tam něco málo přes měsíc. „Propustili ji s tím, že si máme najít stacionář. Obvolala jsem jich celkem dvaadvacet. Je to zásadní, aby se léčba po odchodu ze špitálu rychle napojila. V Bohnicích a na Břevnově jsme teď na čekačce. Za čtyři až pět měsíců ji možná vezmou,“ vypráví matka v době, kdy dcera brzy oslaví osmnáctiny.

Se štěstím

Zápolení se systémem se v případě Pavlíny fatálně zkřížilo s pandemií. Problémy s dostupností péče o duševní zdraví dětí tu ale číhají už dlouhé roky. Jak upozorňuje ředitel Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) Petr Winkler, dětských psychiatrů je v Česku málo. „Ten problém tady je několik desítek let a je zvýrazňován trvalým nárůstem duševních onemocnění u dětí a adolescentů, o kterém se domníváme, že ještě dále skokově narostl během pandemie,“ říká.

Dlouhodobý nedostatek dětských psychiatrů má několik důvodů. Odborníci se shodují například na tom, že specializace v oboru byla řadu let příliš dlouhá a oproti jiným oborům zdlouhavá. K tomu je nutné připočíst platové ohodnocení, které je v jiných oborech, ve kterých se medici mohou specializovat rychleji, vyšší. Nelze vynechat ani skutečnost velké míry zodpovědnosti o dětské duševní zdraví, komunikaci s rodiči a další přidružené aspekty spojené s prací dětského psychiatra.

O reálném dopadu pandemie na tuzemské děti a mladistvé chybí data. Z údajů NUDZ víme, že v populaci obecně se ztrojnásobily počty depresivních úzkostných poruch, sebevražedné tendence, a jak vyplývá z terénu, přibývá dokonaných dětských sebevražd. Víme také, že o 30–40 procent narostly počty dětí, které volají o nějakou krizovou pomoc.

„Musíme se spolehnout na nepřímá data. Ty nám reportují školy, učitelé, lékaři, lidé z praxe, data z volání na linky důvěry, různá šetření ve školských institucích,“ vysvětluje Winkler. A ta naznačují, že k nárůstu během pandemie došlo. K jak velkému, ale v konkrétních číslech říct nelze. Dopad je naopak zcela viditelný ve struktuře hospitalizací. „Když se podíváte na to, které děti jsou teď hospitalizované, tak podle lékařů to jsou daleko závažnější případy než předtím, s častými sebevražednými tendencemi atd. Nechci říct, že by to předtím byli lehcí pacienti, ale praktici to popisují takhle.“

Jedním z těch, kdo na situaci „poptávka přesahuje nabídku“ doplatil již před pandemií, byl syn paní R. (z pochopitelných důvodů necháváme ji i její rodinu v úplné anonymitě). Byl rok 2015, když si jako tehdy čtrnáctiletý sám řekl o terapii. V té době nebyla situace kritická, zároveň se ale synův stav periodicky jednou za dva roky zhoršil a pro takovou chvíli bylo potřeba mít terapeuta. „Od chvíle, kdy si o terapii řekl, do chvíle, kdy vstoupil do nějakého zařízení, kde se dělalo vstupní vyšetření – a poté ho převzal nějaký terapeut, uplynuly tři čtvrtě roku,“ vzpomíná matka.

Zhoršení nastalo o pár měsíců později. „Deprese byla tak silná, že i terapeut prohlásil, že je potřeba nasadit medikaci. Prý bychom si měli najít dětského psychiatra,“ říká matka. Rodině se v červnu roku 2016 podařilo najít místo na konec září s doporučením terapeuta, aby v případě akutního zhoršení vyhledali krizové centrum v Bohnicích, jelikož terapie v létě neprobíhala. Zhoršení se dostavilo v červenci, kdy syn téměř nejedl a spal tři hodiny denně. Od návštěvy krizového centra si matka mimo jiné slibovala, že po ní synovi zkusí nasadit prášky. Zde je důležitý předstih, protože než se zjistí, jestli prášky fungují, trvá to měsíc, a pokud léků nefunguje víc, jsou z toho měsíce. Medikace ale nasazena nebyla a rodina čekala na září, kdy měla přijít domluvená schůzka s psychiatričkou. „Řekla nám, že nám ruší termín, pak nám zrušila i další termín za měsíc,“ popisuje matka. Jako vysvětlení pokaždé udala, že musí se svým vlastním dítětem k lékaři.

