Měsíc: Listopad 2015

domů / 2015 / Listopad

Tisková zpráva EDUin: Karierní systém i nedostatek informací o inkluzi jsou zklamáním

EDUin komentuje záměry ministerstva školství představené v rámci konference Škola pro budoucnost – Budoucnost pro školu.

Praha 23. listopadu – Ministryně školství Kateřina Valachová a další představitelé resortu na čtvrteční konferenci v Poslanecké sněmovně představili záměry ministerstva pro příští léta. Odborná veřejnost vkládala do tohoto setkání jisté naděje, že se vyrovná zásadní nedostatek informací o zásadních koncepčních krocích MŠMT. Tato očekávání splnila konference jen částečně. Například o podobě společného vzdělávání stále nemají školy jasno; z karierního systému zbyly fakticky jen platové tabulky, které nemohou změnit nevyhovující podobu učitelské profese. EDUin komentuje jednotlivé záměry ministerstva.

Ministerstvo představilo tyto záměry:

  • Společné vzdělávání. Od září 2016 bude každý ředitel povinen přijmout žáka přicházejícího z praktické či speciální školy. Bude zrušena příloha rámcového vzdělávacího programu pro děti s lehkým mentálním postižením. Praktické školy nebudou zrušeny, jejich zřizovatelé se budou moci rozhodnout, v jakém ze tří nabízených režimů budou tyto školy dále existovat.

Komentář EDUin: Záměr společného vzdělávání je správný, ale jeho realizace selhává na naprostém nedostatku informací. To způsobuje mnohé fámy a obavy, co se ve skutečnosti stane po 1. září 2016. Ani nově zveřejněné údaje na webu ministerstva neodpovídají na některé otázky: Jestliže budou ředitelé povinni přijmout dítě z praktické či speciální školy, bude opravdu dost peněz na podpůrná opatření, jak o nich hovoří novela školského zákona? Nehrozí, že praktické školy sice nebudou zrušeny, ale budou přinuceny „vyhnít“, protože se dostanou do rozporu s některými vyhláškami a předpisy a nebudou mít dost peněz na další existenci? Kdy dostanou školy itinerář, jak má vypadat přechod ze současného stavu k žádoucí podobě společné školy, jak si ji představuje ministerstvo?

  • Karierní systém. Původní záměr čtyřstupňového karierního systému byl zrušen. Uvažuje se o dvou či třech stupních. Pravděpodobně půjde o dva stupně, nastupující učitel dostane po dvou letech vyšší plat na základě dosažení druhého stupně, s nímž bude spojena i pracovní smlouva na dobu neurčitou.

Komentář EDUin: Karierní systém se změnil v podstatě jen na úpravu platových tabulek. Fakticky nic neřeší, tento postup mohou uplatňovat ředitelé již dnes. Záměru chybí jasné pojmenování standardu učitele jako závazné mety, o níž je třeba usilovat, a motivace pro pedagogy, aby se tohoto cíle snažili dosáhnout. Tato podoba karierního řádu je jednoznačným zklamáním a jen diskredituje záměr posílit a podporovat učitelskou profesi.

  • Financování regionálního školství. Návrh systému je teprve v začátcích, počítá se s financováním vázaným na tzv. optimálně naplněnou třídu, tedy o kombinaci stávajícího normativu s druhou výkonovou složkou stanovovanou státem podle realizovaných výkonů (počtu tříd a odučených hodin dle kurikula).

Komentář EDUin: Tady jsou záměry ministerstva natolik v počátcích, že je nelze ještě komentovat. Lze ale přivítat, že ministerstvo spouští diskusi k tématu s dostatečným předstihem a je tedy větší šance, že názory odborné veřejnosti ovlivní postoj poslanců a ministerstva financí.

  • Povinný poslední rok mateřské školy. Bude zaveden z důvodů vyrovnání handicapů dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí s předpokladem, že se díky němu sníží počet odkladů při nástupu do prvních tříd. Každý rodič by měl mít nárok na místo v mateřské škole pro své dítě, a zároveň by měl povinnost dítě registrovat k předškolnímu vzdělávání. Což není totéž, co povinná školní docházka.

