Author: ČOSIV

domů / Articles posted by ČOSIV (Page 3)
Školení lektorů preventivního programu o násilí v blízkých vztazích

Školení lektorů preventivního programu o násilí v blízkých vztazích

V návaznosti na veřejný seminář proběhlo dvoudenní školení lektorů, kteří budou školit pedagogické pracovníky ve vedení programu pro prevenci násilí s využitím filmu Všude dobře, doma nejlíp?

Ústředním tématem filmu je genderově podmíněné násilí, jehož prevence patří k prioritám programu RRRR. Dánský film z roku 2013 prezentuje situace domácího násilí vykonávaného mužem v prostředí evidentně dobře situované rodiny na manželce a dětech. Na relativně krátké ploše jsou tematizovány typické průvodní jevy: fyzická a psychická forma domácího násilí, jeho společenská tabuizace, bezmocnost obětí, manipulace atd.

V rámci projektu vznikla vzdělávací metodika, která zprostředkovává základní informace dotýkající se problematiky násilí a poskytuje kompetence k využívání tohoto snímku k preventivním, osvětovým, terapeutickým a vzdělávacím účelům. Film a metodika jsou určeny adolescentům ve věku 14 – 19 let.

Školení se zúčastnily téměř tři desítky odborníků z řad psychologů, učitelů, sociálních pracovníků a speciálních pedagogů. První den školení probíhalo pod vedením zkušených lektorek z partnerské organizace Alternative to Violence (ATV) Barbory Jakobsen a Jannicke Stav. Druhý den přiblížila práci s metodikou dětská psycholožka Tereza Tetourová z partnerské organizace Locika, která se expertně podílela na vzniku programu.

Hlavním cílem programu je osvěta ohledně násilí v blízkých vztazích a podpora osvojování si žádoucích postojů v oblasti navazování a udržování zdravých partnerských vztahů.

První odborný seminář projektu podporující socio-emoční učení a prevenci násilí v blízkých vztazích

První odborný seminář projektu podporující socio-emoční učení a prevenci násilí v blízkých vztazích

Únorový odborný seminář projektu na podporu duševního zdraví dětí a adolescentů s názvem Wellbeing a prevence násilí v blízkých vztazích byl určen pro všechny, kteří se zajímají o podporu wellbeingu žáků a prevenci násilí v blízkých vztazích. Seminář proběhl pod záštitou Magistrátu hlavního města Prahy na Staroměstské radnici a sešlo se na šest desítek účastníků z řad odborníků i studentů.

studentů skrz australskou metodiku RRRR zaměřující se na socio-emoční učení a také zájemce o dánský film Všude dobře, doma nejlíp?, který přibližuje problematiku domácího násilí.

Program přinesl řadu zajímavých hostů z českého i zahraničního prostředí. Úvodního slova se ujala předsedkyně Lenka Felcmanová, následovalo představení australské metodiky RRRR, která učí žáky základní a studenty střední školy sociálním a emočním dovednostem manažerkou projektu Veronikou Bačovou. Zajímavým momentem byl rozhovor s vyučujícími z pilotní školy SŠT Most Andreou Hříbalovu a Miroslavou Dvořáčkovou, které představily první zkušenosti z pilotáže.

Závěr semináře patřil člence expertního týmu Barboře Jakobsen, která působí jako psycholožka v partnerské organizaci Alternative to violence (ATV). Ve svém příspěvku popsala zkušenost ze své praxe s násilím v blízkých vztazích v Norsku a uvedla premiéru české adaptace dánského filmu Všude dobře, doma nejlíp?, která proběhla následný den na školení lektorů.

Projekt je financován z Fondů EHP 2014-2021.

Hledáme manažera/ku naší kmenové aktivity PBIS

Hledáme manažera/ku naší kmenové aktivity PBIS

Umíš vést tým? Dělá ti radost komunikovat s lidmi s různým profesním pozadím a dovést je jako tým ke společnému cíli? Dokážeš efektivně plánovat a postarat se o to, aby úkoly dospěly k úspěšnému konci? Máš zkušenosti z prostředí základních škol? Chceš se podílet na projektu, který má ambici dosáhnout změn v českém vzdělávání?

Hledáme manažera naší kmenové aktivity PBIS. Pozitivní podpora chování PBIS je perspektivní systém tříúrovňové podpory žáků a učitelů, který zavádíme do českého školství. Proto potřebujeme silného tahouna, který zvládne řídit jak odborné kapacity a výstupy, tak koordinovat advokační strategii, zajišťovat vizibilitu výstupů a udržovat komunikaci s nadacemi a donory.