Matka tedy zavolala jinam. Na druhé straně nejprve přišla zamítavá odpověď, jelikož ordinace měla plno. „Na mém hlase bylo asi znát, že jsme v koncích. Lékařka se mě proto vyptala, co se děje, a z mnou popsané situace pochopila, že situace není o. k. Za týden nás vzala akutně.“ Společně zkoušely nastavit medikaci, ale léky nezabraly. „To někdy trvá. Ne každému léky sednou. Výsledek byl, že se syn v lednu 2017 pokusil o sebevraždu,“ říká matka. Syn si vzal dvojnásobek smrtící dávky a o svém plánu napsal kamarádce. Ta na nebezpečí za dramatických okolností upozornila jeho sestru a ta zavolala záchranku. „Naštěstí se to nepodařilo. Byl potom tři týdny v Motole v léčebně,“ vzpomíná matka a na chvíli se odmlčí. „Takhle to nemuselo dopadnout, kdyby prášky dostal v létě. I on sám říkal, že nechtěl umřít, ale že to trvalo tak dlouho, že nemohl dál. Když to trvá dlouho, riskuje se vždycky, že to člověk prostě nedá. Ne každý má štěstí, že to přežije.“

Až se požár rozhoří

Rodiče v rozhovorech často popisují, že jedna věc je sehnat odbornou péči u psychiatra nebo psychoterapeuta před hospitalizací. Druhá ale je najít následnou péči po hospitalizaci. „Dceru propustili z uzavřeného oddělení psychiatrie v Motole. Řekla jsem si, dobře, oni nás k někomu nasměrují, ale řekli, že to musíme sami,“ popisuje paní Kateřina. Její příběh sahá před pandemii a terapeuta nakonec sehnala přes známé dva měsíce po ukončení hospitalizace. „Máte doma dítě propuštěné z psychiatrie. A jeho první terapie je za dva měsíce. To v podstatě znamená, že sedíte vedle postele, aby si něco neudělalo. Termíny jsou strašně dlouhé. Děti mezitím trpí a je jasné, že se mohou i zabít,“ popisuje rodičovské peklo matka.

• Autor: Milan Jaroš

„Daň za to, že jsme je nedokázali uvidět a podpořit včas, je hrozně vysoká.“ Tweetni to

Návaznou péči pro děti a mladistvé propuštěné z hospitalizace má mimo jiné v popisu práce Karolína Malá, dětská klinická psycholožka, která vede úsek psychologie a psychoterapie v psychiatrické nemocnici v západočeských Dobřanech. Na stránkách nemocnice visí inzeráty. „Přijmeme lékaře/lékařku se specializovanou způsobilostí v oboru psychiatrie,“ „Přijmeme psychologa ve zdravotnictví nebo klinického psychologa.“ Právě teď se podařilo uvolnit jednu její kolegyni na oddělení klinické psychologie i pro jeden den v ambulantním sektoru péče, ale tohle problém s přeplněnými kapacitami ambulancí nevyřeší. Karolína Malá má v ambulantním diáři plno pro první vyšetření pacientů do konce roku 2022. Na děti, které opouští hospitalizaci v tamní nemocnici, si prý na ambulancích čas najdou a pro další se možná uvolní nějaké prázdninové termíny. Kolegyně na tom nejsou o moc lépe. Většinou mají už teď plno do října nebo listopadu.

„Jakmile už jednou to dítě na lůžku máme, tak by bylo strašně žádoucí, aby se úplně plynule navázalo. Pro dítě je to signál. Je někde ve třech čtvrtinách výstupu na horu a najednou má bivakovat půl roku?“ říká Malá. Přerušením léčby se riskuje návrat do nemocnice, zhoršení stavu i další pokusy o sebevraždu. „My ho vlastně zklameme, pokud nejsme schopní pokračovat. Potřebujeme jeho iniciativu. Pokud dítě navíc bere léky, což je po propuštění z lůžkové péče běžné, tak to znamená další nárok na péči v pedopsychiatrické ambulanci a na koordinaci péče s tímto lékařem. Chuť spolupracovat je tady úplně zásadní.“

Malá i její kolegové jsou teď zaměření hlavně na těžké případy. „Klientela se vytřídí na tu více ohroženou, stále méně se dostává na ty jemnější trable,“ vysvětluje. „Nechci, aby to vyznělo tak, že lehčí poruchy vynecháváme, ale rodiny to vzdávají, když slyší o čekacích lhůtách,“ dodává psycholožka. To má samozřejmě svá rizika: „Z drobnějších potíží se stávají potíže, které v budoucnu – třeba za dva roky – budou vyžadovat podstatně intenzivnější péči. Když to vezmu cynicky, je to i neekonomické,“ popisuje Malá. „Rozjede se požár a vy si řeknete, že počkáte týden. Pak musíte na hašení místo kýblů s vodou nasadit vrtulníky.“

Pod tlakem

Odborníci z řad školství i zdravotnictví dlouhodobě mluví o potřebě systémové změny tak, aby „vrtulníky“ nebyly potřeba. Jednou z nich je Klára Laurenčíková, předsedkyně České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV) a od loňského prosince také předsedkyně Mezirezortní koordinační skupiny pro dětské duševní zdraví, která vznikla na ministerstvu zdravotnictví.