Komentář EDUin: V odborné debatě zatím převažuje názor, že těm dětem, které potřebují dohnat svůj handicap, pouhý jeden rok školky nepomůže. Problém, který dnes neumí řešit základní školy, jen přesouváme na mateřské školy, jimž ale chybí podpora pro práci s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami a jejich učitelkám často i příslušné vzdělání a odbornost. Bylo by tedy rozumnější vložit peníze nutné na zavedení tohoto plošného systému přímo do péče o konkrétní děti dříve než v pěti letech.

  • Povinné přijímačky na střední školy. Budou zavedeny od jara 2016. Jejich váha v přijímacím řízení by měla být padesátiprocentní. Ministerstvo si od nich slibuje objektivizaci přijímacího řízení a zkvalitnění práce a motivace žáků v závěru základní školy.

Komentář EDUin: Zatím zveřejněné přijímací testy jsou jednoznačně orientované na tradiční učivo. Hrozí tedy, že školy ve snaze, aby jejich žáci uspěli u přijímacího řízení, se budou mnohem méně orientovat například na čtenářskou gramotnost a matematické myšlení. Podoba přijímaček tedy může omezit spektrum toho, co se děti na školách naučí a je svým zaměřením v rozporu se směřováním současných rámcových vzdělávacích programů.

Zdeněk Slejška, ředitel EDUin, uvedl: „Samotný záměr pravidelné konference, kde vedení ministerstva seznámí odbornou veřejnost se svými plány na příští rok, je nesporně dobrý a vnímáme ho jako pozitivní změnu. Stejně jako zveřejnění kompletního záznamu konference. Samotné připravované projekty ale trpí často nedotažeností, nezvládnutou komunikací vůči školám i veřejnosti a mnohdy i nekoncepčností. Vidíme tu rozpor mezi takovými dokumenty jako je například Strategie 2020 a plošnými opatřeními typu jednotných přijímaček. Přitom v mnoha případech už není mnoho času na nápravu a hrozí, že i dobré záměry budou zdiskreditovány. Nejvíce to platí právě o společném vzdělávání a karierním systému.“

Tiskovou zprávu najdete zde.

Inkluzívní vzdělávání v Kanadě je realitou

Když Harland Sanders začal prodávat smažená kuřata, nelišil se od ostatních. Co z něj udělalo slavnou restauraci KFC bylo několik maličkostí – mezi nimi tajná ingredience – směs bylinek. Co je tajná ingredience inkluzívního vzdělávání? To, že děti s postižením tráví čas společně s ostatními dětmi – to je to kouzlo, které v dlouhodobém horizontu přinese ovoce do života všech.

Základní rozdíl v přístupu k inkluzívnímu vzdělávání mezi kanadským a českým systémem je ten, že odborná podpora, která je poskytována škole na inkluzívní vzdělávání nejde za žákem, ale za učitelem. Jak říká paní učitelka Erica: „Když pošlu žáka s problémy ven ze třídy za odborníkem, já se jako učitelka nezlepším. Když odborník přijde za mnou a konzultuje se mnou, jak mohu žáka podpořit, budu lépe připravená dětem pomoci, až obdobná situace nastane příště.“ Odbornou podporu učitelům v práci s rozmanitým třídním kolektivem dávají metodici zaměstnaní ve škole na plný úvazek. Rekrutují se z řad zkušených učitelů, kteří jsou přirozenými lídry, a mají za sebou několikaletou práci ve třídě. Někteří jsou bývalými lídry v rozvoji čtenářské nebo matematické gramotnosti, někteří mají za sebou kurzy a speciální školení pro práci s žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Náplní jejich práce je pomáhat učitelům plánovat hodiny tak, aby všechny děti měly v hodině co dělat. Někdy společně s učitelem jdou do hodiny a učí dohromady. Odpoledne pak vyhodnocují, co fungovalo a co je třeba vymyslet jinak. Škola s 500 žáky má 3 metodiky, škola s 2000 žáky má 8 metodiků. Kromě nich jsou v některých třídách i asistenti pedagoga, na které nejsou kladeny příliš náročné kvalifikační požadavky. Někdy se rekrutují z řad rodičů, nebo uchazečů o práci na úřadu práce. Jak konkrétně vypadá sezení metodika s učitelem ohledně problémového žáka? Metodik se ptá učitele: Čím Martin komplikuje práci ve třídě? Co ti nejvíce vadí? Kdy se to děje? Jsou nějaké indicie, podle kterých poznáš, že se blíží jeho problémové chování? Učitel píše odpovědi a společně vymýšlí nápady, co se dá udělat ve chvílích, které mohou Martinovo chování rozhodit. Učitel odchází s vědomím: mám s Martinem problém, ale mohu zkusit tohle řešení a tento nápad z dnešního sezení.