Více o projektu se dozvíte zde.

Manažer je zodpovědný za:

  • Projektový management
  • Komunikaci se členy jednotlivých projektových týmů a jejich koordinaci
  • Komunikaci s partnerskými organizacemi a národními strukturami (ČŠI, MŠMT, NPI)
  • Supervizi nad evaluací a advokačními aktivitami
  • Odbornou podporu projektového týmu

Co očekáváme:

  • Prokazatelná zkušenost s úspěšným vedením projektů, preferována je oblast vzdělávání nebo sociální oblast (minimálně 3 roky)
  • Zkušenost s vedením týmu, leadership, zodpovědnost za dosahování výsledků
  • Znalost tématiky vzdělávacího systému a podpory wellbeingu ve školách
  • Výborné komunikační schopnosti včetně komunikace v anglickém jazyce
  • Výborné organizační schopnosti
  • Systematičnost, excelentní time-management
  • Schopnost motivovat a koordinovat spolupracovníky
  • Samostatnost, zodpovědnost, pečlivost a kreativitu
  • Flexibilitu

Co nabízíme:

  • Práci, která má smysl a jejíž pozitivní výsledky budou patrné v průběhu projektu
  • Možnost podílet se na pilotáži v reálném prostředí s reálnými dopady
  • Profesní růst a sdílené know-how
  • Možnost uplatnění vlastních inovací
  • Dobré platové ohodnocení
  • Flexibilní pracovní dobu, možnost home-office
  • Práci na celý úvazek na dobu určitou
  • Inspirativní pracovní kolektiv a kancelář v samotném centru Prahy

Kdo jsme:

Nezisková organizace SOFA (Society for All) vznikla v roce 2011, původně pod názvem ČOSIV (Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání).

Naše hodnoty jsou:

  • Vytrvale usilujeme o lepší podmínky pro všechny.
  • Nesedíme, neleníme, ale jsme tam, kde nás potřebují. V terénu či ve Sněmovně.
  • Propojujeme a podporujeme další organizace, protože víme, že v jednotě je síla.
  • Přinášíme do ČR jedinečné a revoluční know-how, které pozitivní změny urychluje.
  • A to vše děláme s úsměvem, protože nás to baví.

Své CV a motivační dopis zasílejte na adresu: helena.kotova@so-fa.cz

Zkušenosti s metodikou RRRR očima učitelů střední školy

Zkušenosti s metodikou RRRR očima učitelů střední školy

V září 2022 byla zahájena pilotáž unikátní metodiky RRRR, která se skrz své aktivity zaměřuje na rozvoj sociálních a emočních dovedností u žáků a studentů základní a střední školy. Prvotní zkušenosti s metodikou přináší v rozhovoru Andrea Hříbalová, která metodiku sama pilotuje na naší pilotní střední škole v Mostě.

1. Jak běžně pečujete/pečovala jste o duševní zdraví svých žáků?  – ​Věnovala jste se již dříve cíleně aktivitám, které by byly zaměřené na rozvoj duševního zdraví vašich žáků? Můžete nějaké konkrétní zmínit? Kde jste čerpala inspiraci?

Stejně tak jako na jiných školách, se primárně snažíme vytvářet pro své žáky ve škole klidné a bezpečné prostředí, tedy co nejlepší podmínky pro vzdělávání. Chceme, aby se u nás žákům líbilo, a snažíme se maximálně eliminovat nežádoucí stres. Poskytujeme klasické poradenské služby v rámci výchovného poradenství a aktivně, společně s kolegyní metodičkou prevence, pracujeme na vytváření dobrého klima a zdravého prostředí ve škole.

V rámci výuky se se žáky zaměřuji mimo jiné také na duševní hygienu, zvládání náročných a krizových situací, agresi a agresivitu, konflikty, předsudky, emoce, šikanu, domácí násilí, sexuální napadení, syndrom CAN, stalking, návykové látky, sebepoškozování, sebevražedné chování, poruchy sexuální identity, problematiku genderu a další jevy, které s duševním zdravím velmi úzce souvisí.

Zaměřujeme se také na to, jak je důležité pochopit, co lidé v těchto situacích prožívají a jak se cítí.  Jak jim lze pomoci. Kde hledat pomoc a podporu a jak v těchto situacích správně reagovat.

Bohužel, tento předmět mají pouze žáci oboru „Bezpečnostně právní činnost.“ A ač vnímám, jak velmi důležité je, aby s těmito tématy pracovaly všechny děti,  není to v současném nastaveném systému realizovatelné. Nebránila bych se dokonce zavedení samostatného předmětu zaměřeného na duševní zdraví mezi povinné předměty na školách. Naopak, dokonce ho vzhledem k velkému nárůstu psychických obtíží doporučuji.

