PISA 2015 – VÝSLEDKY „WELL-BEING”

domů / blog / PISA 2015 – VÝSLEDKY „WELL-BEING”
PISA 2015 – VÝSLEDKY „WELL-BEING”

V první polovině roku 2017 vyšly výsledky studie PISA 2015 zaměřené na “well-being”. Připravili jsme pro vás shrnutí nejpodstatnějších informací do češtiny včetně závěrečných doporučení.

Je všeobecně známo, že škola není místem, kde si děti osvojují pouze vzdělávací obsahy. Děti si ve školním prostředí rozvíjejí také řadu sociálních a emočních dovedností nezbytných pro úspěšné uplatnění ve společnosti. Školy, které dětem pomáhají tyto dovednosti rozvíjet, jim zároveň pomáhají dosáhnout pocitu spokojenosti s vlastním životem. Pomáhají jim stávat se odolnějšími v zátěžových situacích, učí je spolupráci, poskytování a přijímání pomoci, schopnosti řídit vlastní život a motivují je k vyšším ambicím v budoucím pracovním a společenském životě. Jinak řečeno, co se stane ve škole, je klíčové pro pocit životní pohody dětí, které ji navštěvují.

V souvislosti s analýzou výsledků PISA 2015 byly poprvé představeny indikátory hodnotící tzv. well-being dětí.  Ve studii je pojem well-being definován jako souhrn psychologických, kognitivních, sociálních a fyzických kvalit, které jedinec potřebuje ke šťastnému a naplněnému životu. Zkráceně jej můžeme označit jako stav převažující tělesné, duševní a společenské pohody.

PISA 2015 zkoumala well-being patnáctiletých dětí ze zemí OECD ve čtyřech hlavních sférách jejich života: školní výkon, vztahy s vrstevníky a učiteli, podpora v rodinném prostředí a způsob trávení volného času.

Průměrný výsledek zemí OECD v těchto čtyřech oblastech na škále od 0 (nejhorší) do 10 (nejlepší) činil 7,3. Zjednodušeně řečeno tento výsledek znamená, že průměrný adolescent pocházející ze země OECD je se svým životem převážně spokojen. Nicméně přibližně 12 % dětí napříč zeměmi OECD uvedlo, že se svým životem spokojeno není. V České republice uvedlo nespokojenost s vlastním životem 13, 8 % patnáctiletých, ve Švýcarsku dokonce 29 %. Spokojenost se životem se významně odlišuje mezi dívkami a chlapci. Napříč zeměmi OECD je se svým životem velmi spokojeno v průměru o 10 % méně dívek než chlapců.

Z porovnání školních výkonů a hodnocení spokojenosti s vlastním životem jednotlivých žáků vyplynulo, že školní výkony nemají u patnáctiletých významný vliv na pocit životní pohody. Nicméně k největším zdrojům stresu patnáctiletých žáků ve školním prostředí patří obavy ze zvládnutí zkoušení a testů a z toho, že dostanou špatné známky. V České republice souhlasilo s výrokem „cítím velkou úzkost před testem, přestože jsem se na něj dobře připravil/a“ 40 % žáků, ve Velké Británii dokonce 71 % žáků. V souvislosti se školou jsou celkově úzkostnější dívky, s předchozím výrokem jich souhlasila převažující většina (64 %).

Horších výsledků v jednotlivých oblastech PISA testů (přírodovědná, matematická a čtenářská gramotnost) dosahovalo více žáků, kteří pociťují úzkost spojenou se zkoušením a známkováním. Žáci s nejvyšší mírou úzkosti ze školy také uváděli v průměru o 1,2 bodu nižší míru spokojenosti s vlastním životem než žáci s nejnižší mírou úzkosti spojené se školou.

K pocitu smysluplného života přispívá větší motivace něčeho v životě dosáhnout. Není proto překvapující, že napříč všemi zeměmi, žáci s větší celkovou motivací něčeho dosáhnout, udávali vyšší spokojenost s vlastním životem.

Výsledky PISA 2015 také ukázaly vztah mezi mírou úzkosti žáků z testování a známkování a jednáním a očekáváními jejich učitelů. Žáci, kteří uvedli, že jejich učitelé uzpůsobují výuku jejich individuálním potřebám a pomáhají jim, když si nevědí rady, vykazovali nižší míru úzkosti v souvislosti s testováním a známkováním. Nízká očekávání učitele a jeho přesvědčení o neschopnosti konkrétního žáka naopak zvyšují pravděpodobnost celkové úzkosti při studiu o 60 %.

Vztahy ve třídě a well-being žáků

V mnoha zemích OECD se ve školách objevuje verbální a psychická šikana. Ve 34 z 53 zemích minimálně 1 z 10 žáků (což znamená alespoň 2 žáci v jedné třídě) udává, že se mu někdo ze spolužáků vícekrát do měsíce posmívá. Zkušenost s nějakou formou šikany uvedlo 25 % českých žáků zapojených v šetření. Fyzická šikana není tak častá, ale stále patří v mnoha školách k významným problémům. Přibližně 4 % žáků (to je zhruba jeden student ve třídě) přiznalo, že je někdo několikrát do měsíce uhodí nebo do nich strčí. Dalších 7,7 % žáků uvedlo, že je někdo ze spolužáků fyzicky šikanuje několikrát do roka. 42 % žáků, kteří bývají alespoň někdy obětí šikany, také konstatují, že se ve škole cítí jako outsideři. U takových žáků je pravděpodobnost, že nejsou spokojeni se svým životem, třikrát větší oproti těm, kteří se jako outsideři necítí. Od roku 2003 se v mnoha zemích OECD snížil celkový pocit sounáležitosti žáků.