V Kanadě jsou přesvědčeni, že inkluze funguje dobře v přirozeném rozložení. Pravidlo je, že škola by neměla přijímat žáky s postižením mimo jejich spádovou oblast. V 90. letech UNESCO a OECD studovalo systém inkluzívního školství v Novém Brunšvíku a konstatovalo, že funguje dobře a finančně efektivně. Za počátkem reformy samozřejmě stáli rodiče. Chtěli, aby jejich dítě chodilo do své spádové školy s dětmi okolních domů. Všem bylo záhy jasné, že to není žádný nápad UNESCA, ale prosté přání mámy a táty. A všichni se snažili jim pomoct jejich přání uskutečnit. Gordon Porter, bývalý ředitel školy, který pomáhal ministerstvu školství s inkluzívní reformou, vzpomíná, že začátky nebyly úplně snadné. Učitelé druhého stupně se inkluzi bránili. Mysleli, že teď mají naučit stejné znalosti i děti, které nemluví, nečtou, nebo mají jiné problémy, a proto s inkluzí nesouhlasili. Když pochopili, že není nutné naučit je vše, že mohou osnovy přizpůsobit dětem, bylo vyhráno.

Pětidenní pobyt v kanadské provincii New Brunswick za účelem studia inkluzívního vzdělávání pořádaly organizace Inclusion International a Inclusive International Canada za podpory mezinárodní sítě nadací Open Society Foundations. Studijního pobytu se účastnilo 11 zástupců převážně ze zemí Latinské Ameriky. Vzdělávání v Novém Brunšviku je inkluzívní již více než 25 let. Místní vláda se z úcty k mezinárodním úmluvám (článku 47 Mezinárodní úmluvy práv osob se zdravotním postižením) a k lidským právům obecně rozhodla zrušit speciální školy a pomocné třídy, které byly vnímány jako segregační. Od učitelů, rodičů i školských pracovníků města jsme slyšeli: i dítě s postižním patří mezi nás. Nemůžeme ho vydělovat do speciální školy, jak by si pak zvyklo na soužití s ostatními v našem městě? Místo toho jsme ve školách slyšeli příklady žáků, kteří se po absolvování společné základní a střední školy byli schopni začlenit do společnosti. Marie s Downovým syndromem pomáhá připravovat sendviče v místním bistru a John s mentálním postižením skládá ručníky v Crown Plaza hotelu v centru města. Každý je důležitý a každý sem patří.

Článek nadete na blogu OSF.

ČOSIV – Pravidla ochrany dětí a mladistvých

Tato pravidla se vztahují na všechny členy, zaměstnance, dobrovolníky a další osoby zastupující Českou odbornou společnost pro inkluzivní vzdělávání (dále jen ČOSIV). Účelem těchto pravidel je zajistit, aby žádná z aktivit organizace či jejích jednotlivých zaměstnanců nezpůsobovala újmu dětem, nebo je nevystavovala nepřiměřenému riziku a dále zajistit, aby jakékoliv důvodné podezření na ohrožení či poškozování práv dítěte bylo vždy nahlášeno příslušným institucím, v jejichž kompetenci je řešení situace dítěte v souladu s jeho nejlepším zájmem.

  • Všichni zaměstnanci a dobrovolníci ČOSIV jsou proškoleni v identifikaci dětí ohrožených týráním, zneužíváním a zanedbáváním a mají k dispozici informační materiály s doporučenými postupy při podpoře těchto dětí.

  • V případě, že se jakýkoliv pracovník ČOSIV hodnověrně dozví, že nezletilé dítě je týráno, zneužíváno nebo zanedbáváno např. v průběhu  poskytování poradenství zákonným zástupcům nezletilých dětí bude vždy postupovat v souladu se zákonem o sociálně právní ochraně dětí a trestním zákoníkem (splnění informační povinnosti stanoveným institucím zajišťujícím sociálně-právní ochranu dětí).

  • Při pořizování fotografií a videí s dětskými aktéry pro účely dokumentace aktivit organizace, informační kampaně apod. bude vždy zajištěn písmenný informovaný souhlas zákonných zástupců nezletilých dětí a bude také dbáno na to, aby nebyly pořizovány záběry dětí v ponižujících pozicích, obnažené či v situacích, jejichž zveřejnění by mohlo ohrozit zdraví nebo práva těchto dětí.

