Odborníci ke Kompenzačnímu plánu ČOSIV: Podpora dětí v učení i jejich duševního zdraví musí být prioritou

domů / blog / Odborníci ke Kompenzačnímu plánu ČOSIV: Podpora dětí v učení i jejich duševního zdraví musí být prioritou
Odborníci ke Kompenzačnímu plánu ČOSIV: Podpora dětí v učení i jejich duševního zdraví musí být prioritou

Vážné dopady pandemie na duševní zdraví a vzdělávání dětí i dospívajících si budou žádat několikaleté společné úsilí všech zainteresovaných. Shodují se na tom odborníci z našich partnerských organizací a spolupracujících škol, které jsme oslovili při přípravě Kompenzačního plánu ČOSIV a jeho připomínkování.

Dodávají také, že vláda má nyní jedinečnou příležitost ukázat, že v této chvíli nenechá řešení dopadů pandemie na samotných učitelích, dětech a rodičích. Zaměřit by se přitom měla na zajištění doučování, wellbeingu učitelů i žáků, snižování nerovností i na to, aby zamezila předčasným odchodům dětí ze vzdělávání.

Přečtěte si vyjádření zástupců METY ,ředitelky ZŠ a MŠ Velké Hamry, Člověka v tísni a předsedkyně ČOSIV.

 

“Návrh opatření přináší témata, která jsou klíčová i z hlediska podpory dětí a žáků s odlišným mateřským jazykem. Na tyto děti dopadla pandemie nesmírnou měrou, jelikož zůstaly více než rok izolované bez kontaktu s češtinou a bez možnosti spolehnout se na podporu rodičů. Ti totiž česky většinou nemluví. Již před pandemií čelili žáci s OMJ většímu školnímu neúspěchu a drop outu než jejich vrstevníci z majority. Pokud nebude i k těmto žákům směřovat systémová podpora z Návrhů zaměřená na rozvoj vyučovacího jazyka, ale i velmi důležitý wellbeing a především minimalizaci učiva na základní obsahy, budou se pomyslné nůžky nerovnosti nadále rozevírat.” Uvedla Kristýna Titěrová.

 

 V krátkodobém horizontu:

“Vynaložené prostředky nyní do školství se rozhodně vrátí, ty nevynaložené se nám “krutě” vrátí také. Podporu potřebují všichni – žáci, učitelé i rodiče. Většina učitelů pracuje v posledním roce na více než 100%. Určitě by ocenili kromě slov od svých nadřízených i podobné finanční ocenění, které se dostalo zdravotníkům a dalším složkám, které byly v první linii.

Naše škola vynakládá obrovské úsilí na identifikaci ohrožených dětí. Zde vítám navrhované opatření bod – A2. Musím konstatovat, že většina metodických materiálů vydaných MŠMT v době mimořádných opatření velmi zjednodušila orientaci školám. Sama oceňuji přehledné strukturované členění na zákonnou povinnost, doporučení a prosté informace. V této struktuře by určitě byl manuál přínosem pro pedagogický sbor. Umím si představit, že další navrhovaná opatření, která mohou z větší části i zvládnout školy sami, by byla v tomto manuálu popsána. Škola sama nejlíp zná své specifické podmínky a dokáže napnout síly směrem, který vyhodnotí jako důležitý. 

Samostatnou kapitolou je bod 8.  Zaměřit ŠVP na základní obsahy a kompetence. Učitelé došli sami k potřebě se více zamýšlet nad obsahy učiva, jejich smysluplnosti a důležitosti. Tato nelehká doba nám školám v tom jistě pomohla. Riziko vidím zejména v tom, že po návratu do škol se zapomene na to, co bylo a školy “najedou” do svých zajetých kolejí. To bych považovala za velkou škodu a vyhozenou příležitost k redukci obsahů učiva a rozvoji tolik potřebných kompetencí. Školy jsou někdy i pod velkým tlakem výkonově zaměřených rodičů. Zde by podle mne pomohla ji celostátní osvěta a veřejná diskuze.

B) Ve střednědobém horizontu:

Body 2. a 3. Posílení kapacity psychosociální služby ve školách 

Zde se domníváme, že je nutné vytvořit systémová místa přímo na školách. Není v silách škol získat vysoce kvalifikované pracovníky, nebo pracovníky s praxí na úvazky, které jsou ohraničené nějakým projektem nebo PO. Tito lidé musí mít jistotu zaměstnání na mnoho let. Musí školu poznat, znát její život, žáky, získat si důvěru rodičů, to se nestane během krátkého období a ještě s vidinou, že končí projekt a tím pádem i pracovní úvazek. Jistotu nemá ani škola ani zaměstnanec. Jako standard vidím na každé škole pozici psychologa na 0,3 až 1,0 úvazku dle velikosti školy a složení žáků. Sociální a speciální pedagog musí být v každé škole. Při vyšším počtu žáků se SVP nebo složitějším rodinném zázemí i více než 1 úvazek. Bez těchto podpůrných profesí není možné zajistit kvalitní vzdělávací služby v heterogenních třídách, inkluze zůstává pouze na papíře. Zde platí to samé, co jsem uváděla při pozici psychologa. Jedině stabilní sehraný tým může poskytnout kvalitní službu.

C) V dlouhodobém horizontu:

Dlouhodobý handicap vidíme ve vzdělávání budoucích pedagogů (bod 3). Do škol přicházejí odborníci na svůj obor, v současné době i často dobře vybaveni metodicky. Co chybí, je sebezkušenostní výcvik na práci ve školním prostředí, schopnost pracovat s agresí a traumaty, se kterými se ve školách setkávají. Je třeba budoucí pedagogy vybavit dovednostmi k rozpoznání dětí, které jsou ohrožené, být schopen využívat měkké dovednosti – vést správně komunikaci s žáky, rodiči, kolegy. Nepřipravený mladý učitel se s těmito situacemi setkává velmi často a mohou ho zbytečně od práce učitele odradit, a to jen proto, že není vybaven dovednostmi, jak situace řešit, jak ochránit duševní zdraví dětí i svoje.” Uvedla Zdenka Juklová.

 

“Je potřeba, aby pomoc dětem s návratem do školy a vyrovnáním výpadku byl řízený proces, založený na identifikaci ohrožených dětí ve všech školách. Každému dítěti, které to potřebuje, by mělo být zajištěno dostupné doučování, zohledňující nerovné podmínky rodinného zázemí. “ Uvedla Zuzana Ramajzlová

 

“Vláda má šanci ukázat, že v tom teď děti a učitele samotné nenechá. Podpora v učení a péče o duševní zdraví dětí musí být v nejbližších letech vysokou prioritou.” Uvedla Klára Šimáčková Laurenčíková

 

Více o Kompenzačním plánu k mírnění negativních dopadů pandemie na vzdělávání a duševní zdraví dětí zde.

Tisková zpráva zde.