V českém prostředí podle ní dlouho chyběla užší spolupráce mezi příslušnými ministerstvy, jež by společně ladila reformní kroky. „Doplácíme dlouhodobě na to, že jsme se na děti dívali sektorově: Má problém ve škole? Je to věc ministerstva školství… Je sociálně vyloučené nebo jinak ohrožené? Pak je to věcí ministerstva práce a sociálních věcí… Řešení duševních obtíží zase patří ministerstvu zdravotnictví… Děti ale nemůžete rozkrájet. Nebudeme úspěšní, dokud se na jejich potřeby nezačneme dívat v souvislostech a řešit je v rámci mezioborové spolupráce.“

Systém je děravý a k rodinám v rizikových situacích se dostáváme příliš pozdě. (Klára Laurenčíková) • Autor: Matěj Stránský

Dnes jsme podle ní svědky přetížení systému psychiatrické péče, protože zde dlouhodobě chybí nižší patra podpůrných mechanismů a máme dlouhodobě „podvyživené kapacity“ v krizových službách. „Systém je děravý a k rodinám v rizikových situacích se dostáváme příliš pozdě. Většinou nabízíme intervenci v jednom segmentu, ale to často nestačí. Děti a rodiny s větším komplexem zátěží potřebují včasnou pomoc, která v sobě však často musí zahrnovat sociální, zdravotní a třeba i školskou podporu zároveň. Když se něco důležitého neošetří, tak sice na jednom boku díru do lodě ucpeme, ale z druhé strany nám do ní dál zatéká a loď nakonec stejně klesne ke dnu,“ vysvětluje Laurenčíková.

Situace se naštěstí opatrně mění k lepšímu. „Daří se postupně vysvětlovat, že například téma ohrožených dětí, podpory dětského duševního zdraví či snižování vzdělávacích nerovností není řešitelné jen jedním segmentem a že lék na mnoho vleklých problémů spočívá ve funkční spolupráci všech potřebných složek systému,“ dodává Laurenčíková.

Ono vytváření nižších pater, která by zachytila problém u dětí v zárodku, je však běh na dlouhou trať. Pro současnou krizovou situaci proto Laurenčíková doporučuje sadu opatření – informovat všechny školy o dostupných zdravotně-sociálních službách na daném území, posílit kapacity školských poradenských služeb a různé formy krizové pomoci: přímé či telefonické. „Není nadále možné, aby se dítě volající o pomoc třeba na Linku bezpečí nedovolalo, protože linka nemá dost kapacit všechny volající děti obsloužit. V některých situacích se rozhoduje skutečně o tom, zda se dané dítě pomoci dovolá, nebo se vzdá naděje a svůj život ukončí,“ říká s tím, že psychosociální pomoc musí být v budoucnu dostupná se stejnou jistotou jako rychlá pomoc zdravotní.

V současné nelehké situaci jsme však podle ní svědky velké snahy mnoha institucí spojit síly a táhnout za jeden provaz. Všeobecná zdravotní pojišťovna se například rozhodla z fondu prevence proplácet psychosociální podporu dětem nad sedm let a dospělým z celé ČR a posílit tak dostupnost tolik potřebné terapeutické pomoci i těm, kdo si ji nemohou dovolit sami zaplatit. Ve spolupráci s Českou asociací pro psychoterapii vytvořila regionální seznamy terapeutů, kteří jsou připraveni poskytnout pomoc. „A to už je nějaký docela dobrý rychlý podpůrný program terapeutický,“ říká Laurenčíková.

„S Národním ústavem duševního zdraví jsme taktéž vytvořili informační portál Opatruj.se, kde je možné najít řadu důležitých informací o tom, jak posilovat psychickou odolnost a kde případně najít odbornou pomoc pro sebe či své blízké. Rozjeli jsme multidisciplinární týmy na podporu dětského duševního zdraví, postupně navyšujeme kapacity dětské akutní lůžkové péče,“ popisuje Laurenčíková.

Petr Winkler podobně jako Laurenčíková upozorňuje, že systém se musí změnit od základů, aby dříve či později mohlo dojít k úlevě psychiatrickým nemocnicím. „Tady se jedná o celou pyramidu služeb, která začíná péčí o sebe sama, o lidi kolem mě, neformální péčí přes primární zdravotní péči, psychologické poradny až po lůžkové zařízení pro děti a mládež,“ vysvětluje.

Potřebné změny se dějí a s krizí akcelerují rychleji. „Bohužel pro některé děti je již pozdě. Daň za to, že jsme je nedokázali uvidět a podpořit včas, je hrozně vysoká. Je společným úkolem nás všech dělat vše pro to, aby dobré a stabilní dětství nebylo věcí náhody a štěstí, ale něčím, co se jako společnost snažíme nabídnout všem bez rozdílu,“ říká Laurenčíková.

Zde ještě jednou uvádíme odkaz na článek Františka Trojana.