U dalších oborů zajišťujeme programy a přednášky dle aktuálních možností a nabídek.

2. Jak jste se dozvěděla o RRRR? ​Co jste si po prvním školení o RRRR myslela? Jaké pocity jste měla?

O projetku RRRR jsem neměla tušení, dostala jsem se do něj tak, že jsem do něj  byla jako výchovná poradkyně zařazena. Zúčastnila jsem se prvního – úvodního setkání a byla jsem z něj doslova nadšená. Paní doktorka Lenka Felcmanová a její kolegyně mi mluvily z duše.  Jsem moc ráda, že se konečně o duševní zdraví dětí a mládeže někdo cíleně a systematicky zajímá.

My na to s kolegyní, metodičkou prevence, poukazujeme již delší dobu a všeobecný nárůst duševních obtíží našich žáků nám to jen potvrzuje.

3. Jaká byla vaše očekávání, případně obavy?

Abych byla upřímná, neměla jsem žádná očekávání. Myšlenka projektu se mi velmi líbíla, tak jsem si řekla: “Zkusíš, uvidíš.” Buď to půjde a bude to přínosné, nebo to nepůjde.  A jde to, za což jsem velmi ráda.

Obavy samozřejmě byly. Hlavně ty, jak budou reagovat děti, zda budou ochotné se na aktivitách podílet a zda budou chtít spolupracovat.

4. Jak dlouho s metodikami pracujete, jakým způsobem?

S metodikami aktivně pracuji od konce září. Naše škola měla z technických důvodů odložený začátek školního roku, a to od 15. 9. 2022.  A všichni učitelé vědí, že každý začátek a rozjezd školního roku je velmi náročný, takže dříve to bohužel nešlo.

S kolegyní jsme si metodiky rozdělily. Já pracuji se žáky prvního a druhého ročníku a ona se třetími a čtvrtými ročníky. Nevím, jak to vnímají ostatní kolegové z jiných škol, ale pro mě jsou metodiky náročné především na čas a přípravu. Rozhodně se nevejdu do doporučené časové dotace. Naopak trvají mi 3x až 4x déle. Konkrétně mi příprava a realizace jedné aktivity trvala 3 vyučovací hodiny u jedné třídy. 

Musím samozřejmě také učit, uzavíralo se čtvrtletí a nyní jsou vánoční prázdniny, proto jsem zatím dosud zvládla provést pouze 2 aktivity.

Vnímám ale, že zde nejde o kvantitu, ale o kvalitu provedené činnosti. A o společný cíl, aby pilotáž proběhla účelně a přinesla žádoucí výsledek.

5. Jak na aktivity z metodiky reagovali vaši žáci? A jak jejich rodiče?

Žáci na aktivity reagovali celkem pozitivně. Když jsem jim vysvětlila význam projektu, k čemu slouží, co by mělo být jeho přínosem a také to, že oni jsou těmi prvními „výjimečnými a vybranými“ jedinci, kteří budou s metodikami pracovat, všichni se spoluprací souhlasili.

Co se týká konkrétních aktivit, řekla bych, že je v celku bavily. Občas jsme měli nějaké potíže při porozumění významu, ať emoce či situace. Je proto vhodné nejprve všechny pojmy vysvětlit, popřípadě si danou situaci více rozvést a objasnit.  Samozřejmě, bylo potřeba některé žáky k aktivitě motivovat.  Pro rozdělení se do skupinek jsme třeba používali hod velkou papírovou kostkou nebo jsme si jeden příběh z modelové situace zahráli u tabule. I to je možná ten důvod, proc některé aktivity nestíháme v doporučené časové dotaci.

6. V čem vnímáte její přínos? Můžete popsat konkrétní případ?

Především v tom, že jsou již zpracované a může je provádět kdokoli.  Učitelé nemusí nic vymýšlet a hledat. Vše mají připravené. Mohou si jen podle potřeby a možností něco doplnit či upravit.  Dle mého názoru je teda lze krásně použít nejen do výuky, ale také do třídnických hodin nebo také individuálně při řešení konkrétních problematických situací. Pomáhají utřídit si myšlenky, přemýšlet o situacích z různých pohledů apod.

Kromě cílené obsahové náplně také pomáhají při stmelování kolektivu, aktivizují a podporují skupinovou práci, vedou k zamyšlení a diskusi s učiteli i spolužáky.

