Karel Šíma (29 let) působí jako asistent pedagoga na ZŠ Vratislavova. Vystudoval herectví a již při studiu začal vést dramatické kroužky. Práce s dětmi ho zaujala natolik, že se začal zajímat o inkluzi a integraci dětí a postupem času se stal asistentem pedagoga. V současné době je přihlášen na pedagogickou fakultu, kde se chce ve své profesi ještě více zdokonalit.
- Proč jste si vybral práci asistenta pedagoga?
Mám rád lidi kolem sebe šťastné, obzvláště u dětí jsou tyto reakce bezprostřední, a tudíž vidím výsledky své práce hned. To se mi na práci asistenta pedagoga nejvíc líbí.
- Jak vypadá Váš běžný den ve škole?
Do školy přicházím obvykle půl hodiny před začátkem první vyučovací hodiny. S paní učitelkou probereme denní cíle a připravím si vše potřebné na start vyučování, pak se jdu vítat s dětmi. Vždy mám v záloze více plánů. Nejprve musím zjistit, v jakém rozpoložení děti jsou. Když dítě není dobře naladěné, snažím se tuto situaci změnit, protože v pozitivní náladě se lépe pracuje. Často si s dětmi povídám a zjišťuji příčinu problému. S dětmi pracuji hravou formou, do každého předmětu se snažím vkládat dramatiku. Myslím si, že v době společného vzdělávání je takový přístup důležitým nástrojem, jak sjednotit kolektiv a zlepšit klima ve třídě.
- Jaký je, podle Vás, Váš hlavní přínos pro výuku?
Tím, že mám vystudované herectví, tak určité prvky využívám i ve škole. Myslím si, že využití dramatiky je při práci s dětmi, které moji podporu potřebují, velmi důležitou součástí výuky. Díky tomu se třeba snadněji odstraňují bariéry vzniklé studem.
- Kolika dětem ve třídě a jakým způsobem jim poskytujete podporu?
Podle norem patřím zejména čtyřem dětem, které mají napsaný potřebný počet hodin z pohledu poradenského pracoviště, ale v praxi jsem začleněný do celé třídy. Abych se v Praze vůbec uživil, protože celý úvazek dítěte je pouze polovina úvazku asistenta, tedy i polovina platu, tak jsem odpoledne ještě vychovatel školní družiny jiné třídy.
- Jak funguje Vaše spolupráce s pedagogem?
Výborně, mám asi štěstí na lidi kolem sebe, někdy vedeme výuku oba dva 🙂 Společně se nám daří postupné zlepšování klimatu třídy i zpestření výuky.
- Jak vypadá Vaše spolupráce s ostatními členy pedagogického sboru?
Všichni děláme svoji práci s úsměvem. V naší škole máme hodně projektových dnů, které se snaží propojit i děti mezi třídami. Běžná bývá spolupráce v ročnících, společné bývají i akce, jako školy v přírodě, divadelní představení či letos i muzikál Ať žijí duchové.
- Co by Vám pomohlo v ještě lepším naplňování vaší práce?
Více metodických pomůcek pro asistenty pedagoga a lepší spolupráce s rodiči, zejména u integrovaných dětí.
- Jak s rodiči žáků spolupracujete?
Pravidelně se scházíme, probereme chování, potřeby a problémy jednotlivých žáků a navrhneme nové cíle, které jsou vždy šité každému jednotlivci na míru. Jsme vždy individuálně otevřeni jakékoliv formě spolupráce s rodiči.
- Jaké jsou, podle Vás, hlavní přínosy inkluzivního vzdělávání?
Ve třídě máme holčičku s Downovým syndromem, je to naše sluníčko. Pro spolužáky je to velmi přínosné, jelikož se učí komunikovat i spolupracovat s odlišnými dětmi. V životě každého dítěte je spousta okamžiků, kdy se dokáží s ostatními dětmi bezprostředně radovat z každého okamžiku.
- Co by se, podle Vás, mělo systémově změnit v přístupu k asistentům pedagoga?
Bylo by dobré, aby byli více respektováni. Většina asistentů jsou vzděláni velmi dobrou kvalifikací, ale převládající pohled na ně je většinou jako na lepší hlídače. Určitě by pomohlo jejich vyšší finanční ohodnocení a možnost získat celý úvazek v rámci své profese.