  • Veškeré systémové změny, o jejichž zavedení ČOSIV prostřednictvím advokačních aktivit usiluje nebo bude usilovat, budou vždy důsledně posuzovány s ohledem na dopad na všestranný rozvoj dětí zejména pak dětí se speciálními vzdělávacími potřebami.

  • V rámci vzdělávacích aktivit určených pedagogickým pracovníkům škol bude zvyšování kompetencí pedagogických pracovníků zaměřeno na osvojování metod, forem a postupů vzdělávání, jejichž pozitivní efekt na všestranný rozvoj dětí byl ověřen nezávislým výzkumem.

Právní předpisy, ze kterých pravidla vycházejí

Úmluva OSN o právech dítěte

Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením

Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 40/2009 Sb. (Trestní zákoník), ve znění pozdějších předpisů

Rodiče podporují dialog ke společnému vzdělávání dětí – prohlášení Fóra Rodičů

Mnoho rodičů si přeje pro své děti společné (inkluzivní) vzdělávání a někteří rodiče mají obavy, aby například společné vzdělávání nesnížilo kvalitu vzdělávání. Jako Fórum Rodičů věříme v otevřený dialog a zahrnutí rodičů do veřejného dialogu.

Kvalitu všech veřejných škol a rovné příležitosti pro všechny děti a rodiče vnímáme v širším kontextu. Význam dovednosti společného soužití a aktivního zapojení do utváření globální i místní komunity se ukazuje nejen v aktuální uprchlické krizi. Ukazuje se dlouhodobě v častém politickém rozdělování společnosti, riziku sociální nesoudržnosti a preferenci individuálního úspěchu. V současné praxi škol dochází k rozdělování dětí nejen díky existenci odděleného speciálního školství. K rozdělování dochází i díky víceletým gymnáziím, nárůstu placených soukromých škol a může být dále prohloubeno plánovaným systémem přijímacích zkoušek na obory s maturitou.

V rámci dialogu věříme v nalezení cest ke společnému vzdělávání, k vizi jedné školy, skupiny nebo třídy, kde se mohou setkávat společně všechny naše děti. Děti s jakýmkoli talentem i hendikepem, děti školně úspěšné i neúspěšné, děti menšin, cizinců, imigrantů, děti rychlé, pomalé i jiné. Zejména v mateřské i základní škole se učíme základní věci pro život a umění společného soužití lidí je základní věcí pro život v demokratické společnosti. Společné vzdělávání je důležité diskutovat se všemi rodiči, bezpečí všech kroků, připravenost škol, učitelů a odborníků. Je důležité vytvářet pro tyto profesionály dobré pracovní podmínky. Díky poradenství a individualizované péči v běžné škole je možné pomoci dětem, které to potřebují. Společné vzdělávání neznamená, že se všichni musí učit to samé, každý může postupovat svým tempem. Učení lze uspořádat tak, aby bylo pro všechny přínosem. Investice do společného vzdělávání se může vyplatit, děti se naučí žít spolu, vytvářet spolupracující společnost a sníží se náklady na nápravu vznikajících problémů.

Škola může podporovat vzájemné učení se od druhých, i od těch něčím odlišných, jedinečných lidí. Můžeme se naučit velmi mnoho i od člověka, který má jakýkoli hendikep, každý máme v něčem hendikep nebo se nás taková situace osobně dotkne během našeho života. Považujeme za důležité, aby se naše děti učily vzájemnému soužití a podpoře. Všem rodičům nabízíme zapojení do otevřeného dialogu ke společnému vzdělávání i k dalším tématům vzdělávání a výchovy dětí.

Vydalo Fórum Rodičů, dne 2. 11. 2015

Fórum Rodičů, z. s. je organizací rodičů, kteří se zajímají o vzdělávání a kvalitu života dětí. Je zapsaným spolkem otevřeným všem rodičům a organizacím rodičů. Jako národní asociace rodičů je členem Evropské asociace rodičů. Usiluje o moderaci hlasu rodičů, podporuje komunikaci rodičů a školy, členy školských rad. Spolupracuje s dalšími iniciativami rodičů a neziskovými organizacemi.

Prohlášení Fóra Rodičů a možnost diskuse najdete zde.