Data PISA studie ukazují, že některé z rodičovských aktivit pozitivně souvisejí s výsledky žáků i jejich pocitem spokojenosti se životem.

Žáci, jejichž rodiče souhlasili s výroky “trávím čas povídáním se svým dítětem“, “jíme hlavní jídlo společně s dítětem u stolu” nebo “povídáme si o tom, jak si moje dítě vede ve škole” dosahovali lepších výsledků v testu přírodovědné gramotnosti. Žáci, jejichž rodiče uvedli, že tyto aktivity realizují každý týden, vykazovali vyšší míru spokojenosti se svým životem než žáci, jejichž rodiče se v těchto aktivitách angažovali méně.

Ve většině zemí OECD udávali žáci menší spokojenost se životem v případě, že si uvědomovali, že jejich rodina není tak bohatá jako rodiny většiny ostatních žáků ve škole. Ve 28 zemích, ve kterých byla dostupná data, mají děti z rodin s nižším ekonomickým statusem, které navštěvují školu s dětmi z rodin vyšším ekonomickým statusem, v průměru dvakrát větší šanci získat vysokoškolské vzdělání než děti z rodin s nízkými příjmy s obdobnými školními výsledky, které navštěvovali jinou školu.

Well-being – infografika

Co dělají studenti mimo školu a jejich well-being

V průměru napříč zeměmi OECD platí, že žáci, kteří se účastní nějaké sportovní aktivity mimo školu, méně trpí úzkostí ze školních požadavků a necítí se tak často být outsidery. Nicméně výsledky ukazují, že 6 % chlapců a 7 % dívek se mimo školu žádné sportovní aktivitě nevěnuje. Podíl českých dětí, které se věnují nějaké sportovní aktivitě mimo školu, je pod průměrem zemí OECD (68,1 %). Alarmujícím zjištěním je, že významný podíl patnáctiletých tráví velké množství svého času na internetu. 26 % žáků uvedlo, že během víkendu na internetu tráví více než 6 hodin denně. 16 % žáků stráví na internetu více než 6 hodin denně i ve dnech pracovního týdne. Tito ‘extrémní uživatelé internetu’ se ve škole častěji cítí osaměle, mají menší očekávání od dalšího vzdělávání a často docházejí do školy pozdě.

Jaká jsou doporučení?

Data z testů PISA 2015 ukazují, že mnohé z odlišností ve vnímání životní spokojenosti patnáctiletých jsou propojené s jejich hodnocením celkového klima ve třídě a podpory, kterou jim poskytují jejich učitelé.

  • Ke snížení úzkosti spojené se zkoušením a známkováním mohou učitelé přispět např. cílenou prací s chybou. Učitel může zjistit, kteří žáci jsou zvýšeně úzkostní v souvislosti s ověřováním výsledků učení a jeho hodnocením a může jim ukázat, jak se učit z vlastních chyb. Po testu může např. shromáždit chybné odpovědi, výpočty či jiné výsledky od všech žáků a společně s žáky rozebrat možné příčiny těchto chyb i postupy, které umožní jejich eliminaci. Učitel sám by měl jít žákům příkladem, jak konstruktivně bez negativních emocí zvládat vlastní chyby a omyly.
  • Učitel by měl ve vztahu ke všem žákům mít vysoká očekávání a důvěru v jejich schopnosti. Měl by žákům pomoci stanovit realistické cíle, které ale pro ně zároveň budou dostatečnou výzvou. Také by měl nabízet žákům individuální podporu v případě obtíží a uzpůsobovat výuku dle jejich aktuálních potřeb.
  • V rámci podpory vnitřní motivace k učení by měly být v každodenní praxi učitelů využívány různé metody formativního hodnocení.

Šetření ukázalo, že největší hrozbou pro pocit sounáležitosti se školou jsou postoje a vztahy učitelů vůči žákům. I zde by mohlo pomoci větší zaměření na individuální vzdělávací potřeby žáků.

  • Učitelé by měli mít k dispozici vzdělávání zaměřené na pedagogickou diagnostiku a interkulturní komunikaci. Měli by také mít dostatečný prostor pro sdílení informací o žácích, jejich obtížích, silných stránkách a individuálních potřebách.

Šetření potvrdilo přítomnost šikany v mnoha školách zemí OECD. Opatření, která mohou přispět k její eliminaci, jsou vždy komplexní a zahrnují různé vzájemně koordinované aktivity všech aktérů.

  • Management škol by měl zajistit proškolení všech pedagogických pracovníků zaměřené na rozpoznání šikany a práci s žákovským kolektivem, ve kterém se šikana vyskytuje.
  • Ve školách by měla být realizována pravidelná anonymní šetření mezi žáky zaměřená na výskyt šikany i průběžná možnost svěřit se s problémem (např. prostřednictvím schránek důvěry).
  • Žáci by měli mít každodenní přístup k informacím o formách nevhodného chování vůči ostatním žákům a pravidlech vzájemného soužití v prostředí školy.
  • Do aktivit zaměřených na řešení šikany by vždy měli být zapojeni rodiče žáků.

Rodiče svým každodenním zájmem o dění ve škole i mimo ni mohou svým dětem pomáhat k lepším vzdělávacím výsledkům. Rozdíl ve výsledcích žáků v testech přírodovědné gramotnosti, jejichž rodiče s nimi pravidelně večeří a těmi, kteří společně nevečeří, činil v průměru 12 bodů.

Zdroj: OECD, (2017), PISA 2015 Results (Volume III): OECD Publishing. Studie dostupná ZDE.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..