Já jsem jednu z metod využila při individuálním řešení konkrétní problematické situace v rodině jedné žákyně.  Využila jsem pracovní list „Umění kompromisu „a společně jsme nahlédly na její příběh z pohledu všech členů domácnosti.  Neříkám, že jsme její situaci vyřešily, ale pomohlo nám to z ní poodstoupit.  Podívat se na ni z jiného úhlu, zamyslet se a uvědomit si, že každý má nějaké potřeby a přání. A ač se nám to někdy nelíbí, je potřeba se je naučit respektovat nebo alespoň přinejmenším snášet.

7. Komu byste metodiku doporučila?

Metodiku bych určitě doporučila všem pedagogům různých druhů a stupňů škol.  Třídním učitelům, výchovným poradcům, metodikům prevence, vychovatelům a v podstatě všem, kteří se o rozvoj duševního zdraví dětí a mládeže zajímají.

VIDEOZÁZNAM: Konference k závěru pilotáže Systému pozitivní podpory chování PBIS shrnula zkušenosti českých základních škol

VIDEOZÁZNAM: Konference k závěru pilotáže Systému pozitivní podpory chování PBIS shrnula zkušenosti českých základních škol

Na konci ledna jsme na Staroměstské radnici pořádali konferenci k závěru pilotáže systému PBIS s tématem Praktické aspekty zavádění PBIS v základních školách. Přibližně 70 přítomným jsme shrnuli zkušenosti s pilotním zaváděním systému na vybraných základních školách a představili jsme další směřování projektu.

Program konference byl nabitý od začátku až do konce. Úvodní slova patřila Zmocněnkyni vlády pro lidská práva a zakladatelce SOFA Kláře Šimáčkové Laurenčíkové. Dosavadní výsledky zavádění PBIS na pilotních školách a další směřování projektu pak shrnula expertka PBIS, Anna Kubíčková a výkonná ředitelka SOFA, Dana Benešová. Po krátké přestávce jsme se naplno ponořili do zkušeností ze základních škol, kde je systém PBIS již několik let pilotován. Tomu, jak probíhá samotné zavádění PBIS do škol, se věnovala bývalá ředitelka ZŠ Velké Hamry, Zdeňka Juklová. Zajímavé poznatky prezentovala také ředitelka ZŠ Chanov, Monika Kynclová nebo zástupkyně a ředitel ZŠ Zeleneč, Martina Listopadová a Jiří Ptáčník. Nechyběl ani pedagog z další základní školy, se kterou spolupracujeme, a to Aleš Štefan, a ředitel, Petr Došek, ze ZŠ Velvary. Poslední část konference patřila praktickým zkušenostem s realizací PBIS na školách v Nizozemí, o kterých pohovořila konzultantka, školitelka a supervizorka PBIS v expertním centru Hogeschool Windesheim. Joke Kamstra.

„Díky příspěvkům pilotních škol se podařilo nastínit jedinečnost procesu zavádění systému pozitivní podpory chování PBIS. Učitelé a zástupci vedení škol popsali překážky, které překonávají, ale také přínosy, které zavádění PBIS přináší. Největší motivací je pro mě to, že jsou školy rozhodnuté i po pilotáži systém PBIS dále  rozvíjet“, shrnula konferenci PBIS expertka Anna Kubíčková.

Děkujeme všem přednášejícím i účastníkům za veškerou energii a chuť vytvářet ve školách prostředí, kde se všichni cítí bezpečně a chovají se k sobě ohleduplně a s respektem. Naším společným cílem je, aby každé dítě zažívalo ve škole přijetí a úspěch a mohlo tak naplno rozvinout svůj vzdělávací potenciál.

A jak se konference líbila účastníkům? Přečtěte si některé ze zpětných vazeb, které mluví za vše…

  • „Konference pro mne byla velkým přínosem a zjištěním, že se dá vždy a všechno dělat i jinak“.
  • „Strašně moc Vám děkuji za nádhernou konferenci, bylo to pro mě velmi zajímavé a přínosné“.
  • „Děkuji za bohatou inspiraci, profesionalitu, milé prostředí a sdílení“.
  • „Moc děkuji za vaši práci a veškeré úsilí do projektu vložené“.

Projekt podpořili:

Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a zmocnění znevýhodněných skupin. Program je financován z Fondů EHP a Norska.

Nadace Blíž k Sobě v rámci realizace projektového záměru pro podporu implementace PBIS a rozvoj odborných kapacit ČOSIV za rok 2022.

Abakus – nadační fond zakladatelů Avastu v rámci projektu na rozvoj PBIS.

Záštitu převzal radní hlavního města Prahy PhDr. Mgr. Vít Šimral, Ph.D. et Ph.D.